Patrik Banga

Jsem především novinář, trošku spisovatel a trošku muzikant. Držitel ceny Magnesia litera (2023) za knihu Skutečná cesta ven. Autor povídky (Žižkovák), která vyšla v antologii The Book of Prague (CommaPress UK) nebo povídky Erža, která vyšla v antologii Krev, monstra a cukroví (2023 - Epocha).
  • Počet článků 140
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 6103x

Patrik Banga

Jak jsem se stal coviďákem

Covidu-19 se mi rok dařilo úspěšně vyhýbat. Za cenu drastických omezení jakýkoliv kontaktů a více než roční karantény doma, procházek po večerech a maximálního používání dezinfekce, roušek a později respirátorů. Jenže jednoho dne.

16.3.2021 v 14:40 | Karma: 39,62 | Přečteno: 6167x | Diskuse | Ostatní

Patrik Banga

Jak jsem hledal syna, aneb práva otců v praxi

„Jsi ještě amatér, časem se všechno rychle naučíš“, napsal mi jeden z mnoha čtenářů v reakci na můj první a poslední článek o problémech otců ve styku s dítětem, které nemá v péči. Po pravdě řečeno jsem si myslel, že všechny informace dostupné na internetu, jsou trošku přitažené za vlasy a mne to potkat nemůže....a hele, stalo se.

19.6.2009 v 9:38 | Karma: 40,73 | Přečteno: 11299x | Diskuse | Ostatní

Patrik Banga

Lhostejnost moderní doby

Vlastně jsem nad tím přemýšlel vždycky, když jsem se stal svědkem situace, kdy jsem mohl „něco udělat“ zatím co ostatní koukali, jako kdyby spadli z višně. Od mala jsem byl vedený k tomu, abych nebyl lhostejný k tomu, co se děje kolem mě. Vlastně i proto jsem spolupracoval na humanitárních projektech a nějakou dobu fungoval v neziskovém sektoru, přišlo mi totiž normální udělat něco i pro jiné lidi, nejen pro sebe.

21.1.2009 v 12:05 | Karma: 40,60 | Přečteno: 6089x | Společnost

Patrik Banga

Nezbývá než říct díky

Jako jeden z mnoha jsem se účastnil pochodu proti neonacismu, který v Praze organizovalo občanské sdružení Tolerance a občanská společnost. Vlastně jsem chtěl psát o průběhu pochodu a o dojmu, který jsem z něj dostal. Nakonec jsem se rozhodl napsat o něčem jiném a hlavně o tom, proč jsem nakonec litoval, že jsem do Prahy vůbec přijel.

12.12.2008 v 7:15 | Karma: 24,01 | Přečteno: 3888x | Diskuse | Ostatní

Patrik Banga

Tip na výlet (nejen) o víkendu

Dnes jsme se ženou vyrazili na vernisáž k výstavě obrazů p. Přemysla Povondry do Zámecké galerie v Kladně a nedá mi to, abych se s vámi o nějaký ten obrázek nepodělil. Vernisáž byla celkem povedená, hrála pěkná jazzová muzika, k vidění byly i repliky historického skla od Jiřího Haidla a Josefa Tichého. Na chvíli jsem odchytl i samotného malíře a jeho ženu, abych se jich zeptal, jak že vlastně celá výstava vznikla.

1.5.2008 v 21:23 | Karma: 17,24 | Přečteno: 3240x | Diskuse | Kultura

Patrik Banga

Bratříčku zavírej vrátka….

Tak se nám tu objevil další zastánce pravdy. Věřím tomu, že pro část čtenářů je ta jeho pravda pravdou jedinou, ale jak doufám, pro další skupinu čtenářů je přístup á la Klk už minulostí. Ano přátelé, Klk se nám vrátil. V podobě svého bratra Kamila, který za krátkou dobu svého působení zde na blogu stihnul obvinit „někoho“ že mu stahuje zcela slušné a pravdivé články, popsat že cikáni jsou zloději, homosexualita není normální (potom se ptám, co to tedy je?? A co když budou homosexuální Vaše děti? Zabijete je?) či například že většina novinářů jsou buď nevzdělaní idioti, nebo manipulující svině. Dovolte mi p. Klk, abychom touto cestou sdělil toto:

3.4.2008 v 11:01 | Karma: 15,22 | Přečteno: 2907x | Diskuse | Ostatní

Patrik Banga

Tak už tam šel další muzikant….

Pocházím z hudebně založené rodiny. Jako malé děti jsme neměli doma moc hraček, protože nás bylo moc a tak naše jediná „pořádná“ hračka byl klavír a gramofon, no tedy gramofon.... Vlastně jenom šasi, položené v polystyrenu, zesilovač (tedy vlastně kotoučák) a bedny. A tak jsme s bratry celé dny vyhrávali na klavír, nebo poslouchali LP desky, ukradené otci, když byl v práci. Zatímco jiní prvňáci koukali na čertíka Bertíka a vyšilovali s Dádou, jel u nás koncert pro Bangladéš, Jesus christ, Beatles. Táta hrál na klavír, my jsme zpívali... pokud u nás byla nějaká oslava, tak hrála na klavír celá rodina, strýcové, děda hrával na saxofon... no a někdy v té době jsem si občas na gramofonu zahrál Nářek převozníka, nebo Láska prý je... s Dvorským.

28.12.2007 v 12:33 | Karma: 35,07 | Přečteno: 6017x | Diskuse | Kultura

Patrik Banga

Jak jsem reklamoval nápoj z automatu

Nakupujeme s rodinou v jednom velkém ráji potravin, čas od času se nedá jinak, než li se tam zastavit a doplnit docházející zásoby ve spíži. Obyčejně si po hodině trávené v nákupním centru, dáváme bílou čokoládu z automatu, na uklidněnou, před cestou domů.... Dnes jsme nakoupili, měli jsme sebou i dítě a tak jsme se jako obvykle pro čokoládu zastavili. Partnerka vhodí mince, zmáčkne tlačítko.... Vypadne kelímek, obsah teče dovnitř, nahoře pěna, jako pokaždé. Dá kelímek na stranu, protože jsme tam tři, nahází další mince, mačká zase tlačítko, zase padá kelímek, zase nahoře pěna.... Třetí kelímek to samé, vše vypadá slibně, už si představuji, jak slastně upíjím onu instantní, přeslazenou tekutinu, která mi tak chutná. Zvláště na parkovišti, po úklidu obsahu košíku do našeho malého kufru, což bývá občas nadlidský úkol.

7.12.2007 v 17:26 | Karma: 26,30 | Přečteno: 3384x | Diskuse | Společnost

Patrik Banga

Je matka patent na rodičovství?

Pokud se chlap vykašle na rodinu a nechá nedej bože matku žít „ve svrabu“ je z něj štvanec, dlužno říct že oprávněně. Pokud se o dítě neumí, nebo nechce starat, ať si jej nedělá. Obyčejně na něj matka podá trestní oznámení, pokouší se z něj vytlouct alimenty v co možná nejvyšší možné částce, společnost jej odsoudí, soudce později také. Pokud nezaplatí, jde do kriminálu a ještě je v okolí vnímán jako ten, kdo „se nestará o svoje děti“. No jo, ale co když matka ono dítě používá jako výdělečnou činnost, případně jej používá jako „předmět“ k vydírání? Je to také společností tolerováno?

29.11.2007 v 9:50 | Karma: 28,21 | Přečteno: 3194x | Diskuse | Společnost

Patrik Banga

Jak jsem viděl Lidice

Dnes je venku hnusně, sychravo, prostě počasí, kdy by člověk nejraději zůstal doma a nic nedělal. Mám svoje dvě hodiny volna, říkám si.... Tak jsme s přítelkyní vyrazili do Lidic, tedy do muzea. Nejprve jsem tam tedy zavolal, když jsem se rozhodl, že tam zajedeme posledně, tak jsme se dovnitř nedostali, páč tam byla exkurse. Cesta zbytečná, čtyřicet korun za parkování na tři minuty v trapu, proto jsem se nejdříve telefonicky optal, jestli tam je dneska volno. Milý hlas na druhém konci drátu mi sdělil, „že tam není ani noha“, ha řekl jsem si, ideální příležitost na vlastní exkursi.

24.11.2007 v 20:07 | Karma: 26,99 | Přečteno: 2794x | Diskuse | Společnost