Jak přežít dietu: Drogy jsou prostě všude

Uvažuju nad koupí pásky přes oči. Ne přes jedno oko, ale rovnou přes obě. Abych totiž nebyl pokoušen, musel bych být slepý. A taky hluchý. Asi si koupím špunty do uší a budu je nosit do práce. 

Na nos si dám kolík nebo kapesník s pitralonem.

Vypadá to, že jsem se desátý den diety zbláznil, ale kupodivu to tak není. Pokušení je totiž všude. Člověk pustí film v televizi, běží reklama... a co v ní? Jasně, kupte si kolu! Nebo další přeslazený citronový nápoj se sedmičkou. Dejte si nový burger ve firmě pana Donalda! (Dobře, není to Donald, ale nechci dělat reklamu, že jo.) Bez mražené pizzy nesbalíte žádnou ženskou a nemůžete si s ní dát večeři jako v italské restauraci na balkoně panelákového bytu 2+1 na okraji města, který jste zdědili po babičce a zrovna přemýšlíte, kde se nechat založit na rekonstrukci!

Ne, milá televizní lákadla, já si pizzu nedám. Ani kolu, ani bonbony, zmrzlinu, nealkoholické pivo či oranžový drink se skákajícím pomerančem. Nedám si sakra nic!

Je to tak, cokoliv se prodává a je zrovna in, to člověk na dietě nemůže. Přísahám znovu na sousedku vedle nás, už nikdy si nebudu dělat srandu z bezlepkové diety. Už nikdy si nebudu dělat srandu z žádné diety. Lákadla, a je jich skutečně mnoho, jsou totiž všude. Zastavíte u bankomatu, ale jako naschvál je tam stánek s párkama v rohlíku. Jedete po dálnici a najednou vidíte (už dávno zakázanou!) reklamu na zmrzlinu, kde tam tak fajně křupe ta čokoláda! Kam se má člověk odstěhovat, aby ty věci neviděl? Drogy taky přece nevidíte na billboardech. Úplně si je ale umím představit, to ne že ne.

Náš perník – vaše energie na celý den. Dejte si gram kokainu a nejen že můžete být mužem hned, ale taky potom doběhnete z Pavláku na Žižkov a zpátky za čtvrt hodiny! Strýček Escobar – vaše jistota! Naše tráva, vaše radost!

Snídaně už klasická. Jogurt, otruby a maliny (ne, ty nejsou klasické, to je novinka!). Kafe je o něco méně hnusné než celých devět dní předtím. Ne, nic jsem nezměnil, prostě jsem si zvyknul. Obě děti pořád doma, takže při obědě znovu na zahradu, abych nelapal po dechu a zbytku své milované polévky. K obědu kuřecí maso na grilu, okurka a jogurt. Jo, to jídlo už začíná být trošku stereotypní a leze mi to krkem. Fakt se těším na kukuřičné těstoviny, které si dám příští týden.

V podvečer jsem šel další pěší túru, abych spálil nějaké kalorie. Asi to zabralo, protože jsem doma myslel, že mě trefí šlak. Dobře, trošku to přeháním. Unavený, ale co je podstatné, mám pocit, že mi všechno jde lépe než minulý týden. Hlava odblokovaná, metabolismus taky.

To první vážení mi nalilo naději do žil!