Diskutovat.. ano? Ne? A proč vlastně……

Články mých kolegů a některé příspěvky v diskuzích pod nimi mne často nutí se zamýšlet nad tématy, o kterých kolegové nad blogy píší. Často přemýšlím nad tím, co je k psaní zrovna tohoto přípěvku/článku vedlo (tedy pokud nejde o titulek tipu ŠOK!! TOPOLÁNEK NEDAL PŘEDNOST A JEŠTĚ UKÁZAL NA ŘIDIČE PRSTEM!!!!) či kde se to v nich vlastně bere, tedy v některých případech. Často najdu v diskuzích tak zajímavé příspěvky, že by to dalo na článek….., ale často tam najdu opak.

Když se člověk dočte něco jako „cikánofile, modrobolševiku, rudá/černá lůzo, debile, hovado“… a další a další nadávky a urážky, či bezpředmětné a znovu urážející příspěvky, řekne si „ a proč já blb tu diskuzi rovnou nezakázal, teď bych měl klid“.

Když se mne nedávno jeden kamarád ptal, co si myslím o zakázaných diskuzích, okamžitě jsem vystřelil „zakázané diskuze nebrat“. Teď když nad tím přemýšlím, tak vlastně i chápu, proč jsou některé diskuze prostě zakázané hned a některé až později, když už editoři nestíhají jednotlivě mazat výše popisované přípěvky. Ono totiž… nechat si nadávat pokaždé, když člověk něco napíše, může autora odradit od dalšího psaní a pokud je to člověk, který už má něco za sebou (jako třeba František), nemá zapotřebí si nechat dokola nadávat od těch samých lidí. Už tady píšu nějaký ten pátek a upřímně řečeno, mám vytipováno, kdo jde na diskuze pod mými články diskutovat a kdo jde nadávat…  Ze začátku jsem na nadávající reagoval, nyní už marně hledám důvody, proč na různé urážky reagovat.  Přiznávám že blogováním, novou to módou v naší zemi, člověk nese svou kůži na trh a pokud něco napíše, poté publikuje, musí očekávat, že na to budou čtenáři reagovat. Na druhou stranu chápu, že na urážky není člověk zvědavý.

Osobně se diskuzi nebráním, ony „diskutující“ řeším tak, že na ně prostě nereaguji. Nesouhlasím s rušením diskuzí, i když jsem to jednou také udělal, ale celkem chápu ty, co si nechtějí nechat dokola nadávat.