Vít Rakušan, politik bez zábran

Není to tak dávno, co předseda STAN Vít Rakušan zažertoval s vakem na mrtvoly a představil se tak veřejnosti jako – podle vlastních slov – aktivista ve veřejné funkci. Bylo to konkrétně 28. října 2022.

Rakušan za to sklidil oprávněnou kritiku, kterou odmítl. Nevadilo mu, že byl jeho vak vedle naší vlajky a že to nechal pověsit na budovu ministerstva vnitra v den státního svátku. Nevadilo mu nic. Je to sice už dva roky, ale ono se událo mnoho zajímavých věcí, které leccos vysvětlují. Kolem pana Rakušana a jeho STANu se vyskytla celá řada náhlých úmrtí.

Připomeňme Věslava Michalika, místopředsedu STAN, kolem kterého se objevily jisté pochybnosti, takže se nakonec vzdal postu ve vládě. Zemřel při výletu na horách. Pak jsme viděli aktéry kauzy Dozimetr na pohřbu Jana Gottwalda, který také zemřel náhle ve věku 55 let. Média opět připomínala jeho vazby na STAN. Pak si vzal život Petr Adam, obviněný v kauze Dozimetr. Na dovolené v Dubaji spadl z balkónu Martin Horák, také podnikatel blízký STAN. Letos srazilo auto Ondřeje Křivku, PR poradce Petra Hlubučka, vrcholového politika STAN a jedné z hlavních postav kauzy Dozimetr. Pak se můžeme ohlédnout za kauzou Fialovy kampeličky PVZ, ke které nepochybně patří vražda právníka Petra Kruliše, kterého zastřelili na ulici v Praze 5 právníka, nu a zcela aktuálně spáchal sebevraždu Robert Zelenka, šéf této podivné kampeličky, když po něm policie vyhlásila pátrání.

Když umírají lidé, je to pro většinu lidí smutné a varující. De mortuis nil nisi bene – o mrtvých jen dobře, zní latinské přísloví. Ctím tuto zásadu a připomínám tyto smutné záležitosti jen proto, protože se zdá, že v kruzích, které používají šifrované telefony, najímají si konspirační byty a holdují v nich drogám, patří náhlá úmrtí ke stylu a možná právě proto nepřišlo panu Rakušanovi až tak divné, vystavit vak na mrtvoly vedle státní vlajky. Po kritice připustil, že to nebylo moc šikovné, ale za tím vším si prý i nadále stojí. No – tak ať stojí. Kdysi kdosi vyhlásil dost hloupé heslo, ale na pana Rakušana to možná platí: kdo chvíli stál, už stojí opodál.