Ústavní zamyšlení

Ústavní soud podpořil vládu a její krkolomné snížení valorizací důchodů počátkem roku 2023. Rozhodnutí i odůvodnění mají několik slabých bodů.

Je to ovšem jedno, protože odvolání ani dovolání neexistuje, ale vědět bychom o tom měli:

Ústavní soud například považuje za zcela legitimní snahu vlády „nerozevírat nůžky mezi nejnižšími a nejvyššími důchody a naopak, tento rozdíl snižovat“. Nevím, co to má společného s Ústavou a proč se Ústavní soud do takových úvah pouští. Legitimizovat jakoukoliv snahu jakékoliv vlády je mimo jeho působnost. Když už, tak by měl vzít v úvahu i fakt, že na sociální pojištění, tedy na důchody, odvádí každý zaměstnanec spolu se zaměstnavatelem zhruba 30 % své mzdy, živnostníci 30 % z vyměřovacího základu. Jinými slovy, čím víc vyděláváme, tím víc na důchody platíme. Co je potom legitimního na snaze penze zglajchšaltovat?  A můžeme se pak divit, že se lidé budou snažit platit co nejméně? Proč by měl kdokoliv platit víc, proč by se vůbec měl snažit o vyšší výdělek, když v penzi dostane zhruba stejně, jako ten, kdo pracuje hůř, méně a méně si vydělá? 

Ta myšlenka je zcestná, nikoliv legitimní. Jestli tuto kartu hrají politici, je to jejich věc a lze si představit, že jim lidé s malými výdělky tleskají. Až bude ubývat lidí s vysokými výdělky, tento potlesk ustane. Ústavní soudci zmlknou. Berou přes 200 tisíc měsíčně, čeká je pohádková penze a jsou státními pojištěnci, takže neplatí nic. Člověk s průměrnou penzí, který si na ni celý život platil podle svých výdělků, to vidí jinak. 

Nevím, jak to souvisí s Ústavou, ale velectěný Ústavní soud byl zaujat také tím, že vláda při škrtání zákonem zaručené valorizace neprovedla „tupý plošný škrt, nýbrž promyšlené opatření, adresně reagující na příjemce důchodů“. Je to nesmyslný blábol, protože vláda – jak sama sdělila – nereagovala na žádné příjemce důchodů, ale na vysokou inflaci, která ji údajně loni v únoru překvapila. Čím se Ústavní soud naopak moc nezabýval je fakt, že důchodci byli až do poslední chvíle ujišťováni, že o zákonnou valorizaci v roce 2023 nepřijdou (např. místopředseda vlády M. Jurečka veřejně a v médiích 7.2.2023), ale pak o ni přišli. O legitimním očekávání, které vzniklo, usoudili, že „trvalo jen krátce“. To se nám smějí do očí? Kolik dní je „krátce“ a kolik dní je už „dlouze“? Je to, jako když umřete – to také trvá jen „krátce“, ale je to napořád. Stejně, jako škrtnutá valorizace důchodů. 

Snadno se vypořádali i s tím, že vláda udělala změnu zákona v režimu legislativní nouze, kterou zdůvodnila hrozbou národohospodářské škody značného rozsahu. Ústavní soud tedy zvýšení důchodů o 1.700 korun měsíčně považuje za škodu značného rozsahu? Neví, že si důchodci za ty peníze nakoupí zboží a vrátí státu značnou část na DPH a dalších daních? Podle propočtů by to bývalo stálo v roce 2023 asi 15 miliard korun a mezitím se mohl zákon pohodlně, bez nějaké legislativní nouze projednat a upravit. Opozice na ten problém dlouhodobě upozorňovala, chápala ho a měla připravená řešení. Měla je už v předstihu, ale vláda nic takového řešit nechtěla. Podpořila svého prezidenta slibováním vysoké valorizace a vyšlo jí to. Prezident se postaral o loajalitu Ústavního soudu, čímž se kruh uzavírá.

Do budoucna je to špatná zpráva. Ústavní soud si oblékl uniformu pětikoalice, čímž snížil věrohodnost každého svého dalšího rozhodnutí. Budou se v nich hledat politické a mocenské konotace, Ústavní soud se bude angažovat v ekonomických a sociálních otázkách jako sbor dobře placených všeználků, jejichž nálezy jsou sice konečné, ale poplatné jedné státostraně, tím pádem očekávatelné a nepodstatné. Duch Pavla Rychteského, který se svých politických ambicí za dvacet let v čele Ústavního soudu nikdy nevzdal, se v Brně vznáší dál.