Socialismus rovná se smrt, bída a bití

Pádným důkazem je současná Venezuela, která se ekonomicky hroutí, lidé protestují proti levicové vládě prezidenta Nicoláse Madura, která zemi bohatou na ropu přivedla k totálnímu rozvratu a krachu.

Winston Churchill blahé paměti prohlásil, že kdyby komunisté vládli na Sahaře, tak se tam do roka bude dovážet písek. Svatá pravda! Současná Venezuela, kde vládne fanatický socialistický režim, je toho zářným příkladem. V zemi nic nefunguje, na základní potraviny se stojí obrovské mnohahodinové fronty, je v ní vysoká nezaměstnanost, lidé chudnou a jediné v čem vyniká, je masivní zločinnost, která trhá světové rekordy.

Není divu, že lidé jsou nespojeni a protestují. Vládnoucí moc odpovídá po svém, brutálním násilím, jehož výsledkem je více než sto zavražděných demonstrantů. Maduro, který býval řidičem autobusu, a proto mu také podle hlavního venezuelského města místní říkají šofér z Caracasu, je naprosto neschopný diletant a primitiv, který nedokáže situaci zvládnout. Jeho řešením je násilí a neústavní obcházení opozičního Parlamentu, který chce nahradit poslušným tzv. Ústavodárným shromážděním. Jak to kdysi hezky řekl spisovatel Ludvík Vaculík, „socialismus je bití.“

Smutné je to o to více, že Venezuela se svými zásobami ropy, které jsou po Saudské Arábii druhé největší na světě, má všechny předpoklady patřit mezi bohaté země.  

Když se vrátíme do minulosti, tak podobně se situace vyvíjela v roce 1973 v Chile, kde levicová vláda prezidenta Salvadora Allendeho přivedla zemi během tří let k ekonomickému kolapsu. Obchody zely prázdnotou, na chleba se stály hodinové fronty. Došlo to tak daleko, že proti levicovému kabinetu demonstrovali i horníci ze znárodněných měděných dolů! K tomu všemu levicové ozbrojené teroristické bojůvky MIR vycvičené na Kubě řádily na venkově a podle své libovůle v mnoha případech protizákonně zabíraly a vylupovaly rolnické usedlosti.

Neříkám, že generál Augusto Pinochet byl vzorem ctností, ale jeho převrat v září téhož roku zachránil zemi před totálním zhroucením. V Chile pak nastal velký ekonomický vzestup a země patří k nejvyspělejším v jižní Americe.

Násilné převraty jsou přípustné a omluvitelné, pokud vedou k záchraně zemí před katastrofou, jak tomu bylo například v Chile a umím si takové řešení představit též pro Venezuelu. A v jejím případě klidně i zahraniční intervenci, protože by byla ve prospěch nevinných. Americký prezident Donald Trump má o čem přemýšlet.

Smutno je mně ovšem z toho, že lidé jsou nepoučitelní a potvrdili to i nedávné parlamentní volby ve Velké Británii, kde nečekaného úspěchu dosáhla labouristická strana vedena ultralevičákem Jeremy Corbynem. Ten prosazuje těžký socialismus a masivní znárodňování. Je alarmující, že ho po neblahých zkušenostech s jeho nabízenými řešeními ho volili zvláště mladí lidé.