Komunisté zničili život generálu Kutlvašrovi, veliteli pražského povstání

Mnoho rudých, například spisovatel Jan Drda, válku přežili v klidu, někteří i otevřeně kolaborovali s nacisty, ale po ní je s legitimacemi KSČ čekala zářivá kariéra. Za to bojovníci proti nacismu to odnesli vězením i šibenicemi.

Dnes si připomínáme 75. výročí zahájení pražského povstání proti nacistické nadvládě. Jeho vojenským velitelem byl generál Karel Kutlvašr, který už předtím působil v odbojové organizaci Obrana národa. Tomu se podařilo 8. května 1945 vyjednat kapitulaci s velitelem německých vojsk generálem Rudolfem Toussaintem za příslib jejich volného odchodu z Prahy a zachránit tak mnoho lidských životů, které by jinak byly při pokračování masivních útoků jednotek Wehrmachtu ztraceny.

To se však nelíbilo Sovětskému svazu, podle kterého prý generál Kutlvašr a další důstojníci vojenského velitelství Bartoš umožnili odchodem německých vojáků do amerického zajetí posílení nepřítele. Byla to bizarní konstrukce, ale tady je třeba uznat, že československé úřady se generála Kutlvašra tenkrát zastaly a sovětským tlakům na jeho penzionování odolaly. Naopak se po několikaměsíční dovolené vrátil v únoru 1946 do velitelských funkcí a později byl povýšen na divizního generála.

Po únoru 1948 byl Karel Kutlvašr nejdříve penzionován, později obviněn z velezrady, ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí, degradován na vojína a vězněn více než jedenáct let až do amnestie v roce 1960. Po propuštění mu byl vyměřen žebrácký důchod 230 korun, pracoval jako hlídač a rok na to předčasně umírá na infarkt. Je paradoxem, že v leopoldovském vězení se sešel se svým protivníkem z povstání generálem Toussaintem, odsouzenému rovněž k doživotnímu pobytu za mřížemi. Oba muži si spolu rozuměli, jeden druhého si vzájemně vážili, a dokonce spolu hrávali šachy.

Koneckonců Karel Kutlvašr nedopadl úplně nejhůř, další z povstaleckých vojenských velitelů kapitán Jaromír Nechanský byl v roce 1950 komunisty popraven.

Važme si hrdinství obyčejných Pražanů, kteří chránili své město před nacistickou bestii, ale nezapomínejme, jak se zločinná rudá moc chovala k lidem, kteří nasazovali život za naší svobodu. Posílala je do kriminálu, které si mnohdy nezadaly s nacistickými lágry, a někdy i na popraviště. Soudruzi se velmi rádi ohání protinacistickým odbojem, ale jeho hrdinům ničili životy. Karel Kutlvašr bojoval statečně za Československo v ruských legiích v I. světové válce, odvážně se postavil německým nacistům v té druhé, a takové se mu dostalo „odměny“.

Je smutné že armádní generál Karel Kutlvašr (do této hodnosti byl povýšen in memoriam po roce 1989) nemá v Praze ani po sobě pojmenovanou ulici a ani sochu. Obojí by si zasloužil.

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1240321-hlavni-muz-prazskeho-povstani-za-pomoc-praze-byl-po-zasluze-potrestan

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kutlva%C5%A1r