Zápisky z cesty - část 2. Na jih
Už od rána se nosí do auta a mráz pořád leze pod nehty a sníh pod nohama křupe. Ještě koupit zásobu čerstvého chleba, protože na něj pak budeme muset po nějaký čas zapomenout a taky elektrikářské stahovací pásky a další drobnosti, na které se zapomnělo. Pak ještě oběd, káva a nebudeme potřebovat ještě tohle? A co Odínek? Má všechno? Tak ještě zase probrat hračky a teď to vše roztřídit a uložit tak aby to bylo vše po ruce.
Podle plánu nás dnes čeká přes 900km a jsou tři hodiny odpoledne. Tak rychle. Pasy máme, peníze a platební kartu taky, tak vypnout hlavní jistič u elektrických hodin, zamknout a jedeme.
První zastávka je naplánovaná v Bayreuthu u Ermitage. Sotva sjedeme z dálnice, už nás zastavuje bavorská policie. Když otevírám boční dveře a rozsvěcím domeček, abych našel doklady, hned se vyptávají, kam že jedeme. Na jih. Francie, Španělsko a … , víc už vědět nechtějí. Vrací doklady a přejí nám šťastnou cestu. Přijíždíme na parkoviště již za tmy. Je zima a na procházku po parku vidíme jen díky měsíci, který je téměř v úplňku.
Kilometry pomalu ubíhají a blížíme se k Heilbronnu. Najednou začne motor škubat a jedem sotva osmdesát. Bliká žlutá kontrolka a je zle. Vypadá to na přicpaný palivový filtr. Nafta, kterou jsem ještě v Čechách natankoval, asi nebyla zrovna nejlepší. Navíc se začal ozývat rozvod k alternátoru a posilovači řízení, zřejmě důsledek nedávného divokého vyprošťování z příkopu. Propadám zoufalství. První den na cestě a auto zrazuje. Zastavujeme na benzince poblíž Freiburgu. Jsou tři hodiny ráno a já bych strašně rád usínal se slovy „ráno moudřejší večera“, ovšem ono už vlastně ráno je.
Kolem sedmé nás probouzí Odínek. Venku prší. Zjišťuji, že jsem nějak zapomněl, že možná budu i ležet pod autem a nemám, co bych na sebe navlékl a co hodil na mokrou zem. Přitahuji málem prodřenou vzduchovou hadici dál od rozvodu páskou, ale bzukot nepřestává. Po hodině házím flintu do žita a jedem. Díky filtru bych potřeboval na rozjezd tak pětkrát delší připojovací pruh a tak několik kamioňáků na nás troubí a cosi ukazuje. Chvílemi se auto rozjede, pak zase marná snaha. U alsaského Belfortu sjíždíme z dálnice a už je cesta klidnější. Nafta pomalu dochází a já doufám, že nově natankovaná filtr trochu propláchne. Rozvody bzučí dál, tak dělám, že je už neslyším. Tady opravdu žádné opravy. Musíš vydržet do Španělska.
Na oběd dorážíme do Clerval. Zdena vaří oběd a já s Odínkem jdeme obhlédnout clervalskou skálu. Nafta jde trochu lépe, rozvody pořád stejné, ale jde o zvyk… Kilometry ubíhají a u Clermontu konečně najíždíme na neplacenou dálnici, která vystoupá nad tisícovku metrů nad mořem a pak pokračuje až skoro k jižnímu pobřeží ve výšce krkonoškých hřebenů. Je tma a sněží. Totálně unavení zastavujeme u Garabit, na parkovišti s výhledem na brášku známé pařížské věže – Eiffelův most v Garabit.
V noci je zima, padá sníh. Kolem třetí hodiny ráno pouštím znovu topení. Sotva se rozední, jsme vzhůru a navlékáme znovu zimní bundy a šály a jdeme se projít po vyhlídce. Na parkovišti je infocentrum, kde si v teple prohlížíme informační tabule o stavbě mostu a dobové fotografie. Venku fičí studený vítr, který občas přivane vločky sněhu.
Cesta dál k pobřeží je nádherná. Horské pláně, kaňony a nad břehy vysunutá kamenná městečka. Oku scenérie lahodí a cítí z nich divokou přírodu a čistotu. Ale hned nás napadá, že život tady bude těžší, než si dokážeme představit. Mnoho mladých již odešlo do měst, kde je život mnohem snadnější a zůstávají jen ti zatvrzelí patrioti, kteří udržují městečka stále ještě živá.
Pomalu klesáme pod tisíc metrů nad mořem a krajina se mění. Projedeme městem Millau, abychom se vyhnuli placenému mostu přes údolí, a ocitáme se v krajině poseté skalkami, vytvářejícími často bizardní monumenty. Není divu, že tato náhorní plošina očarovala člověka již před tisíciletími. Dokladem jsou četné dolmeny, dnes téměř ztracené v krajině. Zastavujeme u silnice těsně před nájezdem zpět na čtyřproudovku a jdeme přes pastviny oddělené elektrickými ohradníky asi půl kilometru k jednomu z nejznámějších – Cavalerijskému dolmenu.
Odpoledne kolem čtvrté hodiny konečně dorážíme k moři. Zaparkujeme u ústí menšího plavebního kanálu ve Vias. Tady už jsme správně. Potkáváme první campery a uklízíme zimní oblečení. Vítr fouká studený a po západu sluníčka se skokem ochladí, ale venku nám větrovka bohatě postačí a topení už zůstává vypnuté. Na pláží je obrovská spousta velkých krásných mušlí a Odínkovi musíme najít kartonovou krabici, aby si ty nejkrásnější nasbíral a my je mohli do nekonečna přestrkávat v autě, protože budou všude překážet.
Je pátek 10.února. Je oblačno, chvílemi se objeví sluníčko, které okamžitě hřeje. Přehoupneme se sedlem přes městečka Le Perthus a La Jonquera přes výběžek Pyrenejí do Španělska. Tedy přesněji, abychom neurazili obyvatele tohoto kraje, do španělské části Katalánska. Na hranicích vykonáme náš rituál a koupíme si na cestu stáčené sladké víno a večer se již procházíme nad Port Lligat v Cadaqués.
Tomáš Zeman
Kdo půjde pracovat do výroby?
Myslím, že k těm, koho koronavirová krize poškodila nejvíce, patří provozovatelé restaurací, barů a hospod. Není lehké podnikat v tomto odvětví, obzvlášť když nevíte dne ani hodiny, kdy vám vláda zakáže pracovat.
Tomáš Zeman
Proč slavíme nový rok právě tuto noc
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč miliony lidí na celém světě se mnohdy dlouhou dobu připravují na jeden okamžik, aby ho povýšili na nejslavnější chvíli celého roku?
Tomáš Zeman
Zdravý rozum se u nás už vytratil?
Silnice první třídy číslo 9 v úseku mezi Dolním Podlužím a Svorem, vedoucí přes Stožecké sedlo známé spíše pod názvem „Šébr“, je důležitou dopravní tepnou spojující Šluknovský výběžek s českým zbytkem světa.
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 13. Velikonoční týden na samém jihu Evropy
Je pátek před květnou nedělí. Sjíždíme lesem větrných elektráren do města Tarifa, které někteří nazývají pueblo blanco, čili bílé město. V tuto roční dobu, kdy všechny barvy jsou tak nějak sytější,
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 12. Pod skálou Tárika
Jsme kousek za městem Linea de Concepcion. Sluníčko pálí, ale na pláži ještě fouká studený vítr. Pár lidí se i koupe. Voda je však ještě studená. Máme pár dní do velikonočního týdne.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Z Kolumbie pašoval tašku plnou kokainu, v Praze na letišti ho zadrželi celníci
Na konci minulého týdne zadrželi celníci na pražském Letišti Václava Havla cizince, který měl ve...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 48 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 48 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...