Student-nestudent

Znáte tu pohádku o chytré horákyni, případně populárnější televizní verzi o královně Koloběžce první - ke králi měla přijet-nepřijet, měla být oblečená-neoblečená, učesaná-neučesaná, obutá-neobutá a měla mu přinést dar-nedar. Proto se mi jako výstižné označení člověka studujícího zejména na vysoké škole jevilo student-nestudent. Proč?

Důvodů je několik. Prvním je skutečnost, že i když jsme držiteli platné ISIC karty, třeba v dopravě je nám prakticky na nic. Jeden dopravce ji akceptuje sice i pro jednotlivé jízdy, ale pouze na vybrané trase, jiný dopravce na ISICa poskytuje pouze slevu na měsíční/čtvrtletní jízdenky na určitou trasu, přičemž ISICa v tomto případě v pohodě nahradí papírové potvrzení o studiu. Stejně tak při vyřizování šalinkarty. Cestujeme-li však třeba v neděli na koleje/privát a v pátek domů, jsme odkázaní výhradně na oranžový "Žákovský průkaz 15 - 26 let", který ale platí pouze od 1. 9. do 30. 6.. a to pouze z místa trvalého bydliště do místa školy a zpět. Přes prázdniny si můžeme akorát tak trhnout nohou.

Důvod druhý: Chceme studovat na vysoké škole? Pak vězme, že do tzv. náhradní doby pojištění (mj. pro výpočet roku, kdy budeme moct jít do důchodu, ehm...) se započítává maximálně 6 let studia po dovršení 18 roku. Takže pokud má někdo tu smůlu a jeho rodiče mu zařídí odklad nástupu do 1. třídy ZŠ, tak dítě nastoupí do školy skoro v 8 letech, pak půjde studovat na 4 roky na střední, ze které vyjde přibližně ve dvaceti. Pokud se zákon nezmění, poslední rok magisterského studia se mu už tedy do náhradní doby pojištění počítat nebude. A to i v případě, že žádný ročník v bakaláři (3 roky) či magistru (5 let či 2 roky navazující) neopakuje ani nerozvolňuje. O tom, že by mezi střední a vysokou studoval ještě 3 roky vyšší odbrnou školu, ani nemluvím...

Třetím důvodem označení student-nestudent je i samotná hranice 26 let. Jakmile oslavíme 26. narozeniny, ztrácíme veškeré výhody, které nám status studenta přináší - levnější jízdné, vstupné, slevy na dani i platbu zdravotního pojištění od státu. Chápu, že stanovení této věkové hranice je určitým prostředkem, jak minimalizovat počet tzv. věčných studentů, a že většina lidí toho Mgr. či Ing. do 26 let vystuduje Ale podívejme se na to i z jiné stránky: pro studium na VŠ je stanovena nějaká doba, po kterou studujete "beztrestně"- pro Bc. studium je to 3+1 rok (nebo např. na VUT v Brně 4+1), na Mgr. studiu obvykle 5+1, na navazujícím Mgr. 2+1. Jakmile danou dobu překročíte, platíte školné. A ne malé. Kdo tedy vystuduje v řádné době, ve 26 letech už většinou pracuje a platí si zdravotní pojištění sám. Kdo přetahuje, platí školné a tudíž se snaží dokončit studium co nejdříve. To, že mnoho studentů mezi střední a vysokou vystuduje ještě vyšší odbornou školu, pročež nemá šanci Mgr. studium do 26 let dokončit, protože do 26 let stihne akorát bakaláře (protože VŠ školy v naprosté většině neuznávají diplom z VOŠ a neumožňují studentům získat Bc. titul ve zkrácené lhůtě), zde více rozepisovat nebudu. Abych to zkrátila - osobně si myslím, že ona hranice 26 let je již přežitkem a mrzí mě, že se o jejím vymazání ze zákona už nespočet let pouze mluví, ale zatím se nic nestalo.

Čtvrtý důvod ale vnímám jako nejzávažnější. Už nějakou dobu platí zákon, podle kterého nemá čerstvý absolvent nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud za posledních několik let studia nenasbírá alespoň rok sociálního pojištění. Jenže jak má student (zejména SŠ) zároveň studovat a zároveň mít práci, kde bude odvádět sociální pojištění? Student je přece od slova "studovat". Pominu-li tedy tento "drobný" fakt, další otázkou jsou časové možnosti studenta. Pokud chce řádně studovat, chodí na přednášky a semináře/cvičení. Jak se vrátí ze školy, tak píše eseje, čte povinnou literaturu, rýsuje výkresy, učí se na testy a tak dál. Kromě toho potřebuje i nějakou tu chvíli na jídlo, nějakou tu hygienu, relaxaci a pár hodin na spánek. Existuje však nějaký zaměstnavatel, který jej zaměstná na pár hodin týdně a navíc za něj bude platit sociální? Kdepak.

Když se na to tak dívám, dospívám k závěru, že se na studenty kladou stále vyšší nároky, které ovšem nesouvisejí s jejich studiem. Studenti jsou pak nuceni všelijak brigádničit, aby tyto nároky a požadavky dokázali alespoň z části naplnit, čímž ovšem trpí jejich studium. A právě v tomto momentě se dostáváme na křižovatku: buď situaci nějak "přežvejkat" a být tak student-nestudent, nebo se snažit o změny. Osobně bych volila změny. Co vy?