Rozhodoval skutečně talent, nebo to byla pouhá hra na city?

Před týdnem na jedné ze soukromých televizních stanic skončila další řada soutěže, ve které se prý hledaly talenty. Byla ale tato soutěž skutečně o talentu, nebo spíše o hraní na city diváků?

V naší zemi už bylo několik soutěží, kde se hledali nejlepší zpěváci, zpěvačky i skupiny. V současné době uběhl týden od poměrně dost diskutovaného finále už třetí řady soutěže, která si aspoň podle svého názvu kladla za cíl najít největší talent v kterékoliv oblasti činnosti. Jako vždy bylo i zde velké zastoupení zpívajících soutěžících, objevili se zde ale i tanečníci všech stylů, žongléři, hráči na hudební nástroje a představitelé dalších, těžko specifikovatelných, kategorií. Už v castingových kolech jsme ale mohli pozorovat, že kromě talentu ovlivňuje rozhodování poroty (a následně i diváků) i něco jiného: hra na city.

Ta v podstatě začíná už jenom tím, že se do této soutěže mohou přihlásit i děti.^* A říct dětem, že nemají dostatečné dovednosti a um na to, aby postoupily z divadelních kol dál, když se na vás ty děti dívají očima plnými naděje? Kdo soutěž sledoval, tak sám ví, jak to porotci museli často tak zaobalit, aby se ono nepostupující dítě nerozbrečelo hned na pódiu. A nebo aby na druhou stranu i sami sobě „vyargumentovali“, proč je vůbec do dalšího kola posílají, když je na 99% jisté, že ono postupující dítě pouze zabere v tzv. vellkém třesku místo někomu lepšímu, kdo by na rozdíl od mnohých z nich hned v tom dalším kole nevypadl.

Další „kategorií“ hraní na city jsou příbuzenské vztahy soutěžících se slavnými osobnostmi. Pravda, není to tak časté, ale je to. Loni to byla dcera slavného brankáře, letos sestra jedné z vítězek světové Miss. To se pak nabízí otázka: Skutečně postoupil/a pouze na základě svého talentu, svého umění, nebo tu sehrály roli i rodinné vazby a možná i obavy o to, co by tomu diváci řekli, kdyby nepostoupil/a aspoň z divadla?

Nejokatější hrou na city porotců i diváků jsou však osobní a/nebo rodinné tragédie. Buďto se o nich soutěžící z nějakého důvodu zmíní už při castingu, nebo v medailoncích, prostřednictvím kterých jsou představováni v některém z dalších kol. Chápu, že ony tragédie je velmi těžké překonat a „dostat“ se z nich bývá skutečně náročné a na dlouhou dobu, na druhou stranu mi však u 99,99% soutěžících uniká spojitost mezi těžkostmi v dětství či před x lety a současnými výkony při vystoupeních. 

 Letošní finále pak bylo značně shozeno a (s největší pravděpodobností znatelně) zmanipulováno poněkud nepochopitelným návrhem na změnu pravidel. Pro ty, co to neviděli či o tom ještě neslyšeli/nečetli: soutěžícím bylo nabídnuto, že hlavní výhra 2,5 minionu kourn (100 000 EUR) si můžou rozdělit mezi sebe podle toho, kolik který z nich dostane od diváků procent hlasů. Podmínkou bylo, že by s tím museli souhlasit všichni, nikdo by nesměl říct ne. Soutěžící měli chvíli na rozmyšlenou a své rozhodnutí sdělovali ještě v době, kdy diváci mohli posílat hlasy. Od osmi finalistů zaznělo "ANO", jen Alex (malíř světlem) řekl "NE", za což byl paní Bílou okamžitě nazván volem a značně sepsut (a omluva od ní pak zazněla až po ukončení diváckého hlasování). Naopak od pana Slávika zaznělo něco v tom smyslu, že to jeho "NE" je zcela pochopitelné, protože od prvotních upoutávek byla deklarována určitá výhra a nevidí důvod, proč by se to mělo na poslední chvíli měnit. Přestože byl Alex nespíše adeptem na výhru (podle výroků moderátorů byly výsledky dlouhou dobu poměrně hodně vyrovnané), nakonec vyhrál operní zpěvák Jozef Pavlusík. Nabízí se zde tedy několik otázek: Proč byla soutěžícím nabídnuta (poněkud nefér) možnost rozdělení finanční výhry? A proč své rozhodnutí museli sdělit ještě před ukončením hlasování? A proč televize nezveřejnila výsledky hlasování s procentuálními zisky hlasů (a ideálně i graf průběhu hlasování před Alexovým "NE" a po něm)? 

Je mi celkem jedno, kdo nakonec vyhrál. Jozef talent má, zpívat umí, když na sobě bude dál pracovat, tak to může někam dotáhnout. Vadí mi ale, že i když se soutěž tváří, že hledá skutečný talent, tak o (ne)postupu v případě rozhodování poroty a o (ne)výhře v případě rozhodování prostřednictvím diváckých hlasů rozhodovalo něco úplně jiného...

* S tím, že se do ní mohou přihlásit i děti, osobně zásadně nesouhlasím. A to především kvůli stresu a psychickému tlaku, který je na ně vyvíjen ať ze strany rodičů a/nebo televize. Nemluvě o tom, že kvůli soutěži jistě musejí vynechat několik dní ve škole. Osobně bych tedy byla pro to, aby se soutěž podmínila věkem (aspoň 15 let) a ukončenou docházkou do ZŠ.