... a pěší se prostě naučí létat...

Opakuje se to vždycky, když napadne sníh. Prakticky jediný rozdíl je v tom, kolik ho napadne...

http://www.proprostejov.eu/stripkycl1.php?cil=cl01147

Kdo to zná, ten se mnou bude nejspíš souhlasit. Kdo nezná, tak buď bydlí někde, kde nesněží, či mají štěstí na ty, kteří u nich mají odklízení sněhu na starosti.

Scénář je prakticky vždycky stejný: napadne sníh, případně dlouho a hustě sněží (jako tento víkend). Do ulic měst vyjedou vozy s radlicemi a sypače a jako první se snaží zprůjezdnit hlavní tahy, vedlejší ulice přicházejí na řadu později. OK, až potud je vše v pořádku. Stejně tak je fajn, že města uklízejí i chodníky - přestože je mnoho lidí stále zvyklých si před svým domem zamést, mnoho jich to neudělá třeba proto, že nejsou doma, jsou staří, nebo proto, že se jim prostě nechce.

Kámen úrazu je ale v tom, že v případě silnic i chodníků je sníh hrnut směrem k obrubníku. Stačí tedy málo a podél chodníků vznikají nižší či vyšší hradby. A pokud není obyvatel přiléhajícího domu praktickým a myslícím člověkem a nevyhrabe v této hradbě cestičku, stane se obyčejný záměr přejít z jednoho chodníku na druhý bez toho, abychom po kolena zapadli do závějí, zapeklitým oříškem.

Nefalšovaným ořechem se pak tento záměr stává, když začne takto nahromaděný sníh tát, jak tomu bylo na mnoha místech dnes. Kromě toho, že tyto sněhové hradby obvykle samy nacucnou vodou, tak se ještě k tomu často udělají u obrubníků louže. Může se tedy snadno stát, že na konci chodníku narazíte na sněhovou hradbu, která je sice v nějakém místě prošlapaná z dřívějška, ale toto prošlapané místo se už stihlo zalít roztátým či roztávajícím sněhem. Při troše štěstí je ona louže či břečka snadno překročitelná či se dá někde blízko obejít, v horším případě není v dohledu žádné místo, kudy by bylo možné to obejít, a pokus přeskočit to by se podobal snaze překonat rekord ve skoku dalekém z místa.

A jak jsem se tak dneska snažila dojít do cíle své cesty, aniž bych někde zahučela po pás do rozmáčeného sněhu či si vymáchat boty v prosolené „lázni“, tak mě kromě jisté podobnosti s Velkou Pardubickou napadlo, co si asi tak říkají ti, co mají úklid sněhu na starosti:  „Silnice jsou průjezdné, i ty chodníky jsme nějak odklidili, svou povinnost jsme splnili.“

To je sice pravda, ale bohužel je nutné k tomu dodat: „... a pěší se prostě naučí létat...!“ 

Takže prosím - pokud tento článek čte někdo, kdo má možnost ovlivnit způsob, jakým je sníh odklízen, uvědomte si, že kromě aut se zejména v obcích pohybují i chodci, kteří by jistě velmi ocenili, kdyby alespoň v místech, kde je už skutečně nevyhnutelné přejít z jednoho chodníku na jiný, vznikaly přímo při odklízení sněhu cestičky, kudy by se dalo nějak normálně projít. Budeme vám skutečně velmi vděční.

P. S.: Zvláštní kapitolou je pak situace na panelákových parkovištích, kde se k výše popsanému stavu přidají ještě natěsno vedle sebe zaparkovaná auta a žádné místo pro bezpečné a aspoň trochu pohodlné přejití silnice, tak je to skutečně lahůdka...