Sociální pracovníci a jejich práce pohledem vševědoucích diskutérů

... aneb nová „sportovní“ disciplína, kterou by bylo možno nazvat „Kopni si do sociálního pracovníka, i když víš o daném případu houby“ je u nás čím dál tím oblíbenější...

V posledních dnech rozvířily česká média a následně i diskuze zprávy o hledané ženě, která mařila rozhodnutí soudu tím, že nevrátila dceru do kojeneckého ústavu, kam bylo dítě umístěno, a o nalezení této ženy za pomoci pozorných zákazníků jednoho kadeřnictví. Články, kde média informují o vyhlášení pátrání po oné ženě, jsou například zde a zde, články o jejich nalezení pak zde a zde, reportáže z televizních zpráv jsou pak v archivech příslušných stanic (například zde).

Když jsem pročítala jednotlivé diskuze pod články, zarazilo mě, kolik lidí se až nenávistně vyjadřuje nejen na adresu sociálních pracovníků, ale i těch lidí, kteří policii nahlásili, že žena je v onom kadeřnictví. Podle diskutujících se v případě oznamujících zákazníků jedná o slepice, práskače, hajzly udavače a bonzáky, které by měl taky někdo napráskat, aby si sami zkusili, jaké to je být někým udaný. Sociální pracovnice jsou pak ve většině případů bezcitné zapšklé obludy, které by každé děcko, které nemá postýlku s nebesy, hedvábným povlečením zdobeným ručně paličkovanými krajkami, případně nemá dva mobily, značkové oblečení z nejnovější kolekce a nejnovější notebook v nejvyšší výbavě, rodičům nejradši sebraly, doslova odtrhly matkám od prsů a strčily do děcáku nebo kojeňáku, a se soudy jsou taky jedna ruka - co soudu navrhnou, to jim soudce/soudkyně bez řečí a bez přemýšlení během pár sekund odklepne.

Nechci tady tvrdit, že sociální pracovníci jsou neomylní a všechna jejich rozhodnutí jsou na 100% správná, ale než začnete do sociálních pracovníků a jejich práce kopat, vždcky je potřeba si uvědomit a vzít v úvahu několik věcí:

1) Média nám divákům, posluchačům či čtenáčům NIKDY nemohou přinést zcela přesné a detailní informace, a to z důvodu mlčenlivosti týkající se údajů ze spisů. Navíc ty informace, co už média mají k dispozici, si kolikrát buď vědomě upraví, nebo nevědomky představí veřejnosti tak, že vyzní zcela jinak, než jaká je realita. Jak teda můžeme znát v případě oné ženy skutečné odpovědi na otázky:

- Jak dlouho byla na území ČR? Byl to týden? Měsíc? Či déle? A proč byla zrovna v ČR?

- Proč u sebe neměla žádné doklady dítěte (tedy např. rodný list), když na křečka s přepravkou při balení věcí pamatovala?

- Kde brala peníze na jídlo a placení noclehů po hostelech? (I když dítě kojila, v roce a půl ho už něčím přikrmovat musela, protože pouze mateřské mléko takto starému dítěti už ke zdravému vývoji stačit nemůže... Navíc něco musela jíst i ona sama.) Nebo to ji tam ubytovali bez placení?

- Kde je otec dítěte a proč se o něm média nezmiňují? Kde jsou případně jiní příbuzní či přátelé? Proč žena nešla k nim, ale pobývala po hostelech?

- Z jakého důvodu bylo ženě v Anglii odebráno druhé dítě? A neutekla právě proto, aby jí tamními institucemi nebylo odebráno i toto dítě?

- Obrátila se žena vůbec před odebráním dítěte na někoho s prosbou o pomoc (ať už v Anglii, odkud nejspíš pochází, nebo kde pobývala nějakou dobu, nebo v ČR či jiné zemi, kde taky mohla před příchodem do ČR pobývat), nebo o žádnou pomocnou ruku nestála? Proč případně se na nikoho neobrátila?

- Opravdu sociálka před odebráním dítěte nehnula ani prstem, aby ženě nějak pomohla? Nepřišla třeba ona předchozí pomoc z nejrůznějších důvodů vniveč, takže bylo potřeba sáhnout k tomu nejzazšímu kroku v podobě umístění dítěte do kojeneckého ústavu?

- Vážně jste, milí diskutující, přesvědčení, že je pro 1,5 leté dítě vhodné „bydlet“ po hostelech, kde nemá ani vlastní postýlku? Že to prospívá zdravotnímu stavu a vývoji holčičky? A nesnažte se argumentovat tím, že dřív postýlky nebyly a taky se žilo. Ano, ale jak dlouho a s jakými problémy? Svému dítěti jste postýlku přece taky koupili, ne?

- Na základě čeho se vlastně sociálka o ženě a její situaci dozvěděla, že mohl být dán návrh k soudu a vydáno ono předběžné opatření? Neměly už třeba úřady náhodou nějaké informace ze zahraničí, na jejichž základě jednaly?

- Je někde uvedeno, že se dítě nesmí vrátit matce do péče? Že jakmile se vyjasní a ustálí její situace, nebude jí dítě navráceno? Není. Každý vidí jenom to, že prostě holčičku ženě sebrali bez ohledu na stálé kojení, přičemž teda milostivě dovolili pár návštěv (Víme ale vůbec, v jakém rozsahu? Jestli na hodinu denně, nebo víc? A zjevně se jednalo o návštěvy bez dozoru pracovníků ústavu, když žena s dítětem mohla jít na zahradu ústavu a odtamtud utéct.).

2) Umístění dítěte do ústavu musí VŽDYCKY posvětit soud - ať už předběžným opatřením, nebo rozsudkem. A doporučení sociálky pro něj není rozkazem. Každý soud se řídí svým vlastním vědomím a svědomím a pokud by dospěl k závěru, že nemá dostatečné informace, na jejichž základě by měl rozhodnout, tak by prostě nerozhodl. U veřejnosti značně rozšířená rovnice „soud + sociálka = sehraná dvojka, kdy soud sociálce automaticky všecko odkýve, i když se jedná o úplnou blbost“ je jenom bublina. A proč případně nikdo nepoukazuje i na ten soud, že to schválil, aniž by třeba prověřil všechny skutečnosti? Pravomoci na to má. Proč se prostě kopne do sociálky, která podala návrh, ale ne samotné rozhodnutí?

3) Prskáte nejen proto, že soud dítě odebral, ale i proto, že je ti zákazníci „nabonzovali“. Kdybyste se ale za týden dočetli, že to dítě (málem) zemřelo hlady, taky byste měli ty lidi za práskače? A pokud by dítě vůbec odebráno nebylo, nezačali byste jen tak čistě náhodou kopat do sociálky, jak je možné, že holčičku ženě v takových podmínkách nechali?

4) Mnozí diskutující odkazují na existenci azylových domů. Ano, existují, ale jsou přeplněné, jejich kapacita je naprosto nedostačující, navíc pobyt v nich je obvykle časově omezen, navíc tam platí nějaká pravidla pro přijetí a pobyt. Jak víte, že ta žena v některém azylovém domě nepobývala, než začala spát po hostelech? A pokud bydlela, proč odešla? Protože využila maximální délku doby pobytu? Nebo musela odejít, protože neplnila podmínky pobytu?

5) Mnozí diskutující také kritizují, že o týraných a zanedbávaných dětech se sociálka dozvídá často jako poslední, protože nic pořádného nedělá a jenom buzeruje rodiny, že nemají doma uklizeno. Ale nikdo se už nepozastavuje nad tím, proč to týrání, zanedbávání či zneužívání o několik týdnů či měsíců dřív nenahlásili lékaři, učitelé, sousedi, příbuzní, přátelé? Proč se automaticky kope jenom do sociálky? Vždyť ta rodina ani nemusela v jejich evidenci být, protože s ní nikdy předtím žádné problémy nebyly.

Jsem opravdu velmi zklamaná a rozčarovaná z toho, jak snadno a rychle si diskutující udělají jednoznačné a zaručeně správné a nevyvratitelné závěry z těch neúplných a třeba i zkreslených informací a okamžitě najdou i nějakého toho viníka, na kterého se všechno hodí. Viníkem je v takovýchto případech obvykle zcela automaticky sociální pracovník, který je pak bez možnosti vlastní obhajoby veřejně pranýřován a málem kamenován. Současně je ale cílem útoků a urážek (ve spojitosti se svou osobou jsem zaznamenala „otitulování“ nejen ještě relativně snesitelná „kráva“, ale i značně sprosté a urážející „tezka pi.a“) i ten odvážný účastník diskuze, který nejen, že se automaticky nepřidá na stranu vševědoucí a nejspravedlivější většiny a taky si do sociálního pracovníka nekopne, ale dokonce se pokusí s onou většinou nesouhlasit a uvádět důvody, proč nebere do ruky virtuální kámen a na onu sociální prcovnici ho neháže. Mnozí totiž vidí jenom to, že „sociálka zase neochránila dítě“ nebo „ho zase sebrala a strčila do ústavu“, ale už nevidí, co za tím vším je, jak s tou rodinou bylo pracováno předtím, jaká byla skutečná situace. Jen namátkou:

Nevidí, že jedna pracovnice nemá na starosti 12 rodin, ale třeba i 241, z nichž každá bydlí třeba i v jiné vesnici, že kromě chození do těchto již evidovaných rodin musí být někdy k dispozici i přímo v kanceláři na úřadě, že chodí k soudům, dělá záznamy do spisů (nejen proto, aby byly jasně podchyceny provedené kroky v případě nějakého problému, ale i v případě předávání spisu někomu z kolegů), píše zprávy pro soudy a třeba i pro Probační a mediační službu (pokud se dítě dostalo do křížku se zákonem), je vázaná zákony a předpisy, které však nevymýšlí ona, ale někdo, kdo třeba nikdy v terénu nebyl a představuje si to jako Hurvínek válku; kolikrát musí sociální pracovnice čelit nadávkám či dokonce fyzickým útokům ze strany klientů, musí chodit na šetření v domácnosti (kontroly) i do velmi nechvalně známých lokalit, kam se kolikrát bojí i sami policajti, a když tam zrovna jeden měsíc z obav o své zdraví či život nejde a něco se tam náhodou zrovna stane, zase se křičí, že tam nebyla, že zanedbávala svou práci... A některá média kolikrát veřejnost v tomto náhledu na věc nepřímo podporují.

Vážení diskutující, až tedy zase budete pod některým z článků kopat do sociálních pracovníků a nadávat, že jenom sedí v teple v kanclu a nic nedělají, vzpomeňte si na řádky výše, nebo se zeptejte pracovníků a pracovnic OSPODů, co všechno je jejich náplní práce. Ona se totiž opravdu velmi snadno hodnotí práce jiných, když sedíte s hrnkem kafe a koblihem nebo croisantem doma u počítače.

Krátká poznámka na závěr: Diskuze k tomuto článku je samozřejmě otevřena, ale protože jsem své argumenty proti automatickému nadávání a kopání do sociálky a jejich práce uvedla výše, nebudu se do ní už zapojovat, pokud to nebude opravdu nezbytné, a znovu tam psát to, co je zaznamenané v článku. Prosím všechny diskutující o slušnou a věcnou diskuzi. Děkuji.