Vysokoškolačka nemůže být šťastná s dělníkem

"Já dělnickými profesemi neopovrhuji," říká paní Květa, "ale míchat se to nemá. Svůj k svému. Nechci přihlížet, jak si moje dcera – vysokoškolačka – ničí život s dělníkem."

Knihovnici se čtenáři někdy svěří i s tak citlivými okolnostmi svého života, že by to možná jinému nepovídali. Také jsem za čtvrt století za výpůjčním pultem naslouchala některým hodně zajímavým zpovědím a později je se souhlasem jejich vypravěčů zpracovala. Napadlo mě, že letní prázdniny jsou jako stvořené pro čtení skutečných příběhů. Další z nich mi vyprávěla Květa:

Každá máma si pro svoje dítě maluje tu nejlepší možnou budoucnost. Ani já nejsem výjimka, ale teď musím přihlížet, jak si moje nadaná dcera vysokoškolačka ničí život.

Dcera měla se svým životem vždy velké plány a vzhledem k její inteligenci a vynikajícímu školnímu prospěchu nikoli nereálné. Jejím snem je pracovat jednou v diplomatických službách a často hovořila o nějakém postu na zahraničním velvyslanectví. Naprosto bez problémů se dostala hned napoprvé na práva a při studiu ještě zvládla státnice z angličtiny, z němčiny a teď finišuje se španělštinou. Chodila dlouho se spolužákem z gymnázia, ale zatímco dcera studuje práva v Praze, on dojíždí na právnickou fakultu do Plzně. Měli na sebe stále míň času a na to zřejmě jejich vztah doplatil.

Když se vloni vrátila naše Hanka z diskotéky zamilovaná jako blázen, myslela jsem, že jde jen o letní poblouznění. Michal je vyučený truhlář a zrovna v té době začínal pracovat v otcově dílně. Ale rok se sešel s rokem a jejich známost nejen že neskončila, ona snad nabírá na obrátkách. Začínají hovořit o svatbě. To mě vyděsilo.

Michal je sice docela hodný a pracovitý kluk, ale tím to končí. Když se vrátí utahaný z dílny, je jeho největším zájmem obsah ledničky a televizní program. Naše dcera ráda chodila na výstavy, na koncerty vážné a jazzové hudby, posedět si do kavárny a podobně. Michal je s ní ochotný jít tak maximálně na muzikál a do hospody. Domnívala jsem se, že právě tyto rozdílné zájmy by mohly být kamenem úrazu, jenže Hanka se mu pomalu přizpůsobuje a na ostatní své záliby rezignovala.

Neříkám, že je Michal úplný hlupák, ale žádný velký rozhled přece jen nemá, není ani dostatečně společensky obratný. Nedovedu si představit, že by dceru doprovázel třeba na večírek právnické firmy. Neuměl by se tam chovat, neměl by o čem hovořit, necítil by se zde dobře a Hanka by se za něj postupně začala stydět. On si tyto myšlenky nepřipouští, což svědčí o jeho nezralosti a naprosto chybném úsudku. Podle mě tato známost nemůže pro dceru dobře dopadnout a čím déle potrvá, tím většího rozčarování se oba jednou dočkají. Společenské rozdíly budou mezi nimi doslova propastné. Připadají pro ně jen dvě možnosti. Buď dcera svého kluka pozdvihne, nebo ji on stáhne dolů na svoji úroveň. Jelikož první možnost není reálná, vidím to černě.

Cožpak naše jediná dcera obětovala dlouhá léta studiu a vzdělávání jenom proto, aby pak někde na vesnici chodila v zástěře a zametala v manželově dílně hoblovačky? Michal je už teď mírně despotický a všechno musí být po jeho. Přestěhování do Prahy, kde by mohli v případě společného soužití mít byt po mojí tetě, nepřipadá v úvahu, protože on by přece neopustil otcovu dílnu. Ale že naše Hanka na vesnici profesně zakrní, že je s budováním slibné kariéry konec, to ho nezajímá. Někdy mám pocit, že Michal vidí dceřina studia jako neuvážený ženský rozmar, který se rozplyne při pomyšlení na dětské plínky a vaření teplých večeří pro něj.

Já dělnickými profesemi neopovrhuji, ani lidmi kteří pracují manuálně, ale míchat se to nemá. Svůj k svému. Nedělalo by to dobrotu a nešťastní by byli oba dva. Určitě mě hodně lidí odsoudí, že do vztahu mladých zamilovaných lidí vnáším společenské rozdíly. Ale ty rozdíly tady už přece dávno jsou. Michal bude v lepším případě vždy jen střední vrstva. Možná bude žít dobře, lidi budou jeho zručnost vyhledávat a truhlařina má svoji budoucnost, to je jisté. Ovšem naše dcera má našlápnuto do vyšších vrstev společnosti a není důvod, proč by to měla házet za hlavu kvůli vztahu, který nemusí dobře dopadnout. Jenže ona si tam zavře vrátka, kterým zareznou panty navždy.

Hanka je zaslepená a odmítá se mnou o tom mluvit. Ale já tomu jen tak přihlížet nehodlám. Napadlo mě několik variant. Co myslíte, neměla bych:

1. Zajít za Michalovými rodiči, aby synovi domluvili?

2. Důrazně promluvit s Michalem a trvat na ukončení známosti?

3. Dopřát dceři studia v zahraničí a doufat, že jejich lásku ochladí vzdálenost?

4. Nechat je být a věřit, že láska je silnější než společenské rozdíly?

5. Dát dceři požehnání, ale upozornit ji, že až bude na vesnici nešťastná, ať domů fňukat nechodí?

Děkuji za případné názory a nesuďte mě prosím přísně. Jsem jenom máma, která vidí, že se její dcera řítí někam, kde nebude šťastná.

První dva letní příběhy byly tyto:

https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668874

https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=669677