Stovky rodičů hledají pro dospělé děti vhodné partnery

Jste dospělí, máte dobré zaměstnání, je vám přes třicet a rodiče vám bez vašeho souhlasu a přičinění domluví rande prostřednictvím rodičů jiného člověka, který je na tom podobně. Půjdete tam?

Když se kamarádka Mirka vrátila z dovolené v Číně, přivezla si spoustu zajímavých zážitků. Viděla olympijský stadion Ptačí hnízdo, Velkou čínskou zeď, Zakázané město, projížděla se dračí lodí, okusila pravý čajový dýchánek, učaroval jí Chrám nebes, kam se chodil modlit císař, okouzlila ji škola bojového umění, jeskyně se stovkami Buddhů, Terakotová armáda… No poslouchalo se to krásně. Ale co nejvíc zaujalo mě, to byla její návštěva jednoho z pekingských parků, kde se právě konala pravidelná burza sňatku.

Rodina je v Číně jednou ze základních hodnot. Jenže mladí Číňané následují západní svět a začali preferovat život bez rodinných závazků, informoval turisty průvodce. Jejich rodiče a prarodiče proto poslední roky berou vše do svých rukou a pro své potomky začali organizovat tak zvané sňatkové burzy. V generaci jedináčků chtějí pro své děti samozřejmě jen to nejlepší. Každý doufá, že pro svého nezadaného potomka snad tentokrát najde vyhovující partii.

V parku sedí či stojí stovky rodičů a hledají zde vhodného partnera pro své dospělé dítě. Na papírech a podomácky vyrobených, rukou psaných inzertních cedulkách prezentují svého potomka. Informují případné zájemce o jeho věku, vzdělání, zálibách, vlastnostech, pozici v zaměstnání, ale také o tělesných proporcích. Číselně se sem vejdou informace o výšce, váze a měsíčním příjmu. Mnohem větší šanci najít partnerku mají muži s vysokoškolským vzděláním, vlastním bydlením a autem. Naopak to neplatí. Čím vyšší vzdělání žena má, čím je soběstačnější a v zaměstnání úspěšnější, tím větším problémem pro seznamovací burzu je.

foto ze sňatkové burzy uveřejňuji se souhlasem kamarádky Miroslavy R., která je její autorkou

Život nabral obrovské tempo, většina mladých žije pod tlakem a nemá čas poznávat nové lidi, seznámit se vhodným protějškem, chodit s někým, natož začít žít rodinným životem. Pro mnohé se veškerý život sroloval do zaměstnaneckých aktivit, protože pracují pro zahraniční firmy a jejich svět je nesmlouvavý. Hlavně v čínských velkoměstech tedy zůstává velký počet lidí svobodných. Rodiče a ubíhající roky pak na ně zvyšují tlak, aby si konečně našli partnera a založili rodinu.

foto ze sňatkové burzy uveřenuji se svolením kamarádky Miroslavy R., která je její autorkou

A víte, co mě na tom všem zaujalo úplně nejvíc? Že mladí lidé na ta rodiči dohodnutá setkání opravdu chodí. Takže žádné frfňání jako u nás, že se vaši snad museli zbláznit, když vás na trhu nabízejí jako přezrálý angrešt. A jak kamarádce prozradil průvodce, tak až 90 % takto vzniklých známostí končí opravdu sňatkem.

Fakt je, že u nás se mladí do vdavek a ženitby taky zrovna dvakrát nehrnou. Ale přesto si myslím, že podobné burze tu pšenka nepokvete. Nebo se snad chystáte po přečtení mého blogu honem přeměřit vašeho Fandu, abyste na ceduli napsali jeho míry správně? Kdepak, ani když vám potomek přezrává třeba už hodně dlouho, tímto způsobem ho z domu nedostanete. Jsme holt jiná mentalita. A koneckonců, v Číně doslova bují velká rozvodovost.

Taky vás napadá, proč tedy ten zoufalý zájem o sňatky? Nu, mně to připomíná pohádku o praseti v žitě, kterou vyprávěl svým dětem knihkupec Vrána ve filmu Vrchní prchni. Prasátko chodilo každou noc hodovat do žita, a když nastala doba zabíjaček, šlo na řadu jako první. Ale jako jediné si mohlo říct, byl jsem v žitě. Prostě pokud dohodnutý sňatek skončí rozvodem, mohou si jeho účastníci po zbytek života ve společnosti, kde je kumšt založit manželství, spokojeně říkat: byla jsem vdaná, byl jsem ženatý.