Dospělá žena na WC

Je samozřejmé, že pokud vidíme ženu, která vstupuje do míst, kam i císař pán chodí pěšky, tak nějak tušíme, z jakého je to důvodu.

Jsou však výjimky. A tou jsem v poslední době já. Podám vám k tomu odborné vysvětlení.

Podstoupila jsem operaci ledvinových kamínků a součástí zákroku bylo i voperování dočasného stentu (trubičky), který vede z ledviny do močového měchýře. Na pár týdnů je stent nutný, aby zajistil lepší průchodnost, pokud by ledvina snad ještě vypudila zbytky kamenolomu.

A přesně to jsem minulý týden vyprávěla svojí kadeřnici. Myla mi hlavu a já jsem jí vysvětlovala, jakým utrpením právě procházím. Kdo měl někdy ledvinový stent zavedený, ví, jaké bolesti a další potíže trubička svému dočasnému hostiteli působí. „Víte, Kamilko, jediná úleva nastává v leže. Potvrdily mi to i jiné pacientky. Ale já jsem objevila ještě jednu metodu,“ svěřovala jsem se kadeřnici, „a tou je sezení na záchodové míse. No fakt. Při tom posezu se prostřední část těla krásně uvolní a za chvíli je po bolesti. To je taková úleva. Je to lepší než kapky nebo prášky.“ Kadeřnici moje metoda nadchla, tak se mě ptala, jak často si během dne chodím posedět a na jak dlouho, jestli si u toho třeba čtu a podobně.

A já jsem k vyprávění ještě přidala vzpomínku na kamarádčinu roční dceru, která byla většinu dne taková akční motorová myška a jediné zklidnění mamince, jež ji musela hlídat jako ostříž, poskytly chvíle, kdy dcerku posadila na nočníček. To holčička milovala. Prostě jen tak seděla, v ruce třímala oblíbeného plyšáka, něco mu broukala a byla neuvěřitelně hodná. A kamarádka tak mohla v klidu udělat alespoň pár neodkladných věcí.

Zrovna jsme se tomu obě smály, když do dveří oficíny vstoupil muž. A ne jen tak ledajaký muž. Známý fotbalový trenér a ředitel fotbalové akademie. Potřeboval rychlý zástřih, protože někam odjížděl. Slovo dalo slovo a kadeřnice se se mnou domluvila, že mi nechá vlasy chvíli mokré a pána ostříhá. A jak byla spokojená, že jsem vstřícná a proti mírnému zdržení nic nemám, chtěla mi udělat radost a ulevit od bolesti, tak mi dobrosrdečně řekla: „Víte co, paní Ortová, než pána ostříhám, tak si zatím jděte pohodlně posedět na záchod.“ Fotbalový trenér byl v tu chvíli již připravený na holičském křesílku a já jsem v zrcadle, do kterého hleděl, viděla oči, které nemohly uvěřit vlastním uším. No jak by taky ne, náš předešlý hovor neslyšel a to, co mi řekla kadeřnice, bylo pro něj něco neuvěřitelného. Takový výraz v očích má snad jen při neodpískané penaltě. Možná ho napadlo, že po holičském výkonu bude vyzván k témuž.

A já jsem řekla, že děkuju a opravdu jsem si šla posedět. Vrátila jsem se do provozovny ještě včas, abych trenéra zastihla při placení. A on se na mě široce usmíval. Zeptala jsem se potom kadeřnice, jestli mu poskytla nějaké vysvětlení, ale neposkytla. Prý si vůbec neuvědomila, že pánovi k mému záchodovému relaxu chybí základní informace.

A co jsem na tom WC dělala? No oblečená seděla, neměla jsem po ruce ani plyšáka jako dítě, ani jako dospělá knihu, ale libovala jsem si, že bolest ustupuje a s myšlenkou na překvapení fotbalového trenéra se usmívala od ucha k uchu.

Tak pěkný den a hlavně pevné zdraví vám všem!