Jezte hodně dravě

Nedivím se, když na návštěvě u babičky raději než po kolečku cukety, sáhnete po čerstvém štrúdlu a libujete si, že možná nebudete žít tak dlouho, ale za to radostněji.

O zdravé výživě a jejím vlivu na náš organismus toho bylo a stále je povídáno hodně. A proč by ne, jde přece o mety nejvyšší. Jako je pro sportovce kýžené skočit nejdál a nejvýš, či běžet tak rychle jako žádný jiný, tak je člověku přirozená touha dožít se co nejvyššího věku. Pokud bychom měli zůstat u sportovní terminologie, tak k tomuto účelu nedoporučuji sprint, ale spíše něco vytrvalostního, třeba maraton nebo přespolní běh. To podle nátury. Zkrátka, čím později nám v cíli nasadí vavřínový věnec, tím lépe.

A stejně tak jako profesionální atleti mají kolem běžecké trati k dispozici občerstvovací stanoviště, kde během závodu doplňují ztrátu živin, minerálních látek, vitamínů a stopových prvků pomocí nejrůznějších iontových nápojů či energetických tyčinek, tak i my netrénovaní amatéři na své životní dráze dopřáváme tělu to, o čem si myslíme, že je pro něj tím nejlepším.

Všeobecná osvěta má pak za úkol postarat se o to, aby se nám každou chvíli vloudila do podvědomí tvrzením, že nejlepším není vždy to, co nám nejvíc chutná. Pak nám na pomyslnou misku vah lstivě prostírá tu voňavě uzené vepřové koleno proti mdlé brokolici, nebo teplou sekanou s hořčicí versus klíčené obilniny a zkoumá naše morálně volní kvality. Jsou zákeřné chvíle, kdy se nedivím, pokud na návštěvě u babičky raději než po kolečku cukety, sáhnete po čerstvém štrúdlu a libujete si, že možná nebudete žít tak dlouho, ale za to radostněji.

Ani odborníci na zdravou výživu totiž nemají tak úplně jasno a průběžně nám znesnadňují volbu protichůdnými zdůvodněními, proč to či ono jíst či nejíst. A tak zatímco vloni byla pro naše zdraví nejprospěšnější mrkvička chroupaná za syrova, letos ji rozhodně musíme povařit. Hořčice je fuj, ale dijonská se náhle zdá vhodná. A další odborníci trvají na tom, že pít se má zásadně před jídlem, aby nám pak jiní – stejně fundovaní – sdělili, že pít můžeme bez obav i během hlavního jídla. Proto gurmány a ctitele laskominek čas od času potěší zjištění, že kukuřice a červená řepa mají vyšší glykemický index, zatímco kvalitní čokoláda a červené víno vykazují pozitivní vliv na kardiovaskulární systém. Mnozí proto vzhlížejí k nebesům a k výzkumným laboratořím s touhou, aby vědci došli k podobným závěrům i u vepřové krkovičky.

Jeden z mých známých si už delší dobu s nějakými nutričními hodnotami potravin hlavu neláme. Začátkem ledna se rozhodl učinit něco pro své zdraví a jí prý úplně všechno. „Fígl spočívá v tom, konzumovat jídlo hodně dravě,“ svěřil mi během hltání šunkofleků. Moc se mi to nezdálo, o takové metodě jsem ještě neslyšela, tak mi kamarád vítězoslavně povyprávěl o internetové stránce, kde si název zajímavé metody přečetl. Protože znám jeho zálibu číst občas jen nadpisy článků, raději jsem večer doma stránku našla a zjistila jsem, že se prostě překoukl. Žádné nabádání „jezte dravě“ tam samozřejmě nebylo. To jen mysl chtivá kulinářských požitků vytěsnila hned na začátku slova důležité písmeno „z“.

Ale jak mu to teď šetrně sdělit? V každém případě půjde spíše o citovou demolici, protože brát potěšení někomu, kdo touží dostat v cíli kolem krku místo vavřínů věnec vuřtů, to není práce pro kamarádku, to je šichta pro kata.