Poslanecká imunita

Před několika dny Parlament Slovenskej republiky přijal jednohlasně zásadní zákon o změně poslanecké imunity. Přestupkovou imunitu si zrušili už před delší dobou. Teď i imunitu trestní. Nadále se tedy poslanecká imunita na Slovensku bude týkat pouze výroků ve sněmovně a hlasování o zákonech. Tak to má být! Po tomto pojetí volám již řadu let.

Po zrušení nadvlády komunistické strany (?) se zdálo být rozumným chránit rodící se demokracii i poněkud nestandardními nástroji. Mezi jeden z nich bezesporu patřila i bezbřehá poslanecká imunita. Že to bylo rozhodnutí chybné, o tom dnes široká veřejnost nepochybuje. Na rozdíl od většiny našich poslanců a senátorů. Čas od času se sice objeví jakási iniciativa k jejímu omezení, ale hlasováním návrh dosud nikdy neprošel.

Slovensko si po rozdělení společné republiky odneslo toto opatření i na Slovensko, ale sebereflexe slovenských poslanců zřetelně pokročila o mnoho dále, než v českých zemích. (A jde i o řadu dalších otázek s nimiž si Slováci poradili lépe, než my.)

Poněkud zvláštní je to, že Slovensku dnes vládne poměrně značně levicová vláda Roberta Fica, která toto omezení imunity iniciovala a prosadila.

Naše poměrně krajní levice reprezentovaná ČSSD však o zrušení či omezení imunity poslanců nechce ani slyšet (Jeroným Tejc, či Bohuslav Sobotka). Středolevá ODS je k omezení imunity poněkud vstřícnější (např. senátor Kubera jej navrhuje už řadu let). Jinak ale od našich stran však nadále zaznívá jako kolovrátek jediný pseudoargument: „…bylo by to jen populistické gesto“.

Termín populistický je zde užíván výhradně v pejorativním smyslu, tedy jako něco velmi negativního a nevhodného. Měli bychom si ale uvědomovat, že termín je odvozen od fráze „vox populi“, tedy hlas lidu, jinak řečeno od vůle občanské veřejnosti. (A shledáváme přesně tento postoj: před volbami vám slíbíme cokoliv co chcete, a pak si budeme čtyři roky dělat to, co budeme chtít my.)

Nepochybně, někdy je třeba dělat na vládní úrovni opatření „nepopulární“, neoblíbená, ale nutná. Nicméně poslanecká imunita do této kategorie nepatří, protože se nedotýká široké občanské veřejnosti, ale vnáší jakási „nadpravidla“ pro jistou skupinu privilegovaných, nedotknutelných a prakticky beztrestných.

Nadto udržuje velmi škodlivý faktor politického vlivu na vyšetřovací, resp. celý soudní proces rozhodováním o tom, kdo bude stíhání vydán a kdo nikoliv. Tedy podrývá ústavní princip nezávislosti pilíře soudního a pošlapává ústavní principy rovnosti občanů před zákonem.

Naši političtí zástupci by měli být schopni nahlédnout fakt, že nejsou nějakou privilegovanou kastou, ale pouze volenými zástupci širokého občanstva a měli by dokázat z toho vyvodit důsledky. Kdyby byli schopni pohlédnout do tváře už značně rozhořčené společnosti, následovali by hned po prázdninách své slovenské kolegy. A pokud se nedokážou tradičně politicky domluvit, měli by ponechat rozhodnutí na občanské veřejnosti v závazném, přímém referendu. Výsledek referenda bych odhadl asi tak na 85 % hlasů ve prospěch zrušení imunity.

Politikům a poslancům však stále nedochází, že již dávno překonali všechny meze trpělivosti široké veřejnosti a kotel je přetopen k prasknutí.