Úpadek státního školství je systémový

Přetiskl jsem dnes nějakou studii pana Johna Taylora Gatto o americkém školství. Ale když se podíváme na zdejší státní školství, vlastně musím konstatovat totéž.

J. T. Gatto působil jako učitel na různých školách v New Yorku. Přestože získal během své kariéry několik prestižních ocenění za pedagogickou činnost, rozhodl se ji po zhruba třiceti letech ukončit, a opustil systém, který mu připadal zcela nereformovatelný.

Pokud provedeme komparaci výsledků našeho školství s americkým nálezem a zkušeností, musíme dojít k tomu, že jsme zde na tom zcela stejně.

Stát provozuje donucovací, „jediné správné“ školství, za cizí peníze, provozuje je neefektivně a se špatnými výsledky. Používá techniky možná platné za Marie Terezie, ale výsledky odpovídají tomu modelu a době.

Nápady marxistra Chládka, že koupí dětem (z veřejných peněz) do první třídy tablet a v patnácti druhý je jen dalším z vadných nápadů, který nemění podstatu školství, ale jen dělá populistické kroky bez praktického efektu.

Soudobé (a i minulé) školství produkuje děti, které neumí počítat („matematika mě votravuje a je to vopruz, úča jen prudí a zasedla si na mě“), neumí mateřštinu („čeština mě votravuje a je to jen grammar nazi, úča jen prudí a zasedla si na mě“), neumí ani fyziku („ji nepotřebuju, né“), ani přírodopis („ho nepotřebuju, né“), ani chemii („ji nepotřebuju, né“), ani zeměpis.

Kdysi dávné školské trivium mělo za základ naučit děti třem předpokladům: gramatice, logice a rétorice, což bylo předpokladem ke kvadriviu, které tvořily aritmetika, geometrie, hudba a astronomie. Kvadrivium bylo pak přípravou pro vysoké studium filozofie a teologie.

Výsledkem našeho systému školství je nikoliv produkce vzdělanců, ale produkce otitulovaných fachidiotů v počtu větším, než malém.

Vidím to dnes a denně. Když mám učit nějaké frekventanty a oni nemají vyjadřovací schopnosti, nemají schopnosti logického uvažování, neumí správně ani prosté matematické operace (priority operátorů, výpočty procent, trojčlenku, fyzikální předpony, úpravy rovnic, ani zlomky), nedovedou aplikovat ani dílčí školské poznatky (někteří si na ně, jako na poučky, vzpomenou, ale neumí je používat), je mi z toho hodně smutno.

To je trudný výsledek státního, socialistického školství, které má jediný účel: vychovat poslušné občany bez kritického myšlení. Vlastně totéž, co nalezl v Americe pan Gatto: kanonenfuter. A bez válečných potřeb státu jen poslušné plátce, otroky.

Každý pokus o nějaké efektivnější metody stát odmítá a vlastně i trestá.

I v tomto oboru se stát stal monopolem, který za obrovské peníze (které lidem násilím sebere), dodává službu, která není efektivní, produkuje jen polovzdělané a neschopné lidi.

Vzdělanostní ekonomika není o tom, že všichni budou maturanty (s debilní centrálně pojatou maturitou), ani že za státní peníze budou studovat zlenivělí jedinci různé, v praxi nepoužitelné sociální vědy a podobné „odbornosti“. Nakonec s tou kvalifikací skončí na nějakém státním úřadě, jako další spotřebitelé produkce jiných.

Vzdělání musí být privilegiem, placeným privilegiem pro ty, kteří je umějí poté používat. Protože jen ten fakt, že vzdělání stojí osobní peníze, vyvolá dostatečný tlak na ty poskytovatele vzdělání. A jistě se najde dostatek mecenášů, kteří studia umožní i těm sice chudým, ale nadaným.

A ti, kteří nedisponují inteligencí, nebo třeba jen touhou po vzdělání, ať se jen naučí číst, psát a počítat do dvaceti. Stejně skončí u lopaty a je škoda plýtvat prostředky. Ani na to není potřeba zestátněné školství.

Cílem státního školství totiž není výtečná vzdělanost občanů. Cílem státního školství je poslušnost občanů. Musíš chodit do školy, musíš na vojnu, musíš platit daně, musíš chodit k volbám, musíš mít ty správné názory, musíš zplodit další plátce, musíš jim předat tato naše pravidla.

A k tomu doplňková paleta: nesmíš to, nesmíš ono a nesmíš nic, čím vybočuješ a ohrožuješ podstatu státu!

To je cíl státního školství: nekritická poslušnost.