Zastavme populismus dřív než bude pozdě!
Představa, že jednou vybudovaná demokracie vydrží navždy, fungovala podle harvardského profesora Yaschy Mounka do roku 2005. Pak se něco změnilo. Y.M. je přesvědčen, že liberální demokracie je nemocná a snaží se vypátrat příčiny nemoci dříve než se manifestuje prokazatelnými příznaky.
Y.M. poukazuje na skutečnost, že v současné době získavají stále více na popularitě protivládní uskupení a domnívá se, že tento vývoj není dočasný a nejsou to žádné geografické odchylky, nýbrž odráží rostoucí nespokojenost s liberálně-demokratickými normami a institucemi a rostoucí podporu autoritářským interpretacím demokracie.
Y. M. uvádí, že rekordní počty politiků vymezujících se vůči systému jako takovému, vyvolávájí nejistotu pokud jde o sílu a další upevňování liberální demokracie. To, co dnes vidíme jsou prý známky demokratické dekonsolidace, tedy zvýšené teploty, ohlašující propuknutí vážnější choroby.
Občané bohatých a etablovaných demokracií jsou nespokojeni se svými vládami. Původně se mělo zato, že to není nespokojenost se systémem jako takovým, ale spíše s jeho představiteli. Ovšem poslední výzkumy ukazují (podle Y. M.), že tahle optimistická interpretace neplatí a že lidé jsou nespokojeni právě se systémem a jsou překvapivě otevření vůči nedemokratickým alternativám, což se samozřejmě stává hrozbou liberální demokracii.
Pro Y.M. je alarmující dramaticky se snižující procento zejména mladých lidí (Australie,Velká Britanie, Holandsko, Nový Zéland, Švédsko, USA), kteří nepovažují za svou zásadní prioritu žít v demokratickém systému. Dokáží si prý představit i vojenský režim. Takovými postoji lidé de facto vyjadřují podporu autokratickým alternativám. Odstrašující příklad vidíme v USA, kde ve volbách zvítězil protivládně zaměřený outsider, systematicky podkopávající principy liberální demokracie. Podobně se chovají protivládní populistické strany ve Franci, Řecku, Itálii, atd.
Podle politologa Jana-Wernera Müllera z Prinstonské univerzity, je všem populistům společný identický popis politického světa, kdy proti sobě stojí morálně čistý a jednotný lid na jedné straně a mravně zkažené, zkorumpované elity na straně druhé. Populisté slibují, že ve všem sjednají pořádek, čímž si vytvářejí morální monopol na reprezentování tiché většiny. A tohle je přesně to, co populisty dělá podle J.W. M. tak nebezpečnými. Oni se považují za jediné legitimní politické aktéry a veškerou moc a kontrolu postupně soustřeďují do svých rukou. Zcela otevřeně kolonizují veřejný prostor a lidé jim k tomu tleskají.
John Judis dělí populismus na dyadický a triadycký. Političtí aktéři levicového populismu proti sobě staví lid a elity. U pravicového populismu vstupuje do antagonismu mezi oběma skupinami ještě třetí, politickým establishmentem hýčkaný element – Muslimové, imigranti, neschopní intelektuálové apod. Zatímco triadycký populismus je vysoce škodlivý, diadický je benigní. Realita je bohužel vždycky trochu složitější. Mnoho populistů se zdá být na počátku svého politického vzestupu neškodných, nicméně velmi rychle sklouznou na pozici pravicových populistů, kteří ze zranitelných minorit dělají obětní beránky.
J.J. uvádí příklad italského politického aktivisty Grilla a Hnutí pěti hvězd. “Levicový hrdina” s progresivními politickými ideály náhle zvolil tvrdou protiimigrantskou rétoriku. Dalším příkladem J.J. je Alexis Tsipras, řecký levicový ministerský předseda, který vstoupil do koalice s krajně pravicovou nacionalistickou stranou a okamžitě začal podkopávat svobodu tisku.
Problém levicových populistů není jen buřičská rétorika, do které se postupně propadají. Jejich diagnózy společenských problémů jsou často správné, nasazení pro ekonomickou spravedlnost upřímná, ovšem řešení jsou zjednodušená tak, jak to vidíme u krajně pravicových populistů. Přesvědčují své voliče, že politika je jednoduchá, že všechny sociální problémy mohou být vyřešeny bude-li zvolen do vedení státu člověk, který opravdu reprezentuje občany. Když populisté získají moc, své voliče zklamou. Nemají totiž zájem věci napravit, ale pouze svrhnout stávající řád.
V posledních dvaceti letech je podle Christophera Caldwella nejúčinějším společenským dělítkem v monoetnických/monokulturních zemích etnicita. I když mnoho Evropanů přijalo myšlenku, že je třeba Evropu zmultikulturnit, stále velký počet lidí s tím nesouhlasí, čímž vzrůstá, tváří v tvář masové migraci, obrovské napětí. Přestože Francie a Německo zástavají měkčí postoj vůči migrantům než zbytek Evropy, asimilace příchozích se nedaří. Více než polovina Evropanů příznává, že nemá žádného kamaráda jiné rasy. Podle Ch. C. se dát očekávat prohlubování tohoto trendu z generace na generaci.
Ch. C. je přesvědčen, že se pomalu ocitáme v kulturní revoluci a že nejistá, povolná a relativistická západní kultura se zřejmě bude muset přizpůsobit kultuře pevně ukotvené ve společné doktríně. Jako příklad katastrofického scénáře Ch. C. uvádí novelu Michela Houellebecqa, Podvolení. Y. M. nesdílí senzacechtivý popis současné Evropy a spíše má obavu, na základě současného vzestupu krajně pravicového populismu, že Evropa nepropadne sebepopíračským náladám, nepodvolí se, jak předpokládají Ch.C. a M. H., ale naopak zvolí proti Islámu krajně pravicový extremismus s krveprolitím jdoucím daleko za rámec Houllebecqovy představivosti.
Y. M. pozoruje, že zatímco většina západní Evropy má naději, že se s novou situací nějak vypořádá, státy střední a východní Evropy před sebou vidí jen bezútěšnou budoucnost. Pro malé státy Východní Evropy s nepříznivým demografickým vývojem příchod migrantů signalizuje konec jejich historie a populární argument, že stárnoucí Evropa migranty potřebuje, jen posiluje jejich existenciální melancholii. Y.M. popisuje jak mu trhá srdce když vidí v televizi protestující starousedlíky, kteří do svých vylidněných vesnic (v nichž se po celá desetiletí nenarodilo jediné dítě) nechtějí pustit uprchlíky a jak je mu stejně líto i těch starých opuštěných lidí, kteří jen bezmocně pozorují jejich do ztracena se rozpouštějící svět.
Y.M. se zdá, že jsme unaveni a že naše úsilí řešit politickou krizi je tedy nedostatečně ambiciózní. O něco více sice rozumíme podstatě populismu, jsme schopni analyzovat jeho příčiny, ale nejsme schopni nalézat účinná řešení. Osud liberální demokracie záleží na naší schopnosti ji reformovat/renovovat. Na našem každodenním úsilí spojovat občany s cílem vytvoření tolerantnější a více prosperující budoucnosti a ne je štvát proti sobě a konstatovat, že léčba už nezabírá.
Ocitáme se na velké křižovatce. Zítra a pozítří máme možnost zásadním způsobem ovlivnit směr, kterým se vydáme. Zatím není nic rozhodnuto ani ztraceno. Tak rozum do hrsti, přátelé!!
Magdalena Westman
Arteterapie, psychoterapie, psychiatrie
Tohle bych považovala za logické pořadí základních pomáhajících profesí, které by člověk měl zvažovat, když má pocit, že se jeho vnitřní životní rovnováha rozkolísává a už na to sám nestačí.
Magdalena Westman
Umělecké terapie jsou na vzestupu
Když dáte do Google vyhledavače např. heslo arteterapie, vyjede 339 000 odkazů. Když ale budete mluvit s lidmi v terénu, zjistíte, že obecné povědomí konkrétně o arteterapii je nízké.
Magdalena Westman
Co s výtvarnou výchovou na školách?
Volná reakce na článek Hudební a výtvarná výchova mají skončit. Nový plán školní výuky čelí kritice, by se možná dala využit i jako otevřený dopis Ministru školství Vladimíru Balašovi.
Magdalena Westman
Odpouštějme, ale nezapomínejme
Nedělní prezidentský duel na ČT potvrdil, že více lidí řeší dilema, zda to hodit kandidátovi s komunistickou minulostí.
Magdalena Westman
Demokracie mohou existovat jen za určité situace
Ve většině situací demokracie není možná. Do devatenáctého století údajně neexistuje jediný případ funkční demokracie ve velkém měřítku. V malém jsou popsané (kmeny, městské státy apod.).
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...
Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci
Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...
První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí
Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...
V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven
„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...
- Počet článků 96
- Celková karma 5,92
- Průměrná čtenost 1678x