Co s výtvarnou výchovou na školách?

Volná reakce na článek Hudební a výtvarná výchova mají skončit. Nový plán školní výuky čelí kritice, by se možná dala využit i jako otevřený dopis Ministru školství Vladimíru Balašovi.

V textu Josefa Mačího není ani zmínka o tom, že se nacházíme v největší revoluci od počátků existence homo sapiens. Z mého pohledu má tahle revoluce jasně daný rámec – umění, věda, technologie. (Pojmy je třeba vnímat v nejširším smyslu slova). Chtělo by to celou reformu vzdělávání vrátit na začátek a nastartovat seriózní debatu o tom, jak ji uchopit, rozvíjet a realizovat. Jinými slovy, jak se adaptovat na zcela novou, bezprecedentním tempem se proměňující realitu. Žádná předchozí generace/civilizace nebyla vystavena takové zatěžkávací zkoušce. Je třeba volit kreativní strategie, o kterých jsme přesvědčeni, že by mohly zafungovat. Nicméně jak dlouho se budeme pohybovat v módu experimentu, nedokáže dnes nikdo spolehlivě odhadnout. Nejdůležitější je maximálně se soustředit ne na to, kým jsme nyní, ale kým se můžeme, respektive budeme muset stát do budoucna.

Dva návrhy (A,B) měnící výuku výtvarné a hudební výchovy uvedené v původním textu, jsou nedostatečné a vůbec nezohlednují základní proměnnou – umělou inteligenci (AI), která do celého procesu reformy vzdělávání “bez pozvání” vstupuje.  Jedno pojetí je v podstatě rezistentní vůči nastalým změnám, v duchu neobtěžujte mě novými fakty, a druhé se snaží o “radikální” inovace, které jsou nedomyšlené. Obé vypovídá o krizi poradenství. Měli by být osloveni lidé, kteří mají budoucnost tzv. v krvi. Nejsem si jistá, jestli jsou to pedagogové, někdy mám spíše mám pocit, že až na vzácné výjimky, jsou naopak těmi nejkonzervativnějšími články společnosti. Nemají prý zájem na sobě pracovat a učit se novým věcem. 

Určitě by nebylo od věci zřídit na každé škole něco jako radu pro budoucnost, kde by se scházely všechny zajímavé podněty od studentů, rodičů, učitelů a nejrůznějších odborníků, kteří se budoucnosti věnují a chtějí se k ní, v souvislosti s reformou vzdělávání, vyjadřovat. Možná by inovativní náměty měly být podávány anonymně, aby nebyli stresováni ti, kteří nebudou v tomto smyslu tak pohotoví. (Na prvním místě záměrně uvádím studenty, protože bez nich to nemůže fungovat. Musí být do celého reformního procesu zahrnuti od samého počátku. Pokud budou vynecháni, mají právo rebelovat). Demokraticky vybrané okruhy témat by měly být následně poskytovány k veřejné debatě.

Pro mne je otázkou, zda nenastal čas opustit akademické členění výuky na jednotlivé předměty a postavit vzdělávání na životním cyklu člověka – narození, dětství, adolescence, partnerské vztahy, rodičovství, střední věk, stáří a smrt. Dále na sociálních otázkách – migrace, války, klima apod. Je třeba počítat s tím, že budeme čelit neznámým a neočekávaným situacím, že se budeme muset připravovat na kalimity, které mohou nastat, ale také nemusí. Možná, že za čas budeme žít pod zemí nebo v ponorkách. Tohle všechno neznamená, že hned a definitivně opustíme psaní čtení a počítání, ale že je postupně budeme uvádět do souvislostí, které umožní tvořivě reagovat na stále rychlejší tempo společenských změn, které ponechané vlastnímu vývoji by mohly mít pro lidstvo fatální důsledky. Nevidím jinou možnost než radikálně překopat celý systém vzdělávání a pojmout ho celostně s výhledem do naprosto nepředvídatelné budoucnosti. Dohadování se o výtvarné a hudební výchově způsobem, jak uvedeno v textu Josefa Mačího, mi připadá nejen parciální, ale i zastaralé.

Já mohu učitelům nabídnout super moderní Projekt LAIK – Umění pro život. Mění zásadním způsobem pojetí vzdělávání a přece se s ním dá začít okamžitě. Vymyslela jsem ho původně pro potřeby arteterapie, ale zejména pro učitele se jeví jako relativně jednoduchý způsob, jak uchopit a zavést do vyučování nejen výtvarné výchovy umělou inteligenci. LAIK je postavený na propojení obrazu se slovem a na spolupráci s umělou inteligencí (AI). Kognitivní a emoční procesy zohledňují zájmy studentů i individuální a kolektivní prožívání jejich životů. Z učitele se stává facilitátor pomáhající studentům rozvíjet jejich tvořivost a podporovat osobnostní růst.

Učitel svou autoritu dnes automaticky nezískává svým postavením, nýbrž musí permanentně prokazovat, že není asynchronní s dobou, které dominují technologie. Ochota učit se s dětmi novým věcem mu navrací v mnoha případech ztracenou autoritu postavenou na základech, které v současné době už nefungují.

Projekt LAIK má přesah do všech předmětů a primárně je zaměřen na rozvíjení lidské tvořivosti, což jde skrze malování zcela přirozeně.  LAIK není zaměřen na “výrobu” umělce. (To může nastat jako vedlejší efekt).  Kreativita je to, co posiluje schopnost jedinců i komunit co nejúspěšněji čelit permanentně se měnícím životním podmínkám. Zvládat stresové situace, být flexibilními a vytrvalými v řešení problémů. 

V případě zájmu o Projekt LAIK mě neváhejte kontaktovat.