Umělecké terapie jsou na vzestupu

Když dáte do Google vyhledavače např. heslo arteterapie, vyjede 339 000 odkazů. Když ale budete mluvit s lidmi v terénu, zjistíte, že obecné povědomí konkrétně o arteterapii je nízké.

Není divu. Definice se rozcházejí nebo dostatečně nereflektují společenské pohyby. Navíc u nás profese arteterapeut není právně ukotvena. Na pár let se ohřála pod zdravotnictvím (2008-2017) a tipla bych si, že výhledově by ji zdravotnictví mohlo opět chtít stáhnout pod svůj dohled. Takový možný scénář naznačuje vstup zejména neurověd do oblasti umění.

Za velkou louží, se konstituuje nový multidisciplinární obor – neuroaesthetics, šířeji neuroarts. Cílem lidí za projektem stojících je jeho začlenění do hlavního proudu medicíny, která se údajně v USA už konečně posunuje k celostnímu pojetí. Je tedy možné si představit, že lékaři budou předepisovat (někde už předepisují) „přírodní pilulky“ nejen na „nature-deficit disorder“. Také třeba psaní nebo čtení poezie souběžně s nějakou další medicínskou intervencí. Budeme dostávat na míru šité  předpisy na umění nebo hru.

Vše a mnohé další je podrobně a srozumitelně pospáno v nové knize Susan Magsamenové a Ivy Rossové - Your Brain on Art; How the Arts Transform Us. Myšlenkový rámec, do kterého je dílo vetknuto je Art – Culture – Community – Humanity. Umění tvoří kulturu, kultura komunitu a komunita humanitu.

Uměním se tu rozumí veškeré druhy umění – hudba, zpívání, tanec, herectví, kreslení/malování, vytváření koláží, vyřezávání, sochařství, psaní poezie, románů, memoárů, esejů, reportáží, architektura, interiérový design, vaření, pletení, tkaní, zahradničení aj. Je úplně jedno je-li v tom člověk dobrý nebo ne. Je jen třeba věnovat se tvořivým aktivitám, pokud možno se zapojováním všech smyslů, na denní bázi. Integrovat je do školního vzdělávání, do práce, do života.

Výzkumy ukazují, že děti, které se věnují umění pravidelně, mají údajně méně problémů se svými vrstevníky, s učiteli a s ostatními dospělými. V menší míře se u nich rozvíjí deprese. Děti, které čtou beletrii, prý v menším měřítku zkouší drogy a kouření.

Ženy, které zpívají svým miminkům, se zbavují těžší poporodní deprese údajně dříve, než zaberou psychofarmaka. Atd., atd.

Samostatně jsou pojednány  léčby zvukem a světlem.

Kultura popisovaná v knize má samozřejmě rozměr multikulturní. Odráží svět, ve kterém žijeme a žít budeme, a který nám umožňuje vzájemně se kulturně obohacovat/kultivovat.

Lidé, kteří slyší na tyto "staro-nové" přístupy, jejichž účinnost je dnes s využitím moderních technologií neurovědami ověřována/potvrzována, budou vytvářet nové komunity, které budou působit jako ozdravné „sociální pilulky“ nebo-li tmel pro zbytek dezorientované a rozpadající se společnosti. 

Uměním se léčíme, zklidňujeme vnitřní neklid, smutek proměňujeme v radost a naději. Umění má zároveň moc od základu proměnit naše životy na fyziologické/ biologické úrovni, a proto je pro naše přežití nezbytné! To je hlavní poselství knihy Your Brain on Art, která by si jistě zasloužila český překlad.