Zabil profesor Flégr tatínka Romana Šmuclera?

Roman Šmucler píše že všichni všemu rozumí..... já nerozumím tomu, proč to tedy dopadá jako dopadá....

Prošel jsem si tou zkušeností už dávno. Tátova smrt ve mě navždycky zanechala prázdný místo. Bolest čas zahladí, ale nepřijde nikdo kdo by to místo zaplnil. Každý v sobě máme takové krátery a byť to možná zní divně domnívám se, že je to dobře. Nedávají nám na naše milované zapomenout a kontinuita našich skutků a myšlenek zůstává díky tomu nepřerušena. 

Je li Roman Šmucler ve fázi vyrovnávání se s bolestí, celkem pochopitelně člověk v danou chvíli hledá viníka. Svůj hněv obrací na profesora Flégra. Myslím, že se ale v tomto obviňování chytá do vlastní pasti, viz. citace. 

„Jen jsem se snažil lidem dodávat optimismus v těžké době. Chtěl jsem jim dát nějakou naději. V Česku všichni jinak jeli jen katastrofické informace, to vás ubije. Všichni rozumíme covidu a všichni bychom o tom řekli totéž. Já i Flegr. Teoretiky jako Flegra ale bavilo, že jsou najednou v televizi a mohou říkat, co všechno se může stát. I my klinici jsme ale věděli, že bude strašně mrtvých, proč ale umírat ze strachu,“ brání se Šmucler, podle něhož už koronavirová situace v Česku i ve světě vypadá velmi nadějně.

Navíc faulu a klamu se Roman Šmucler dopouštěl mnohem déle než Jaroslav Flégr, který již v průběhu podzimu zvolnil a přiznal, že některé příměry hodil do pléna ve snaze skutečně lidi vystrašit. Aby došlo k tomu, že začnou brát situaci vážně. To Roman Šmucler nám odhaluje až nyní, že věděl o spoustě mrtvých a jen nás chtěl konejšit....  Smutný úsměv pak člověk vykouzlí, když Roman Šmucler vyčte panu profesorovi touhu po záři reflektorů. Ehm, zrovna on?

Ohlédneme li se, obě dvě stanoviska se ve finále podepsali pod fatálním průběhem pandemie covidu v ČR. Ani teorie strašení, ani teorie zlehčování situace nikomu většinově nepomohla. Jen prohloubila nedůvěru k autoritám ve všech ohledech (těmi autoritami nemyslím zrovna vládu, ta na svém znedůvěryhodnění pracovala dlouhodobě sama stejně jako celá naše politická scéna).

Selhání politiků se dalo čekat.  Možná i selhání občanské společnosti, kterou situace ještě víc rozhádala. Ale fatálně selhala především elita ve smyslu intelektuálním. Je jedno zda sekce kliniků a praktiků kterou svým přiznáním mimoděk přitloukl Roman Šmucler na kříž hned vedle teoretiků, které tam jeho frakce umísťuje dlouhodobě. Nebo zda se jedná o teoretiky nedoceňující, že život není ideální rovnice.

Tatínka Romana Šmuclera nezabil profesor Flégr. O jizvy na našich duších i tělech se podělila věda i praxe rovným dílem. Nezbývá než doufat, že při případném jakémkoli dalším neštěstí těchto rozměrů budeme poučenější a schopnější koncensu. To se pak politikům vládnoucím pomocí PR oddělení nepovládne tak snadno jako  tomu bylo tentokrát...

Díky a ahoj Filip.