Spropitné dávám podle spokojenosti a tak je to za mě ok. Pokud mi někdo řekne, že spropitné je povinnost, už mě nikdy neuvidí.

Upřednostňuju kartu s tím, že konkrétní obsluze dám dýško v hotovosti...pokud jsem spokojen. Pokud berou jenom hotovost, což se teď rozmáhá...karty neberem...dvakrát se mi to stalo nedávno v Praze, tak dám do koruny a nebo si do koruny nechám vrátit. Na automatický dýško, kdy se obsluha ani nesnaží o vrácení drobných, je upozorním, že na něco zapomněli. Většinou je odezva kyselej ksicht :-)

Nechápu, o co těm majitelům některých restaurací jde - možnost placení kartou přiláká více klientů a poplatky za karetní služby si mohou vykompenzovat ve svých cenách.

Dýško je ale vlastně dárek majiteli restaurace, který umožňuje dávat zaměstnanci nízkou výplatu. Je to tak velmi sporný, netržní prvek.

Ale ono je to vážně divné, že by host měl platit dvakrát, jednou oficiálně, jednou neoficiálně.

Prostě každá věc, nebo služba má svojí cenu, spropitné mi přijde prostě divné

Pokud pro mne personál udělá něco navíc, nebo jsem opravdu spokojen, proč dýško nedat ? Ale pokud ho někde vyžadují, je to pro mne znamení, že si neváží své práce a nedokáží ji ocenit.

Když jsem byl před více než 20 lety na půl roku v USA, kladli nám na srdce, ať si zapisujeme jakékoli jednotlivé dýško, které dostaneme, a na konci vše sečteme a zdaníme. Já nakonec skončil na recepci, a žádné dýško jsem nedostával, takže jsem si s tím lámat hlavu nemusel, ale i tak mi vrtalo hlavou, jestli je to opravdu tak strašné, přeci jen jsem byl zvyklý na situaci u nás. Inu zeptal jsem se tedy.

Odpověď byla naprosto jednoznačná. Pokud nebudu mít jakékoli podklady o dýšku, americký finančák mi jej při kontrole rád spočítá dle svých vlastních odhadů, ale mohu vzít jed na to, že to pro mne bude nevýhodné. Na druhou stranu, vyplnit daňové přiznání, to byla práce na asi 5 minut, a vyplňoval jsem jediný list papíru, na němž bylo uvedeno úplně vše, včetně tabulky pásem. Říkal jsem si, že si třeba za pár let vezmeme z Amíků příklad, a daňové přiznání bude stejně jednoduché na vyplnění i u nás. Chyba lávky, ani za 20 let se to nezlepšilo.

Nezměnila se však ani praxe očůrávat stát. Už na střední jsem se přitom už v 90. letech učil, že i náš finančák má k dispozici tytéž nástroje, o jejichž využívání jsme byli varováni v USA. Ale ač mi to hlava nebere, dodnes je nezačal využívat.

P.S. Ano, i v USA se s dýšky počítá. Dokonce i minimální mzda je pro zaměstnání, kde se bere dýško, velmi výrazně nižší než u nedýškových zaměstnání. U nás máme minimálku všude stejnou...

Tak, a přesně o tom to je. Četla jsem o tom několikrát a jsem ráda, že jste mi to potvrdil.

Cely ten system je spatne a nikdo nevi jak z toho. Dysko by mela byt odmena za mimoradnou praci. Jakmile se z toho stala soucast platu, je to cele spatne a ten system by se mel predelat. Bohuzel, toho by se musel ujmout moudry clovek s velkou autoritou, takze se to nestane.

Idealni je system bez dysek. Jenze jak ho dosahnout?

Ale on to žádný systém není, když ho nikdo nezavedl a neschválil.

Pokud by se mělo dýško zdaňovat, nebudu ho dávat.

Že by si měli číšníci vést finanční deník, aby vedli požadovanou daňovou evidenci mimo mzdových příjmů, a platili z toho daně, tak taková stupidita doufám nenapadne ani této, ani žádné příští vládě! I když o příčetnosti českých vlád mám silné pochybnosti.

Ja platievam kartou. Ale nikdy som moc tým tringeltom nerozumela. Prečo by to nemohli mať v mzde za prácu? Napríklad u kaderníčky alebo na masáži. Však nech mi povie cenu a nie ešte rozmýšľať, že koľko jej mám dať navyše.

V restauraci je to taková tradice. Logiku v tom nehledám

Nelíbí se mi, že majitelé podniků nechávají personál v nejistotě ohledně jejich příjmu a nechávají je částečně závislé na spropitném.

Říkám si co se s tím dá dělat. Tak třeba to spropitné přestat platit.

Jak k tomu přijde třeba prodavačka v obchodě? Pár drobných jí nechá málokdo a to i přesto, že mu odborně pomáhá vybrat vhodné zboží a dobře poradí...

Sorry, ale dýška v pohostinství jsou špatný zvyk.

Dýška se dávala i za komoušů. Ti také nechávali zaměstnance v nejistotě?

Celou ideu spropitného považuji za neuodůvodněný nesmysl a za ustálený kulturní zvyk, který mě vždy ke konci pobytu v resturaci dloubne do žeber, to uvažování, kolik tam vlastně mám nechat. Zvlášť při krátké návštěvě. Z hlediska logiky věci, nejen že platím za poskytnutou službu, čili není třeba dávat už nic navíc, ale hlavně nevidím smysl v představě, že bych měla nějak číselně vyjadřovat svům momentální psychický stav pesronálu restaurace. Co to má za smys,l připlácet za to, že se momentálně cítím spokojena? Buď jsem spokojená, či nejsem, to může být z mnoha důvodů - třeba mě tam rušilo rádio nebo televize, nebo tam neměli pivo co ráda piju, nebo se mi nelíbilo místo, kde sedím... proč bych ale toto měla nějak finančně vyjadřovat? To je přece má věc a nemusí to být chyba provozovny. No a když jsem spokojená, protože si dám pivo, oni mi to pivo donesou, já ho vypiju, tak proč bych zase měla připlácet jen za to, že vše proběhlo podle očekávání a nic zvláštního se nestalo? Nevidím v tom smysl. Je to totéž, jako by bylo zvykem před placením vždy vyplňovat před personálem nějaký krátký dotazník spokojenosti.

Proč to rozebírat. Spropitné je věc svobodné volby. Nechcete dát, nemusíte (jinak to není spropitné, ale přirážka k ceně). Každý to máme jinak