To je moc nóbl, toho se nenajím....a ty prachy bych za to taky nedal.

Malá sonda do definice snobství, pinzetového vaření a toho, jak se nechat vystřelit z trenek, i když je nenosíte.

Gastronomie se vrací zpátky ke kořenům a to je jedině dobře.  Navíc,  jídlo je tématem nespočty debat jak v kruzích profíků,  tak v řadách široké veřejnosti,  neboť jíst musí až na pár jogínů, úplně všichni.

Naštěstí ten návrat ke kořenům, neznamená v našem případě jen fláknout na talíř pár knedlíků a kydnout na ně naběračku nějaké vazké hmoty.

Ani kuchařina se nevyhne trendům.  Není to tak dávno co frčela a vlastně ještě pořád frčí"severská škola".  I začal každý zvesela fermentovat a sušit až to nebylo hezké.  Já sám si myslím, že všeho moc na talíři škodí. Ne, že by se mi nic ze zmíněné módní vlny nelíbilo, ale s rozumem.  Nejšťastnější jsem, když se mi povede uvařit, nebo sníst jídlo, které je prostě dobře odvařené od základu a doplněné o nějakou tu "trendy" součástku. Pokud to všechno navíc ještě dává i chuťově smysl, jsem na vrcholu blaha nejen jako strávník, ale i jako kuchař. Prosté skloubení některé ze základních kuchařských technik doplněné klidně i molekulární kuchyní. Ale každé sousto musí chutnat tak, aby vás vždycky" vystřelilo z trenek."  Jen výtvarné umění, nebo marinovaný mech mi na talíři nestačí.

Na druhou stranu ta práce s pinzetou a pěkný servis, přeci nemusí být snobárna. Často slýchám názor, že v "takovém" podniku bych se nenajedl, to skočím k nám a Franta mi dá guláš se šesti za stokorunu.. .Inu i já sám, když "skočím" někam na oběd tak nevyhledávám nic přemrštěně složitého, chci se jen prostě dobře najíst.  Ale každému fanouškovi dobrého jídla mohu jen doporučit najít si "svůj" podnik s nějakou formou vyšší gastronomie a čas od času si tam dopřát. A že to něco stojí?  Ale to mě stojí i návštěva fotbalu, kina... dovolená. A nikdo neřeší, že by byla snobárna na ten fotbal jít.  Ač jsem na fotbale strávil a ještě snad strávím hodně času, tak někdy je fajn nechat se pohladit po jazyku nějakou dobrou vychucenou espumou místo zírání na polehávajícího lempla, kterému se zrovna nechce.

Takže je lepší, se oprostit od předsudků, že je pro mne něco moc nóbl. Naopak, každý si přeci zasloužíme jen to nejlepší. Co říct závěrem?  Snad jen to, že ten kdo dává nejvíc na odiv,  že není snob, může být právě proto snobem největším.

Dobrou chuť a někdy ahoj Filip.