Jak zaručeně a rychle přestat chlastat ze dne na den ?

Je to poměrně náročný, když je člověk mladej a čas dělí mezi vaření, poezii a bigbíty..... Jedno ...  jak se dnes říká kreativnější prostředí než druhý......  

  ..... a soutěžit o to kde se víc leje mezi sebou můžou na počátku devadesátek naprosto směle. Dneska, co tak matně tuším se můzy a vytrvalost v těch oborech nakopávají trošku jinými prostředky. To už jde ale dávno mimo mě. Já si bohatě vystačím s fantazií a tím co člověk odžil. ( Nelze vyloučit, že jsem prostě zfotrovatěl.)

   Takovým mým básnickým andělem byla Helenka Šlesingerová, naše plzeňská básnířka a skutečně dobrý člověk.  Potkal jsem jí, když mi bylo s bídou patnáct a přinesl na rozbor stoh mé ranné grafomanské tvorby. Když jsem si za týden přišel pro výsledek, usmála se na mě a zeptala se, jestli to s psaním myslím vážně nebo jestli je to jen taková přelétavá pubošská záležitost. Jelikož  jsem ji přesvědčivě poinformoval o tom, že si bez poezie nedovedu budoucnost představit jinak než jako nejtemnější místo ve vesmíru...  Vytáhla desky a v nich podrobný rozbor těch sraček co jsem ji přinesl. Podala mi to ale tak, že jsem si z toho hodně vzal a necítil se vůbec blbě. Trošku mě zarazilo jen její konstatování na závěr, že mám jednu obrovskou výhodu a nevýhodu v jednom.  Svůj věk. Že mám díky tomu všechno před sebou , nicméně se nemůžu plnohodnotně účastnit literárních srazů, ke kterým patří sklenka vína...

  Nebudu vám nic namlouvat, časem jsem zjistil, že v opilosti ze svobody se začínající literát té doby rád počastoval i něčím vydatnějším než je sklenička vína. Ostatně v té době na těch srazech frčel jako idol  Bukowski a ten se s tím moc nepáral... To tedy ne...

  Stejně tak dramatické prostředí bylo i v profesionálních kuchyních. Vaření v dnešním pojetí bylo ještě v nedohlednu a hic z rozpálených kamen, sálající trouby.... K tomu pára z kotlů a van kde něco nepřetržitě bublalo.... To byla páni žíža ! Člověk za těch šestnáct hodin na šichtě stlačil deset, dvanáct orosenejch a po práci se šel samou radostí ze života někam ožrat...

  No , rockery a bigbíty snad nemusím zmiňovat.... V tom desetiletí jsem žádné střízlivé nepotkal.

  Každému mimo mě muselo být jasné, že mám docela nakročeno do průšvihu... A jak se tedy přestat opíjet  po dlouhých letech, kdy běháte světem s dvojkou v žíle ? Má to tři základní předpoklady...

1) Musíte být držák a ani po té době nesmíte mít vypěstovanou tvrdou fyzickou závislost.

2) Nesmíte být blbec

3) Musíte potkat strašně chytrýho člověka s akademickým vzděláním, s který se skvěle pobavíte.... A on se po dvou malejch rumech rozpadne na prvočinitele a prochčije gatě i židli na které sedí.

Pokud nemáte štěstí a některý z těch bodů nesplníte, případně vás bod 3. dostatečně nevystraší, je jen otázkou času kdy vás to semele.