Kolik "facek" potřebuješ ty, abys pochopil/a? ;-)

Dokud věříme, že za mizérii našich životů mohou ti druzí, tak máme jednu velkou jistotu a to, že v podstatě nemáme šanci se z té mizérie dostat. A to neplatí jen pro partnerský život ale pro život obecně.

Přicházím dnes s příběhem muže přibližně v mém věku, který značně trpí tím, že doposud nemá stálou životní partnerku, ba co víc vztahy se ženami má problematické a jako přes kopírák. Tak jak to měl se ženou/dívkou, s níž chodil na vysoké škole, a která byla asi jednou z nejzásadnějších postav v jeho životě, co se žen týká, protože tam pravděpodobně uzavřel nějakou úmluvu s ďáblem (myšleno s egem), tak to měl podobně s X dalšími ženami po ní až doteď. 

Vzorec je asi následující. Vybere si ženu, tu získá, a pak se k ní chová podle toho, v jakém módu je zrovna jeho ego. Hraje si s ní jako kočka s myší. Když je zrovna dobře naladěn, tak je roztomilá, když je z něčeho frustrován, bývá hloupá. Není prvoplánově zlý, jen se k té ženě nechová jako k rovnocenné partnerce. Bere ji spíš jako hračku na hraní, se kterou si hraje podle toho, jestli má náladu a jakou má náladu.

Když pomine počáteční fáze ženiny zamilovanosti, pak si žena lapená do jeho sítí dříve nebo později uvědomí, že se v tom vztahu vlastně necítí úplně dobře. Sílí v ní pocity méněcennosti, někdy se probudí i ty, co spaly nebo se objeví i nějaké nové. Určitou dobu si to nechá líbit, ale postupně procitá, nechce být jen výplní nějakého prázdného místa v jeho životě, až tedy postupně dojde k závěru, že v takovém vztahu už nechce být.

A nastává období, kdy on ji chce přesvědčit, že chyba je na její straně. On ji přece miluje a chce jen její dobro. A začne podobný proces jako ten, když o ni usiloval na začátku. On v danou chvíli a zpravidla právě až v danou chvíli, kdy hrozí, že o tu ženu přijde, do té doby bývá značně nad věcí a spíš se baví, skutečně věří tomu, že ji miluje. Je ochoten přehlédnout i to, že se někdy chová hloupě a vlastně ani není nijak zvlášť hezká (to jsou jeho slova), a udělal by vše pro to, aby s ním zůstala. Manipulace mu připadají v pohodě, neboť vše, co činí, dělá přece pro její dobro. 

Žena pod vlivem značného úsilí, které vynaložil na to, aby ji získal zpět, nakonec připustí, že mu nejspíš křivdila a díky jeho propracovaným přesvědčovacím taktikám snad i uvěří, že ji miluje, a tak se uvolí k tomu, že tedy ve vztahu zůstává.

A světe div se, nikdy netrvá dlouho, a je zase tou panenkou na hraní, někdy roztomilá a někdy hloupá. No, zpravidla se po nějakém čase v životě té ženy objeví jiný muž a nebo to ta žena prostě nevydrží. Ty tísnivé pocity, které zažívá člověk, jehož hodnota je neustále velmi nenápadně a důmyslně snižována, a kdy je vystavován manipulacím, jsou nepříjemné, a asi každý jsme se v životě s tímto chováním v nějaké podobě setkali, když ne v partnerství tak jinde. Pud sebezáchovy, máme-li ho, nám obvykle velí, jdi z toho pryč.

A tak žena opět odchází a tentokrát definitivně. Někdy to "definitivně" následuje až po absolvování několika kol toho, co jsem popsala v předchozích řádcích. Každý hold tu míru máme jinde, někdo potřebuje facek víc, někomu stačí menší nálož, aby pochopil.

Pro něj pak nastává peklo. Pere se v něm silná touha získat ženu zpátky se zlostí, jak je hloupá, že nevidí, že on ji miluje a chce pro ni to nejlepší. Chce za každou cenu změnit úhel jejího pohledu a zkouší to všemi možnými prostředky. Když to nezabere, tak samozřejmě ona už je hůř než hloupá (slovo, jež používá pro vyšší stupeň hlouposti, by mi tu už nejspíš neprošlo). 

Nenechte se mýlit. Toto není kritika onoho muže. Je to jen příklad z mnoha, jak si ve vztazích, a platí to pro všechny vztahy nejen pro ty partnerské, vzájemně zrcadlíme věci, které jinak nejsme schopní uvidět. Proto i tyto prožitky, ač nebývají zrovna procházkou růžovou zahradou, jsou velkým darem, neboť v sobě nesou velký potenciál změny v našem životě.

Je to jen jeden z mnoha příběhů o tom, jaké nám život neustále dává možnosti, abychom se ve svých životech posunuli dál. A tuto možnost ve výše popsaných Lekcích dostali vždy i on i ona. Každý v ní měl ten svůj příděl, který mohl zúročit ve svůj prospěch. V tom je život úžasný.

Pokud k tomu ale on či ona nebo oba přistoupí stylem, že pouze měli smůlu, že narazili na ...... (búúúú), tak to si potom nechali od života nafackovat úplně zbytečně, protože si z toho pro sebe nevzali vůbec nic.

A pak se lidem právě často stává, že prožívají dokola stále to stejné jen s jinými aktéry a se změněnými kulisami na pozadí děje. Namísto toho, aby z udělených Lekcí pro sebe vytěžili maximum, ukazují prstem na ty druhé a označují je za viníky jejich nespokojeného života. Chovají se dál podle svých zažitých vzorců, přestože jsou evidentně nefunkční, a dostávají facky znovu a znovu a znovu. Proč asi?