Těžký život s čarodějkou

Život s čarodějkou není pro každého. Když se totiž zapletete s čarodějkou, nemůžete si být jisti vůbec ale vůbec ničím, snad jedině tím, že nudit se rozhodně nebudete. ;-)

„Tak co bys chtěla dělat, miláčku?“ zeptal se jí, a přestože se snažil o vlídný tón, na jeho hlase už bylo znát, že začíná takzvaně chytat nerva.

To kdybych věděla, tak ti to řeknu, jelo jí hlavou.

„Nevím.“ řekla rozladěně a nasupeně sledovala krajinu míhající se za oknem jeho auta.

„Tak já půjdu na kolo, když nevíš.“ reagoval již trochu podrážděně.

Nevím, co chci dělat, ale vím, že nechci, abys šel na kolo, pomyslela si v duchu.

„Tak běž na kolo.“ řekla nahlas, a uvnitř v ní se v tu chvíli vzedmula vlna odporu. Prostě si nemůže ani jeden den to kolo odepřít, vřelo v ní. Řekni mu, ať nechodí na kolo, zněl rozhodně jeden hlas v její hlavě. Ať jsi jde, rebeloval ten další.

Zastavil jí před domem. „Tak si to užij.“ vysoukala ze sebe napůl zklamaně a napůl uraženě a zabouchla za sebou dveře auta.

O hodinu později jí zazvonil telefon.

„Miláčku, myslíš, že bys mohla sednout do auta a jet přes Dolní Dvůr a Rudolfov směrem na Tetřevky? Já jsem píchnul a nepodařilo se mi to opravit. Pořád mi to uchází, navíc tady strašně leje, už jsem zmoklý na kost. Vezmi nějaké hadry. Budeme muset dát mé kolo do tvého auta, tak ať ti to tam neumažu. A něco na sedačku, jsem celý špinavý a mokrý.“

A tak sedla do auta. Venku trochu pršelo, ale byl to spíš jen takový májový deštíček. Stěrače v pohodě stíhaly zapnuté i v tom nejpomalejším režimu. Sem tam je mohla i na chvíli vypnout. Černá hora, která se jindy pyšně tyčí na obzoru, ale teď nebyla přes tmavě šedá hustá mračna vůbec vidět. Noo, tam to asi nebude májový deštíček, pomyslela si a rozjela se tím směrem.

Čím více se vzdalovala od bydliště a přibližovala se k inkriminovanému místu, tím více se stmívalo a slejvák byl intenzivnější a prudší. Stěrače už kmitaly takovou rychlostí, že se chvílemi až strachovala, aby z čelního skla jejího auta někam neodkmitaly. Tam, kde našla svého na kost zmoklého a promrzlého cyklistu, bylo nevlídno, chladno a temno a voda z nebe doslova prýštila proudem. Musela popojet po cestě ještě o kus výš, aby své auto mohla bezpečně otočit.

Kolo musel rozložit, respektive musel z kola sundat kola. ;-) Do jejího malého vozu by se jinak nevešlo. I tak to nebyla úplně sranda ho tam dostat, ale mise se zdařila, a o něco později vysadila svého drahého i s jeho bujným jinak dvoukolým, aktuálně bezkolým, ořem u něj doma s tím, že pokud má zájem, může se u ní stavit na oběd, až se bude cítit ready. A tak se stalo.

Ready byl velmi rychle. To na něm obdivuje, tu jeho flexibilitu a rychlost, když přijde na věc. Oběd byl příjmený. Najedli se, zasmáli se, popovídali si, pryč bylo ranní napětí, až zase přišla řeč na ten jeho dnešní incident na kole. Poté co se vypovídal, když vášnivě líčil svůj pohled na situaci, ona se na něj šibalsky usmála a pravila: „Víš, asi to bude znít trochu škodolibě, ale já jsem ráda, že jsi píchnul.“ Chvíli v hlavě přemítal o tom, co to vlastně řekla, pak se na ni zkoumavě podíval, nevěřícně začal kroutit hlavou a s čertovskými jiskrami v očích, mírně zdviženým obočím a pobaveným výrazem ve tváři se k ní naklonil a s hranou výhružností a snad nepředstíranou láskou jí zašeptal do ucha: „Miláčku, mně se asi něco zdá, že tys to na mě celé přivolala, ty čarodějko jedna moje.“ A pak ji políbil. ;-)

_________________________________________________________

Poznámka pod čarou: Posléze se ukázalo, že se mu to jeho bezdušové kolo nepodařilo opravit, protože ten plášť byl proskřípnutý. Knot dal do jedné díry, jenže ony tam byly díry dvě, což zjistil až později doma. :-) Joo, když se někdo zaplete s čarodějkou, potom se nemůže ničemu divit. Rozhodně se ale nenudí. ;-)