Každý v sobě máme kousek dřímajícího narcise, který v nás vyrostl z malého hluboce zraněného dítěte a je na nás, abychom ho v sobě dokázali rozpoznat, když se probudí, a kultivovali jej.
Vyslechla jsem si zajímavou přednášku od psychiatričky MUDr. Aleny Večeřové Procházkové, ve které se věnovala projevům narcistické poruchy osobnosti a návodům jak vyjít s lidmi s touto poruchou, pokud se nemůžeme kontaktu s nimi vyhnout. To jsou takové situace, kdy narcis je třeba můj rodič nebo narcis je druhý rodič našeho společného dítěte apod.
To, co mě ale na tom tématu zaujalo nejvíce je skutečnost, že každý máme v sobě kousek narcise.
Narcistická porucha osobnosti se řadí k vývojovým poruchám osobnosti a má původ v hlubokém zranění srdce, jež člověk utrpěl již jako malé dítě, které zjednodušeně řečeno rodič buď systematicky a stále zadupával do země či do kterého naopak vytrvale projektoval své vlastní ambice.
Dítě nedostalo prostor projevit svoji vlastní vitalitu, tvořivost, spontaneitu, neboť jeho rodič jej buď srážel s tím, že ho dítě svojí spontaneitou obtěžovalo nebo dítě vědomě či nevědomě tlačil tam, kde ho chtěl mít on.
Takové dítě si muselo zvolit cestu, jak se s touto situací vyrovnat tak, že se buď stalo empatickým a vnímavým, neustále připraveným naladit se na potřeby rodiče a reagovat na ně tak, aby rodič byl spokojený nebo naopak uzavřelo svoje srdce s tím, že se na svět nemůže spolehnout a že všechno zvládne samo.
V dítěti pak roste třeba narcis Slunce, který naplňuje představy rodičů o tom, jak má správné dítě vypadat nebo narcis Hrdina, který se zatvrdí, nic necítí, jde životem s pomyslným mečem v ruce a je neschopný jít s kýmkoliv do vztahu nebo narcis Rebel, pro kterého neplatí žádná pravidla či Skrytý narcis, který vytváří sebeobraz osvíceného člověka stylem, jsem svatější než vy, už jsem pochopil, jak v životě vše funguje, což ze mě dělá tak speciálního člověka, že pro mě neexistuje protějšek a tudíž musím být už navždy sám.
Pro člověka s narcistickou poruchou osobnosti je on sám sobě nejdůležitějším tématem. Paní doktorka použila příměr, který je opravdu přiléhavý a to, že pro narcise je svět ústřicí, kterou vysrkne. Narcista prahne po tom, aby se svět točil kolem něj, a tak si najde svoji parketu, něco, v čem opravdu vyniká, v čem je silný a čím se mu daří svět zaujmout a tam září. Může to být jakékoliv téma:
"Jsem tak krásná."
"Jsem tak přitažlivý."
"Jsem tak roztomilá."
"Jsem tak mocný."
"Jsem tak zajímavá."
"Jsem tak silný."
"Jsem tak empatická."
"Jsem tak chytrý."
apod.
Dnešní doba narcistické poruše velmi nahrává a všichni v sobě máme narcistní kousky, takže se nám uvedený typ chování může za určitých podmínek každému spustit. Velmi spolehlivě se spouští třeba při setkání s osobou, která tyto prvky osobnosti také vykazuje.
No, nevím, jak jste na tom vy, ale já v sobě svého narciska rozhodně mám. Je to srandovní. Asi před třemi týdny jsem svému partnerovi oznámila, že jsem učinila o sobě nové poznání a to, že v některých ohledech jsem povýšená. Chtěl po mně, ať mu to osvětlím, že on u mě povýšenost zatím nezaznamenal a tudíž potřebuje důkaz. Když jsem mu nastínila konkrétní situaci, ač pobaveně dal mi za pravdu, že něco na té mé povýšenosti bude.
Po přednášce paní doktorky jsem mu oznámila, že nejen že jsem povýšená, ale také vykazuji známky narcistní osobnosti. Tak to jsem ho nejdřív vyděsila, následně opět pobavila a potom mi řekl: "Miláčku, říkej si tomu, jak chceš, když budeš dál taková, jaká jsi. Já tě mám rád. Jsi roztomilá." No, a je to tady, takže JÁ JSEM TAK ROZTOMILÁ! ;-)
A jaké je to vaše téma? Přes co vysrkáváte svět vy? :-D
"Všechno naruby, středem jsem já a ne vy! A točí se kolem mě celeej svět, točí se kolem mě celeej svět, točí se kolem mě celeej svět, mám po_cit, že jen je_den je."
https://www.youtube.com/watch?v=lLRsyyTEM6Y
