Regulační poplatky, demokracie a svoboda v péči o zdraví

Jako obyčejný občan této země jsem se nejednou hluboce styděl za český zdravotnický systém. Bylo  to vždy, když se v televizi objevili plačící rodiče dítěte, kteří v důsledku ojedinělé vady, nebo nemoci svého dítěte, byli nuceni prosit o finanční příspěvek na léčení formou sbírky. Právě tyto případy vypovídají o demokratickém přístupu ke zdravotní péči, o rovnosti bohatých a chudých. Pokud zdravotnická reforma zajistí zdravotní péči i o tyto případy, pak mi nevadí poplatek, který má hodnotu dvou piv nebo poloviny krabičky cigaret.

Když si vzpomenu na situaci, kdy má stará matka musela být umístěna v léčebně dlouhodobě nemocných a zdravotníci mne s provinilou tváří požádali o sponzorský dar ve výši 2000Kč, aby jí mohla být zabezpečena dobrá péče, pak mi nepřipadá 60Kč za den mnoho. Za měsíc to představuje maximálně 1860Kč a to je o něco méně než, byl sponzorský dar požadovaný v době vlády sociální demokracie. Domnívám se, že i po zaplacení měsíčního pobytu v nemocnici zůstane důchodci dost peněz na zaplacení nájmu bytu a inkasa. Navíc je třeba z částky 1860Kč odečíst úsporu za energii, léky, čistící a prací prostředky i stravu. Když si uvědomíme jaká je cena obědů, které poskytuje pečovatelská služba, pak se již částka za pobyt v nemocnici nezdá tak hrozná.

Možná by stálo za úvahu, zda u malých dětí tuto taxu vzhledem k množství spotřebovaných potravin poněkud nesnížit a u novorozenců zcela zrušit. Ale to je věc, o níž je třeba diskutovat a prokázat pomocí racionálních, nikoli emocionálních argumentů, jaká je skutečná potřeba. Silným argumentem by zde mohla být i podpora mladých rodin.

Z pohledu důchodce představují závažný problém i ty oblasti zdravotnictví, o kterých se zatím příliš nemluví a přitom jsou nejnákladnější. Je to problematika spojená se zuby a zrakem. V těchto dvou oblastech dostává kapsa pacienta zabrat nejvíce. Slušné brýle, zubní můstek, ale i bílá plomba představují již docela slušnou investici. Je pravdou, že jde o investice jednorázové a ne příliš časté (aspoň pokud se jedná o brýle). Přesto je jedinec vnímá jako nepříjemné a bolestivé. Slušné brýle, ne moc nóbl, mají hodnotu průměrného důchodu. Metalokeramický můstek (stojí 8000 a více) a není podle kapesní příručky k zubaři tak estetický jako celokeramický za 15000Kč.   
Každý člověk s průměrnou inteligencí ví, že s přibývajícím věkem se zhoršuje zrak a kazí se zuby. Proč by si tedy nemohl dobrovolně sjednat zdravotní připojištění, které by mu i ve stáří zajistilo lidskou důstojnost? Tomu zatím úspěšně brání převážně levicoví poslanci. Chápu, že při výši jejich platu je nezajímají ceny brýlí, zubních náhrad atd. Upřímně bych jim přál, aby se dočkali průměrného důchodu a museli si z něj zaplatit u zubaře můstek, nebo u optika brýle.
Proč nelze zavést zdravotní připojištění, které by člověk uzavřel v produktivním věku s výhledem, že jako důchodce bude mít šanci pořídit si multifokální brýle s důstojným rámečkem, v němž by nevypadal jako Ferda Mravenec? Proč by si nemohl důchodce pořídit slušný můstek, nebo bílou plombu z peněz, které si sám dobrovolně nastřádá formou zdravotního připojištění. Proč by si odpovědný jedinec nemohl předplatit tuto nadstandardní službu formou zdravotního připojištění, která mu poskytne vyšší kvalitu života ve stáří. Kdo dal poslancům právo rozhodovat za svobodného občana o tom, jestli si smí nebo nesmí zabezpečit dobrovolně slušnou úroveň zdravotní péče, formou zdravotního připojištění? Uvědomují si, že díky tomu je ve stáří diskriminován člověk, který má průměrný důchod?