Jan Švejnar – neznámý obchodník s deštěm

Při četbě rozhovoru s Janem Švejnarem se mi vybavil výrok jednoho ze zakladatelů hlubinné psychologie: „Střežte se bojovníků za Pravdu a Mravnost. Nejčastěji se totiž jedná o lidi, kteří si sami potřebují dokázat, že ti druzí jsou ještě horší než oni sami.“ To vše na mne dýchlo ze zmíněného rozhovoru. Musel jsem se zamyslet nad tím, co vede Jana Švejnara k přesvědčení, že je nejvhodnější kandidát na prezidenta. Proč se cítí tak ukřivděn, že volbu prohrál,  proč si hledá tak dětinské výmluvy ke zdůvodnění svého neúspěchu?

Pan Švejnar doposud neprokázal žádné kvality, které by jej opravňovaly ke kandidatuře na pozici prezidenta. Nepodílel se na práci poslanecké sněmovny ani senátu. Nebyl členem vlády. Neúčastnil se politického života země po roce 1989. Čím tedy chce dokázat oprávněnost své kandidatury a schopnost vykonávat funkci prezidenta? Tím, že je profesor? Těch existuje spousta, a kdyby to byla postačující kvalifikace, mohli bychom z nich prezidenty losovat. Vážím si lidí, kteří se po listopadu vrátili do republiky a svůj úmysl pomáhat projevili systematickou, dlouhodobou činností. To mi však u pana Švejnara chybí.
Zatímco on sám nebyl ochoten riskovat své postavení a zapojit se po roce 1989 do politiky, Václav Klaus to učinil a přijal odpovědnost za svá rozhodnutí. Je samozřejmé, že v tak náročné situaci, jako bylo období po roce 1989, se musel tým složený z naprosto nezkušených lidí dopustit i chyb. Dnes, s odstupem mnoha let je snadné kritizovat. Pokud byl pan Švejnar přesvědčen, že jeho návrhy jsou lepší, mohl se pokusit je realizovat. Jenže k tomu je třeba mít odvahu, nebát se obětovat svůj velký plat a pracovat za směšný plat českého ministra nebo poslance.
Pan Švejnar prohlásil, že přichází jako ten, kdo zvýší důvěryhodnost české politiky. Zatím se mu podařilo znepřátelit poslance, senátory a svým rozhovorem se ještě pokouší rozeštvat i dva téměř vyrovnané tábory občanů. To není špatný výsledek pro politika, který chce bourat bariéry a spojovat lidi různých názorů. Pečlivý čtenář zjistí, že pan Švejnar se chce usadit v české politice, ale ne tím, že by se zapojil do práce politických stran, parlamentu nebo aspoň reagoval na aktuální politická témata (Kosovo, radar, atd.). Své místo si chce vybojovat vymezováním se vůči stávajícímu prezidentovi. Proč? Protože o české politice asi mnoho neví a zřejmě by neměl o čem hovořit.
Komické je, jak nedůtklivě reaguje v rozhovoru na to, že jej někdo označil jako pana Neznámého. Na vlastní oči jsem viděl v televizních novinách rozhovor se zahraničním zpravodajem ve Francii, který prohlásil, že Francie nečekala jiný výsledek, protože pana Švejnara tam nikdo nezná. Obdobné je to i v dalších okolních zemích. To by ještě nebylo tak zlé, horší je, že ho neznají ani občané této země. Znají jen to, co sám uvedl do svého životopisu, který dal k dispozici tisku. Již zde se projevilo, že není důvěryhodnou osobností. Sám se jmenoval členem neexistující komise pro udělování Nobelovy ceny. Ověří někdo ty další údaje?
Neříká celou pravdu ani v rozhovoru, když tvrdí, že Václav Klaus vyhrál hlasy přeběhlíků. Převaha Václava Klause byla kolem 30 hlasů a přeběhlíci jsou jen tři. Navíc je velmi nesolidní a urážlivé tvrdit, že hlasy „přeběhlíků“ byly koupené. Je totiž docela možné, že tito tři pánové opustili ČSSD a dali hlas V. Klausovi ne proto, že by dostali úplatek, ale proto, že jim vadí totalitní vedení ČSSD.. Bohužel pomluva je velmi nebezpečná a často lidem ublíží. Může je i existenčně zničit. Doufám, že když se potvrdí, že nedostali úplatek, pan Švejnar se slušně těmto lidem omluví. Uvažoval i o tom?
Jan Švejnar viděl lobbisty ODS, já jsem zase viděl čilý pohyb obchodníka s kakaem Krause, bývalého hospodářského náčelníka armády, později ministra Tvrdíka a dalších. Analogicky bych mohl tvrdit, že i oni se snažili koupit hlasy, ale neudělám to, protože na to nemám důkaz. Tak se budu i nadále naivně domnívat, že byli zvědaví a nechtěli si nechat ujít volbu.
Zvláštní je i jeho tvrzení, že ve volebním souboji reprezentoval otevřenost a férovost. Sledoval jsem velmi poctivě celý průběh voleb a troufám si tvrdit pravý opak. Zatímco příznivci Václava Klause svými projevy osobně nenapadali kandidáta protistrany, navrhovatelé J. Švejnara (asi proto, že ani oni o něm moc neví) se pustili do Václava Klause jako vzteklí psi. Pokládám to za zákeřné a neférové, i když pan Švejnar jistě bude tvrdit, že nemůže za to, co dělají členové Antiklaus klubu. Nechat sledovat spolupracovníky protikandidáta pracovníky tajné služby je také férová metoda. V USA se táto metodě prý nazývá Watergate.
Pan Švejnar říká, že v minulé prezidentské volbě byl zvolen Václav Klaus hlasy komunistů. Jenže ten kdo sledoval dění kolem voleb, zjistil, že Václav Klaus byl zvolen především zásluhou hlasů 30 sociálních demokratů, vedených Stanislavem Grossem. Takže těch komunistických hlasů asi mnoho nebylo. Kdo ale vyjednával s komunisty nyní? Je poctivé vyčítat protistraně, že dělá to co já?
Stejně podivné je i prohlášení pana Švejnara o radaru. Není tak úplně pravdou, že jasně sdělil komunistům svůj názor na radar a pak na něm trval. Naopak. Všichni jsme na jeho ostudném brífinku slyšeli, jak se dává slyšet, že podmínka jedna a dvě (což byl i onen radar) nejsou jeho problém, že bude řešit jen otázku třetí a zaručí komunistům korektní jednání. Jinými slovy souhlasil se všemi třemi podmínkami, pokud je schválí ČSSD a zelení.
Možná, že je pan prezident svým založením Don Quijote. Tak se označují snílci, kteří přes nepřízeň osudu bojují za své sny a snaží se překonat nepřekonatelné překážky. Co je potom pan Švejnar? Jeho kandidátské i předvolební projevy nebyly ničím jiným než ohňostrojem mýdlových bublin. Nic konkrétního jen prázdná slova a líbivé fráze. Kdybych chtěl použít obdobnou nálepku jako pan Švejnar, musel bych říci, že pan Švejnar nemá ani kvality Obchodníka s deštěm.