Každý den podstupujeme mediální masáž o vraždách, přepadeních a všemožných podvodech. Celé dny neposloucháme nic jiného, než jak někdo někoho podvedl, oloupil nebo přepadl. To, co dříve dělali loupežníci, na které platil pouze Robin Hood, dnes dělá každý. Má tedy vůbec cenu ostatním pomáhat? Existuje ještě vlastně „dobro“?
Jako malý jsem vyrůstal v domnění, že dobro vítězí. Šmoulové si vždycky pomohli, aby nakonec dopálili zlého Gargamela. Ve Zlatovlásce pomohl Jiřík mravencům před ohněm, krkavcům dal jídlo, aby nezemřeli hlady a nakonec zvládl pomoci i rybičce. Nakonec se mu mravenci, krkavci i rybka odvděčili za jeho dobrotu. Tomu se říká oplácet dobro dobrem. Bohužel, dnes už o ničem takovém není nikde ani zmínky. Kdykoliv zapnu televizi, musím sledovat osud Bartošové, případně nějakou kriminálku. Za poslední měsíc jsem viděl více mrtvol, než jsem stačil napočítat pohádek, které znám. Divíme se, že se najdou 15tiletí chlapci, co dokážou někoho zapíchnout. Aby taky ne, když společnost už vlastně ani nic jiného nezná.
Ve škole nás učili, abychom byli hodní na staré lidi. Nikdy jsem se o to nepokusil, ale jsem si jistej, že kdybych se aspoň pokusil, převést starou paní přes přechod tak, jak jsem byl učen, minimálně bych dostal holí. Pokud bych dával malým dětem bonbony, automaticky by ze mě byl úchylák. Proto si říkám, že v dnešní době už vlastně ani dobro neexistuje. Pokud někdo přece jen mou pomoc přijme, nakonec to dopadne tak, že ještě dostanete vynadáno, že to děláte blbě. Nikoho nezajímá, že jste se nabídli sami a dobrovolně.
Vždycky jsem se snažil dívat víc okolo sebe, než na sebe. Bohužel, velmi často to skončí tak, že pomůžu ostatním na úkor sebe samotného. Povětšinou se mi povede vytrhnout ostatním trn z paty. Bohužel, ten trn většinou zapíchnu sám sobě do paty.
Proto si říkám, jestli by opravdu nebylo lepší, hledět pouze sám na sebe. Starat se pouze o sebe a nezajímat se o ostatní. Vím jistě, že bych měl mnohem méně starostí, ale je to tak správně?
