Jde o to jestli se toho vděku ještě dožije v dnešní době.. Jednoduchá otázka a strašně těžká odpověď. Výchova mi velí "POMOŽ" a zdravý rozum říká "NEVŠÍMEJ SI TOHO". Kam jsme se to lidé dostali? Je to hrozný když takhle musí člověk uvažovat. Sám nevím, asi podle situace. Tak mi řekněte, když takhle přemýšlím, jsem hoden se nazívat "ČLOVĚK"? Já který v mládí svýmu tátovi vykal. Útěchou mi může být, že už tu dlouho nebudu, můj život se chýlí ke konci. A po pravdě, nechtěl bych aby mi teď bylo 20. Jsem šťastnej, že jsem poznal úctu k rodičům, ke stáří, že jsem byl veden ke slušnosti, k práci, k pokoře. Je smutné, že ta otázka byla položena a ještě smutnější je, že nikdo nezná odpověď.

Jestli se konání dobra vyplácí či ne, o tom by se dalo dlouho diskutovat. Možná se rychleji dohodneme, že konání zla se nevyplácí: Když se někdo chová nečestně - brzy nemá žádné opravdové přátele, jeho osamělost ho kolikrát ještě pohání k horším skutkům... a tak by se dalo pokračovat. Skutečně,  konání zla se dříve či pozdějji obrací proti jeho původci. Naproti tomu konání dobra, kdyby nepřinášelo nic jiného, pak se člověk dobře cítí mezi lidmi - a to už je hodně.

Že každý dobrý skutek je spravedlivě potrestán, to je sice i mé oblíbené pořekadlo, ale ve skutečnosti vím, že platí jen v menšině případů.

A když probírám své známé jednoho po druhém, tak si o většině z nich troufnu říci, že nekradou, neloupí, nepodvádějí, natož aby někoho zamordovali. Prostě jsou to relativně poctiví lidé a nezdá se, že by s tím měli nějaký problém.

A když si zapnu televizi, tak většinou proto, abych se podíval na nějaký pěkný sport. Dívat se na zprávy? Proboha, proč?

Drobná chybička. Robin Hood byl loupežník, něco jako Jánošík.

Michale, nezoufejte.. :) člověk se učí celý život. Braní a dávání musí být v rovnováze. Vždycky. Ale umět dávat, to je taky umění... dávat srdcem, protože chci, můžu a mám z čeho. Na úkor sebe to vždycky končí průserem - a je třeba se to naučit..... V pohádkách to zní trochu naivně, pokud se člověk nenacítí opravdu.... není to snadné totiž ani v těch pohádkách... vemte, že z posledního půlkrajíce, dáte půlku.. ale ne celý.... celý je na úkor sebe.. půlka je férová.... 

Klidně zkoušejte - jen tak, pro svůj hezký pocit.. on i úsměv na chodníku je něco, co umí rozzářit den... 

Já kupříkladu jsem dnes netrpělivě očekávala výsledek reparátu žákyňky, kterou jsem celé prázdniny učila. Na autobusáku jsem se odvázala a značně nahlas si ulevila slovy: wooow, jsi skvělá, jsi báječná, to je super! ..... a pak jeden úsměv kohosi z davu a máte další radost.... 

Před měsícem jsem měla ráno ukrutný hlad-  vysoukala jsem se z busu, běžela si koupit snídani a koupila obrovský koláč bezdomovci. Vrazila jsem mu ho do ruky a popřála dobrou chuť... jen tak... protože jsem to tak cítila..... prostě jen tak.... a úsměv mi zůstal celý den.... :)

Míšo, ode mne holí nedostaneš.