Můžeš tu ruličku vyhodit?

Žijeme s přítelkyní ve spokojené domácnosti. Na všem se dokážeme shodnout nebo najít kompromis. Sem tam se ale najde něco, díky čemu máme doma veselo. Tentokrát to byla rulička toaletního papíru. 

Musím se přiznat, že jsem si ani nikdy neuvědomil, že je potřeba tu ruličku z koupelny někam odnést. Vždyť je to přece standartní proces, který trvá a zřejmě tak má být. Dotočím ruličku, sundám z držáku, položím na podlahu a za chvilku tam už není. Je to zřejmě nějaký zákon domácnosti, kterým se řídí odložené oblečení u postele, neumyté nádobí ve dřezu a prázdná zubní pasta, která se sama jako zázrakem vždycky naplní. Ne nejsem až tak naivní, že bych si myslel, že se opravdu všechno udělá samo. Za vše vděčím přítelkyni. Vzhledem k tomu, že nijak neprotestovala, považoval jsem náš nastavený systém za dostačující. Až donedávna. Kde se vzal tu se vzal v její roztomilé hlavičce s nádhernýma očima ten zvláštní nápad. Zapojit mne do běhu domácnosti. Začala nenápadně a pomalu, aby mne nevylekala. „Zlato vyhodíš tu ruličku, až dojde toaleťák viď?“. Samozřejmě to nebyl problém. Ráno, když opět přišla řada na „motání“ papíru vyšel na mne poslední kousek. Započal jsem standardní proces: sundat, položit, vybalit nový a odejít. Spokojený jsem usedl na pohovku. V tom ve dveřích stojí přítelkyně s ruličkou v ruce. „A ta rulička co?“ jako by mi chtěla říct pohledem. Plácl jsem se do čela a vše svedl na začínající sklerózu. Zakroutila hlavou a problém byl vyřešen. Za několik dní se situace opakovala prakticky úplně stejně. Bohužel skleróza již nezabrala, a tak jsem musel slíbit, že příště již bude vše v pořádku. Nebylo. Mé vysvětlení, že standardně nastavený proces: sundat, položit, vybalit nový a odejít nejde změnit ze dne na den. Bohužel pro mé vysvětlení opět neměla pochopení. Následovala několika minutová debata, ve které bylo od začátku jasno, kdo zvítězí. Já to nebyl.

Vzhledem k její vytrvalosti a mojí nelibosti se rozhodla přitvrdit. Po pár týdnech jsem zjistil, že se ruličky začínají v koupelně hromadit. Na vyhození ruliček naprosto rezignovala a dost hlasitě doufala, že mi snad ty ruličky v koupelně polezou na nervy. Sem tam pronesla něco jako: „těch ruliček tam už je viď“ nebo „s těma ruličkama by se ta, už dalo vytapetovat“. I já jsem zaregistroval větší množství ruliček. Díky tomu jsem si mohl vyzkoušet něco co se mi nikdy nepodařilo. Věděli jste, že pokud ruličky postavíte ve třech řadách na sebe ve tvaru pyramidy vypadají jako celkem zajímavý doplněk? Především jsem byl rád za svou zručnost, jelikož takovou pyramidu postavit nedokáže jen tak někdo. Rozhodl jsem se svůj výtvor představit své vyvolené. S rozzářenýma očima 5ti letého dítěte jsem ji táhl do koupelny, kde jsem jí nadšeně ukázal svůj výtvor. Mám tím na mysli krásnou pyramidu, aby nedošlo k omylu. Takový záchvat vzteku, který u mé přítelkyně následoval jsem snad ještě nikdy nezažil. Ruličky létali na všechny strany, kam jen oko dohlédlo. Její nejčastější slovo bylo neschopnost. Ano, možná mi chvilku trvá, než začnu něco dělat, ale rozbíjet pyramidu jsi mi teda nemusela! Okamžitě jsem se rozhodl jí ukázat kdo je hlava rodiny. Jsem přece muž, samec. Musela přece vědět kdo tady vládne pevnou rukou a kdo bude koho poslouchat. Zhluboka jsem se nadechl a …. všechny ty ruličky posbíral a vyhodil. Naší domácností zavládlo ticho. Bylo fajn, když bylo doma ticho. Byly to lázně pro uši, ale na druhou stranu, když člověk ví, že něco provedl a je to ticho za trest tak si to tolik neužije. Alespoň já.

Po několika dnech, když se situace uklidnila přišla přítelkyně s geniálním řešením. Zakoupila toaletní papír se splachovací ruličkou. Opět mi dokázala, jak je úžasná, genitální a připomněla mi, proč ji tak moc miluju. Když konečně nadešel den D a došla rulička, která se dala spláchnout oba dva jsme stali nad mísou a sledovali točící se ruličku, jak mizí v útrobách mísy. Od té doby máme tento problém vyřešený. Dokonce mám pocit, že se někdy i těším až budu zase do záchodu házet ruličku a sledovat ten kolotoč v míse. Lásko moc ti děkuji, že jsi to tak genitálně vymyslela a slibuji, že jednou přijde ten den, kdy ty ponožky od té postele odnesu do koše na prádlo.