Řidič ten tvrdý chleba má

Kamion. Slovo, při kterém se většině lidem ježí chlupy po celém těle. Všichni je nenávidíme. Překáží nám, zdržují a blokují silnice a dálnice. I přesto všechno se občas najde někdo, kdo si chce tento kolos vyzkoušet řídit. 

Stejně jako někdo nezapomene první sex, první lásku, první nevím co. Já nezapomenu na svou první cestu jako řidič kamionu. Autoškolu jsem absolvoval celkem s přehledem, a tak nebyl důvod k obavám, ale přeci jen pořád vedle vás sedí někdo, kdo vám muže pomoci nebo poradit. V zaměstnání už jste na vše sám. Už jen samotné nastěhování do auta bylo zábavné. Jako rodák ze severních Čech jsem si kamion musel vyzvednout na parkovišti v Plzni. To je jako by se člověk vlastně stěhoval. Peřiny, notebook, kartáček, oblečení atd. Vzhledem k tomu, že kabina byla nějaké 2 metry vysoko, přenosit všechny věcí z osobáku nahoru do kabiny byl dost tělocvikářský úkol. Když jsem se konečně nastěhoval byl jsem zralý na sprchu. Po nezbytných úkonech před jízdou, které by měl každý řidič vždycky udělat jsem mohl vrazit.

Auto jsem měl úplně nové. Krásně čisté a voňavé. Jelo velice potichu, až jsem se občas bál, jestli se opravdu točí motor. Vzhledem k tomu, že parkoviště bylo hned vedle dálnice tak jsem se nemusel motat nikde mezi domy a v pohodě najel na dálnici. Zařadil jsem se do vláčku kamionů a valil směrem Deutschland. Kamion byl už naložený, takže jsem rovnou mohl jet na vykládku. Po zhruba 2 hodinách mi volá dispečer s dotazem kdy budu na vykládce. Odpověď, kterou jsem mu řekl asi nečekal a moc ho nepotěšila. „Hele vůbec netuším. Jedu s tím prvně. Vůbec nevím, kde to je. Jedu podle navigace a ta ukazuje 16:00“. Dispečer chvilku nadával, že je to pozdě, ale za to já nemohu. Dříve jsem vyjet nemohl. Cesta příjemně ubíhala a po dalších dvou hodinách byl čas na první přestávku. Zastavil jsem na odpočívadle a poprvé za celý den jsem něco snědl. Musím přiznat, že jsem byl celkem nervózní, tak jsem moc chuť na jídlo neměl.

Po pauze jsem opět vyrazil.  Po chvilce mi opět volá dispečer. „Kdy chceš nakládku na zpátek?“ zněla jeho otázka. „Tak to fakt nevím. Mám tam být v 16 a netuším, jak dlouho mně budou skládat, a tak všechno. Já vážně nevím“. Opět jsem ho moc nepotěšil. Za zhruba 20 mi už přišla jen sms s německou adresou, nějakým kodem a časem 15:00 – 15:30. Byli to údaje k nakládce. Sakra, jak mám nakládat v 15, když na vykládku mám přijet až o hodinu později? Musel jsem zavolat. Byl to profík. Člověk přesně na svém místě, protože mi telefon už nezvedl. Tímto mu dodatečně děkuji za to, že mě vystresoval ještě víc, než jsem byl. Protože jsem si nevěděl rady rozjel jsem kolotoč telefonů. Volal jsem všem různým známým, co mají dočinění s dopravou a ptal se na rady. Podle všech jsem si s tím neměl lámat hlavu, a tak jsem i udělal. Na vykládku jsem nakonec dojel ještě o hodinu později, než jsem všem řekl, jelikož se na dálnici stala nehoda, která mne zdržela. Musím se pochválit, protože vykládku jsem našel perfektně. Dokonce i na rampu se mi povedlo nacouvat relativně dobře. Stáhl jsem okénko, vystrčil loket a užíval si chvilek klidu. Bohužel pro mne jsem stále nevěděl, co s nakládkou, která měla proběhnout už před celkem delším časem. Nakonec se mi dispečerovi podařilo dovolat a nakládku mi dal na druhý den.

Po vyložení nákladu jsem přejel na parkoviště a chystal se ke spánku. Ležel jsem a přemýšlel nad tím jaký byl první den v nové práci. Jak moc jsem se stresoval. Jestli to stálo za to. Jestli jsem udělal něco špatně nebo. Nakonec jsem usnul. Původně jsem chtěl napsat něco vtipného z tohoto zaměstnání, ale opravu moc toho není. Spíš je to stres, nuda, čekání a stesk po domově. Všem těm, kteří na kamiony nadávají bych dal týden, aby si jízdu v kamionu vyzkoušeli. Řidič musí neustále hlídat různá omezení. Výšku, váhu, délku, dodržovat AETR (že dodržujete přestávky tak jak máte a nejedete nonstop jako Rumun nebo Polák). Snaží se dojet včas na vykládky a nakládky, který mu někdo někde od stolu v klidu od pc naplánuje. Občas úplně nesmyslně. To jen tak, aby jste věděli jaká může být práce řidiče kamionu. Příště snad už i trochu veseleji :-)