II. republika

Jestli bychom se měli jako Češi, Moravané, Slezané  za něco stydět, tak by to určitě mělo být období II. republiky. Opět se ukázalo, že ti co nejvíc řvou o vlastenectví jsou povětšinou největší škůdci.

Už 30. září krátce před půlnocí předal polský vyslanec československé vládě nótu požadující odstoupení Těšínska do následujícího dne 1. října v poledne. 2. října zahájili Poláci okupaci Těšínska, ale to jim bylo málo. 1. listopadu ve své další nótě žádali i korektury hranic v oblasti Čadce, Javoriny a Spiše.

"Já nemohu brát v úvahu, co cítí lid a vláda. Já musím vidět celou naši vnitřní a mezinárodní a všechny důsledky, které by naše eventuální kroky měla za následek. Bylo by ode mne trestuhodně lehkomyslný, kdybych chtěl vést národ na jatka v této chvíli v izolované válce."

Dr. Edvard Beneš Hrad  30. září 1938

5. října pod pseudonymem Stanislav Yester píše v Lidových novinách velký vlastenec a bojovník proti Mnichovské smlouvě, Emanuel Moravec:  "Kdyby chtěl dnes někdo tvrdit, že můžeme v budoucnu dělat nějaké vojenské zázraky, že se můžeme s úspěchem postavit Německu, kdyby nás chtělo napadnout, ten člověk by byl buď zločinec - provokatér nebo idiot. (..) proto naše politika musí, ať se nám chce, nebo ne, najít nakonec dobrý poměr k Německu. (...) Prozatím vezměme vzor z Němců, co dokázali za dvacet let po svém hrozném pokoření roku 1918."

Ten samý den, večer promluvil E. Beneš v rozhlase: "Nečekejte ode mne jediného slova rekriminace na žádnou stranu. Všecko to bude jednou soudit historie a rozhodne spravedlivě. Řeknu jen to, co cítíme bolestně všichni: oběti, jež od nás byly tak důrazně žádány, jsou neúměrné a nejsou spravedlivé."

Po svém projevu E. Beneš, pod silným tlakem zahraničí, které doufalo v uklidnění situace, odstoupil ze své funkce

Jak je zvykem v celém světě a ve všech národech se objevují věrozvěstové.  Už 7. října se začaly objevovat první hlasy. Jistý malíř pokojů Josef F. v Poděbradské ulici veřejně vykřikoval: "Hitler je lepší než Beneš a budu pro něj hlasovat."   Starosta lounské sokolské župy Josef Š. zase žádal, aby " Korporace, jako je Obilní monopol a živočišný syndikát, byly oproštěny ode všech parazitů židovských."

8. října žádá vůdce Národní obce fašistické Radola Gajda (Rudolf Gaidl) u zástupce německé velvyslanectví, aby se na odtrženém území jednalo s českými fašisty příznivěji, protože to byli vždy hlavní odpůrci židovství, marxismu a bolševismu.

Stát se musel postarat o desetitisíce uprchlíků, kteří provizorně bydleli v 6000 železničních vagónech. Jejich majetky zůstali v pohraničí. Byli zakázány všechny politické strany a povoleny pouze dvě(!). Pod vedením (agrárníka)  Berana byla pod vedením agrárníků  vytvořena pravicová Strana národní jednoty, jejíž program byl inspirován programem italských fašistů. Jako legální opozice působila Národní strana práce. Nový premiér, vůdce agrárníků, Rudolf Beran byl silně pravicově orientovaný, byl skeptický k liberalismus a demokracii. Byla rozpuštěna komunistická strana, přestože měla v parlamentu nadále své poslance a zavedena tvrdá cenzura. Byl vydán zmocňovací zákon, který zmocňoval vládu, aby vládla bez parlamentu. Byly vyhlášeny antisemitské zákony.

V odtržených Sudetech se české obyvatelstvo dostalo do pozice národnostní menšiny bez jakýchkoliv práv. Byly zrušeny všechny české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven. V úředním styku byl zakázán český jazyk, česky se nesmělo mluvit na veřejnosti ani v dopravních prostředcích. Byly zrušeny všechny české noviny a byl zakázán tisk českých knih. Do kin nesměl přijít žádný český film a bylo zrušeno české vysílání v rozhlasu. Zakázána byla i česká divadelní ochotnická představení, fotbalová utkání, taneční zábavy, poutě, veřejná procesí.

11. října byla vyhlášena autonomie Podkarpatské Rusi

E. Beneš 22. října odlétá ze země. Měl svůj jasný plán, byť byl tehdy zesměšňován, a musel ze země odejít, protože byl i po Mnichovské dohodě trnem v oko muži, který ho fanaticky nenáviděl a svou demagogií dokázal přesvědčit většinu Evropy, že jediným zdrojem potíží, které přivedly Evropu na pokraj války - je E. Beneš. Jmenoval se Adolf Hitler.

Nebyl jediný. 10. listopadu bylo úředně zakázáno Osvobozené divadlo. Proto 31.12. odletěl J. Voskovec do USA a 8.1. za ním následovali J. Ježek s J. Werichem. Na začátku roku 1939 dostal Hugo Haas, jeden z nejpopulárnější českých herců,  výpověď z Národního divadla k vůli svému židovskému původu. O své výpovědi se dozvěděl poté co mu zakázali vstoupit do divadla. V dubnu se mu naštěstí podařilo utéct do Paříže, odkud putoval do USA.

Karel Čapek, demokrat do morku kostí, se za to, že se snažil ospravedlnit vládní a prezidentovi kroky, stal terčem nenávistné kampaně, anonymních dopisů, telefonátů, ale i vytloukání oken. Díky tomu se mu prudce zhoršil zdravotní stav a K. Čapek předčasně umírá. (něco mi to připomíná - stačí se podívat na stránky tzv. vlastenců)

Okamžitě po Mnichovském podpisu začala horthyovská teroristická organizace Szrabadezapatok vyvolávat pohraniční incidenty na hranicích se Slovenskem a Podkarpatské Rusi. Například 10 října na železniční zastávce Mužijovo jihovýchodně od Berehova zavraždili průvodčího, zranili několik cestujících a trať a lokomotivu zničili výbušninami.  Z místa činu utekli do okolních kopců s několika zajatci. Přestřelky a teroristické útoky byli na denním pořádku. Horthymu nakonec přišli na pomoc Hitler s Musollinim, kteří 2. listopadu 1938 ve vídeňském Belvederu podepsali dovětek mnichovského diktátu tzv. vídeňskou arbitráž, která Maďarsku předávala jižní Slovenko a skoro celou Podkarpatskou Rus.

"Proti připojení Podkarpatské Rusi k Maďarsku mohou bíti toliko lidé, kteří mají zájem na zachování neklidu ve střední Evropě...                                                                               To je požadavek spravedlivý, rozumný a logický. Toto řešení je v zájmu Polska a Maďarska, tak i v zájmu všech ostatních států...

Gazeta Polska, 13. října 1938

23. října přešli polští teroristé (dobrovolníci z Těšínska) hranici mezi Podplatek a Nižními Vereckami a pokusili se vyhodit most. Polská vláda, pod vlivem plukovníka Becka, toužila mít společnou hranici s Maďarskem. Proto ve spolupráci s Maďarskem rozpoutala vlnu teroristických útoků. 

"Stará Podkarpatská Rus spala po tisíc let pod maďarskou vládou - nic neviděla, nic neznala z vnějšího světa. Kontrast mezi starým a novým byl zde závratný. Dřív než přišla Podkarpatská Rus do českých rukou, byla to nejprimitivnější země v Evropě. Osm z deseti Rusínů neumělo po válce ani číst ani psát. Jakmile dostali Češi Podkarpatskou Rus, vystavěli školy nejen pro děti, ale i pro dospělé a za dvacet let (!) se tento poměr negramotnosti obrátil..."

Britský novinář Sydney Morell po návštěvě Podkarpatské Rusi v roce 1938

30. listopadu, kdy už se republika jmenuje Česko-slovenská, se na nátlak některých politiků stává presidentem Emil Hácha. Ale to už vláda dělala to co chtěli Němci.

Okupovaná část Podkarpatské Rusi je přejmenována na Karpatskou Ukrajinu.

Na Moravském Slovácku se pokusili slovenští fašisté o připojení oblasti ke Slovensku a na Slovensku začala protičeská kampaň.

Taková byla II. republika a to i pod presidentem Emilem Háchou, který mlčel.