Tady je jiný fenomén, nejde tak o historickou událost, ta bude vždy jenom jedna, ale o následné generační neustálé procházení, díky zákonu a programu, jež každému, kdo se zde narodí, tak z nula vědomí v době narození, formuje vědomí skrze určité fáze, které navíc máme generačně a mezigeneračně shodné, tak že vytváříme, komunikující a rozvíjející se společnost, civilizaci. Tyto fáze jsou třeba, sociální vnímání a inteligence, fáze seznamování s historií, až do dospělosti, kdy se vytvoří stabilní životní vědomí, jeden z několika archetypů, jež se zde historicky opakují a snadno lze jej určit podle, frekvence určitých slov, tíhnutí k určité realitě, řádu, hodnotám. Když toto se naučíme vnímat, tak nekonfrontujeme se s minulostí, ale vlastně s archetypem vědomí dotyčného, a zde je ono úzké hrdlo. ...
Jinak, rozbití ČSR, vedlo ke genocidě elity společnosti, jejích vrstev, dále vlnám emigrace, a oduznání Mnichovské dohody, de facto nás stálo Lidice, stanné právo a denně popravy lidí. Co bylo daleko horší, byla likvidace osobností, jak firemních, tak třeba intelektuálních, armádních, či v různých organizacích, typu skaut, sokol, orel a místních.
Tím byla výrazně oslabena společnost, o elitu, lidi, jež mohli podpořit či zvrátit tlak na prezidenta Beneše, či jej případně nahradit. To samé platilo na obecní úrovni. Tím bylo vlastně vyšlapáno na druhou genocidu společnosti, pod Stalinovým vedením, a jeho čistkami. Lidi byli zavlečeni do gulagů, duchovní, intelektuálové, a další byli zavírání do pracovních táborů, další vlna emigrace, monstr procesy v 50. letech, a nakonec ožebračení celé společnosti v roce 53., měnová reforma.
Pak přišla normalizace a okupace vojsky od roku 1968 - 1991.
Tím pádem si vlastně sami Němci u nás připravili cestu, po roce 1945, a naší zemi nebylo následně dopřáno jít tzv. Rakouskou cestou demokracie, kde by někdo v 70. letech byla naše společnost mezi světovými lídry, a nemíchala se zde tato pachuť.
