Když se máma stane macechou.

Zcela subjektivní úvaha o rolích, které nás mohou v životě potkat. A ovlivnit nejen nás, ale celé naše okolí.

Řada z nás vstupuje do druhých (i vícerých) partnerství a tak vznikají propletence vlastních a nevlastních rodičů, "tlupy" mých dětí - tvých dětí - a našich dětí a s tím spojené veselé i smutné historky. Do druhých a dalších vztahů vstupujeme vybaveni zkušenostmi, které nám život do pomyslného batůžku už naskládal.

Do nových rolí tak nevstupujeme jako nepopsané listy. Je to tak i s rolí macechy - tedy životní partnerky muže, který má vlastní děti. Termín macecha jsem si vybrala záměrně. Polechtal totiž můj smysl pro poněkud sušší humor a navíc - slovní spojení nevlastní máma mám vyhraženo pro ženy, které nevlastní děti skutečně vychovávají a budí ve mně hluboký respekt.

Zato macecha nebo maceška, to je spíš parťačka a má to (alespoň v relativně klidných vztazích) jednoduché. Nemusí totiž vychovávat. Pojďme se zamyslet nad macechami, které už mají vlastní děti a tedy jsou (a to zejména) matkami. Cesta k nevlastňatům vede v tom lepším případě přes rozpad vlastního vztahu. Žena  tak získá zkušenost s rozvodem nebo rozchodem, "sociálkám" vysvětluje, že potřebuje výživné, přehodnocuje život a nad postýlkami dětí přemýšlí nad tím, jak zvládnout to, že ten nemožnej chlap, s nímž se rozešla, je současně otcem jejích dětí a po mnoho následujících let s tím prostě všichni budou muset žít. Ve světě "rozvedenek" jsem se pohybovala řadu let. Všechny jsme to nakonec nějak zvládly. Někdo popustil uzdu temperamentu, někdo dočasně znásobil spotřebu kapesníků, někdo se vztekal a někdo mlčel. Ale vztahy mezi rodiči se nakonec nějak nastavily a  jakž-takž fungují. Každá z matek tak získá cennou zkušenost. A ví, jak je dětem, které zůstaly bez táty. Ví, jak je matkám, které najednou zůstaly na všechno samy a vědí i to, že většina matek i tuhle roli nakonec zvládne (těch dramatických případů je skutečně malé, zato hlasité, procento).  A pokud má to štěstí a podaří se jí navázat nový vztah v němž jí přibyde role macechy, její mateřské zkušenosti logicky tuto roli ovlivní.

Je až zvláštní, jak náhled na "macešskou" roli ovlivňují ženy. Možná je to tím, že chlapi to prostě zas tak moc neřeší. A ženám jakoby nedocházelo, že každá druhá z nich se může macechou poměrně snadno stát. Žena se zkušeností matky může využít svůj nadhled daný zkušeností. Může partnera nejen povbudit, ale také mírnit, když v něm "chytnou saze" (a to se přece děje i ve fungujících rodinách, tak proč by to nemělo být v těch rozbitých jinak?).  Proč by měla chtít vychovávat cizí děti? Má přece svoje a tak lze předpokládat, že její potřeba ovlivňovat skončí u nastavení pravidel společného chodu domácnosti. Taková macecha si může dovolit jistou "lehkost bytí" a dětem být spíš parťákem. Být "na blbosti". A proč by si to neužila? Mým pohledem vzato, je to spíše role "tetovská", umožňující dopřát si zážitky a dělat radost prostě proto, že je to možné.

Komplikace samozřejmě nastávají už proto, že se protínají děti z domácností s různým provozem a hodnotami. Jedny děti se  tak zlobí, že druhé děti mají výhody (třeba se nemusí učit), druhým dětem vadí, že jedny děti mají nové aktovky a ony ne. Maceška je pak v roli "strážníka" a urovnávače. Chce to diplomacii a takt. Jenže ženská, která prošla rozpadem vlastního vztahu nejméně na "dobrou", to musí nutně brát jako zvládnutelný úkol.

Další úroveň komplikací už je vážnější - macechu zaskočí tehdy, když se rozhoří spor rodičů spojený s výchovou dětí a ona se stane jeho nutnou součástí. I v tom okamžiku je totiž pořád matkou. A ví, jak by se v daných situacích zachovala. Možná je zažila a řešila. A možná naprosto nechápe. Nicméně tvrdit, že situaci nerozumí je od ostatních účastníků sporu poněkud hloupé. Rozumí. Je matka. Pravděpodobně nějakou dobu sama vychovávala své děti. A možná ví víc, než rozhádaní rodiče. Přesto se (právem) očekává, že počká v ústraní na vyřešení sporu. V posledních týdnech přemýšlím, jestli je to vůbec možné.

Kompetence matek se v posledních letech mění. Se stoupající samostatností také častěji opouštějí partnerské vztahy, které z nějakého důvodu cítí jako nefunkční. A jejich děti tráví (což osobně velmi oceňuji) s otci více času, než tomu bylo před několika málo lety. Téměř každá z nás se tak potká s nějakou macechou. Může se jí stát každá z nás, macecha může stát na druhé straně pomyslné barikády a být partnerkou otce našich dětí. Nebo ji máme ve svém blízkém okolí. Zeptejte se takové matky-macešky, jaké to je. Možná by to bylo užitečnější než samoúčelná kritika.