Urážet křesťanství je opět v módě II.

Máme tu na blogu jednu křesťanobijku. Neustále, ráda a zapáleně srovnává křesťanství a komunismus. Hledá spojitosti, paralely. Používá ve svých článcích kousky jiných článků a diskusní příspěvky. Marně si hlavu lámu, proč...

A vadí mi to. Skutečně mi vadí, když někdo sedmadvacet let po pádu komunismu srovnává křesťany s komunisty. Když uráží náboženství, k němuž se hlásí velká část naší planety, a nazývá věřící stádem. Když neustále vyhledává křesťanská témata, převrací je z líce na rub a zpochybňuje základy staré víry. Vysmívá se křesťanským symbolům a biblickým postavám. Domnívám se, že na takové jednání by věřící měli reagovat. Slušně, ale nekompromisně.

Což jsem v posledních týdnech dělala. Marodím s výronem, měla jsem trochu času. Jsem na blogu idnes dlouho, zažila jsem tu různé excesy, ale články naší nejmenované blogerky mě nepřestávají šokovat.

Dělá to z přesvědčení? Má nějaký zásadní problém s církví či náboženstvím? Nebo je motivace mnohem prozaičttější?

Komunismus je ideologie postavená mimo zákon. Zažili jsme čtyřicet let bolševického působení, víme, na čem ta ideologie stojí. Slibovaný ráj na zemi je podmíněn nenávistí k těm, kteří mají, kterým je třeba sebrat vše. Rovnostářství, demagogie, společný nepřítel. Vím o tom dost, také jsem pro pád komunistického režimu něco málo udělala. 

Křesťanství je staré náboženství a jeho základní premisou je láska - k bližnímu a sobě. Ráj na zemi neslibuje, nemaluje svět na růžovo, nedělá z věřících stádo, naopak, vede k odpovědnému přístupu k vlastnímu životu i k životu druhých.

Nemusím tomu věřit, ale měl bych respektovat  víru svých spoluobčanů. Neútočit na jejich přesvědčení, city, symboly. Nenapadat statečné křesťany, kteří se druhým stali vzorem. 

Nesrovnávat násilně světové náboženství s nezákonnou ideologií. 

Blogerku jsem schválně nejmenovala. Jistě jste ji poznali.