Proč se Líza zlobila na profesora Higginse? (8)

Kristýna píše maturitní práci na téma Pygmalion a ti druzí. Základní osu tvoří příběh Elizy Doolittleové a profesora Higginse. A kdo vlastně je profesor Higgins? Nafoukaný machistický workoholik nebo stvořitel, který bez ohledu na důsledky žene Lízu k jedinému cíli – vlastní představě dokonalé ženy?

Přiznávám, Pygmalion G.B. Shawa je moje osudová hra. Poprvé jsem ji viděla ve dvanácti letech, Higginse hrál Jiří Adamíra, a když medovým hlasem nabídl Líze bonbón, aby ji současně poslal v doprovodu paní Pearceové do koupelny se slovy: „Vydrhněte ji rejžákem a zabalte třeba do balicího papíru!“ byla jsem ztracená.

Od té doby pořád hledám v mužích tu správnou dávku kočičího šarmu a královské tvrdosti, to přesné dávkování cukru a biče, které zvládne Lízinu hysterii a zmatený chaos. Našla jsem to všechno jen jednou. MŮJ profesor Higgins je v tomto i mnoha jiných směrech dokonalý profesionál.

Ale zpět k ostatním Higginsům, Pygmalionům a tvořitelům Galatheí. Možná je to pro některé muže jediný způsob, jak se vyrovnat s existencí druhého pohlaví – pokud nejsou spokojeni s aktuální nabídkou, vytvoří si vlastní model. Tak to ostatně udělal i známý řecký sochař, který vytesal sochu ze slonoviny, uložil ji do svého lože, oblékal, zdobil šperky a zasypával polibky… Úchylka? Dnes by ho zavřeli do blázince, ale Pygmalion žil na Kypru a patronkou ostrova byla nevyzpytatelná Afrodíta, kterou sochař vroucně prosil o zázrak. A když se pak jednou vrátil domů z chrámu a ulehl do lože ke Galathei, bílá ňadra se vzedmula a sochařův sen poprvé otevřel oči…

Jak vypadalo jejich manželství, to už nám báje neříká. Jen o dětech se zmiňuje.

Shawův profesor Higgins potkává Lízu večer na ulici, kde chudá květinářka prodává fialky a pořvává neartikulované: „AOOUUUU!“ Zaujme ho jen svou strašlivou angličtinou. A hned druhý den ji má v pracovně s hrstí drobných, které jí neprozřetelně vhodil do klína, a neuvěřitelnou nabídkou: "Můžete ty prachy dostat zpátky, když mě naučíte mluvit tak, abych mohla dělat slečnu v květinářství, nádivo!"

Jiný by se zasmál, ale Higgins není malicherný a váží si ctižádosti druhých. A také není troškař. Proč vyrábět slečnu z květinářství, když může vytvořit vévodkyni. Pustí se s Pickeringem do práce. Překážky ho nezajímají. Nezajímají ho ani námitky a pochybnosti blízkých. Důležitý je cíl. Ideální žena. Dokonalá Líza Doolittleová.

Mnohokrát jsem se studentkami a studenty hovořila o tom zvláštním vztahu profesora a žákyně. Někteří Higginse odsuzují. Je příliš tvrdý. Příliš machistický. Nezajímá ho Líza, Líziny starosti ani její aktuální duševní stav. Je soustředěn na výsledek, na cestu kupředu. A Líza si zoufá, Líza se učí, Líza se… zamiluje...

Já jsem setrvalý Higginsův obhájce. V Shawově hře to přímo není, ale pusťťe si My Fair Lady, scénu, ve které se unavená a ospalá Líza snaží správně vyslovit frázi: „The rain in Spain stays only on the plain.“ Pickering klimbá. Paní Pearceová se tváří jako bohyně pomsty. Líza je na pokraji zoufalství. Jen Higgins drží – přátelsky a nezvykle měkce se k Líze nakloní a zaševelí: „Ty to zvládneš!“  A Líza promluví… pak následuje to bláznivé tango a známá píseň Chtěla bych tančit jen, protančit noc a den… Je vymalováno.

Když pak Líza vyhraje Higginsovi sázku a nedočká se ani pochvaly, zlobí se oprávněně. Vždyť ona se učila kvůli němu. Ale Higgins stejně oprávněně nechápe její rozhořčení. Dostala přece mnohem víc, než požadovala. Tady někde končí čtvrté jednání Shawovy hry.

Jak to nakonec dopadne? V pátém dějství na konci říká Líza Higginsovi: „Už se asi neuvidíme, pane profesore,“ paní Higgiinsová něžně vytýká synovi, že to děvče zkazil, a Higgins hýká: „Freddyho! Ona si vezme Freddyho!“ Otevřený konec milí diváci, domyslete si sami. Ani autor sám nebyl příliš optimistický, co se happyendu týče. Jen americký muzikál nám ho vnutil – a miliony diváků tak dodnes doufají, že těch dvou bude roztomilý páreček. Henry a Líza Higginsovi - a Pickering jim bude dělat domácího přítele :).

Pátrali jsme se studenty po dalších pygmalionských tématech a motivech. Petruccio a Kateřina ze Zkrocení zlé ženy – určitě, vždyť Kateřina poslechne jen proto, že se Petruccio nebojí zatlačit – a že ji zaujme.  Ani ten konec není jednoznačný – podřídí se Kateřina, nebo jen vyhraje manželovi sázku a následně mu to osladí? Nevíme, přesto je milujeme.

Rhett Butler a Scarlett O´Harová, páreček pohledání. Ona pořád miluje Ashleyho, Rhett ji pořád žene kupředu. Pak Scarrlett zjistí, že miluje Rhetta, a Rhett si sbalí kufry. Higgins jako vyšitý. Cynický, ironický a… nenahraditelný.

Do třetice jsem si vybrala Seymoura Trottera z Yalomových Lží na pohovce. Velmi kontroverzní román, známý psychoterapeut tu rozkryl problém přenosu (který nepochybně fungoval i u Higginse a Lízy) a položil zásadní otázku: „Když už toho džina vypustíme z láhve, co s ním pak uděláme, milí kolegové (lékaři, terapeuti, učitelé i guruové…)?". Seymour ten problém pro sebe vyřešil. Můžeme s ním nesouhlasit, ale život je důležitější než pravidla a okleštěné mravní normy. A Seymourova Líza pravděpodobně neměla jinou cestu k přežití. Já tomu věřím. A moje zkušenosti to potvrzují.

A pokud vám je pygmalionské téma stále vzdálené, pusťte si Pretty Woman, Deník princezny či tiskovou konferenci Roxie z Chicaga. I ti herci se tam opakují ve stejných rolích (Richard Gere jako dvojnásobný Higgins, Hector Elizondo - dvakrát šarmantní Pickering nebo Julia Andrews, které Audrey Hepburn vyfoukla roli Lízy v My Fair Lady, a ona si tak po Zvucích hudby zahrála s Anne Hathaway svůj vlastní protějšek.) Protože když Líza potká správného Higginse, může se stát čímkolu... třeba i Higginsem :).

A na závěr parafráze citátu, jehož autorku jsem zapomněla - pro Kristýnu, Veroniku, Aničku M. a Aničku D., Terezu, Hanku, Jitku, Adélu a Dianu – devítku mých sečtělých studentek, které se nebály zkusit se mnou letos poprvé tematickou maturitu z literatury:

Jen toho muže jsme schopny doopravdy milovat, který v nás odhalí krajní meze a dovede nás až na samotný vrchol našich možností.

Držte nám v květnu palce!

Psáno pro oktavánský literární seminář – téma Pygmalion a jeho Galathey (8)