O stádu a stádnosti
Jeruzalém, zřejmě třicátá léta prvního tisíciletí. Asi týden před svátkem nekvašených chlebů vjíždí do města muž na oslátku. Lidé ho vítají, visí mu na rtech. O necelý týden později na něj hážou kameny a volají: „Na kříž s ním.“
Jsou to titíž občané jeruzalémští? Nebo se snad ti první schovali do sklepa a dovolili Kaifášovi, aby si z venkova přivedl loajální dav? Hádanka, se kterou se potýkají i děti z křesťanských rodin. Je těžké připustit, že ten shluk Kristových obdivovatelů byl tak nestálý. Že i Petr svého Mistra třikrát zapřel. A že nakonec zbyla jen hrstka těch, kteří neměli co ztratit.
Německo, třicátá léta dvacátého století. V celé zemi začínají platit norimberské zákony. Židé se stávají méněcennou rasou. Lékaři, právníci, architekti, spisovatelé, filmoví režiséři – ti všichni, kteří ještě nedávno požívali velké úcty spolubčanů, jimž byli dokonce mnozí Němci vděčni za zdraví, život či majetek, jsou najednou zbaveni svých práv, práce a především své lidské důstojnosti.
Je zajímavé přečíst si, jak nacisté své počínaní zdůvodňovali. Nepovažovali Židy za lidi. Ponižovali je, zesměšňovali. Tím pravděpodobně sami sobě dokazovali, že oni jsou skutečně vyšší rasa. Nemylme se – to nebyla záležitost Hitlera, NSDAP a jeho věrných – nacismus schvalovali a pomáhali budovat mnozí slušní, poddajní, pořádkumilovní obyvatelé malebných městeček, pro které ideály jejich vůdce představovaly světlo na konci dlouhého temného tunelu, počínajícího prohranou válkou, pokračujícího drsnou hospodářskou krizí a vyztuženého dlouhodobou frustrací, závistí a především pocitem sounáležitosti.
„My jsme v právu,“ řve Maršál z Bílé nemoci na svůj národ. My jsme ti dobří, slušní, mravní, pořádní a bohabojní občané zdravého státu i rasy a zasloužíme si životní prostor, myslelo si mnoho příznivců nacismu. Někteří tomu věřili, někteří se přidávali z lhostejnosti, někteří i ze strachu.
A některé to jistě bavilo. Vždyť je to krásné, když máme pravdu a je nás většina.
Československo, konec čtyřicátých a počátek padesátých let dvacátého století. Proces s Miladou Horákovou, umučení Patera Toufara, poprava Záviše Kalandry. Politici, církev, spisovatelé. Také kulaci, továrníci, podnikatelé, nepřizpůsobiví intelektuálové všeho druhu. Ti všichni byli vystaveni represím, na něž se občas zapomíná. Proč je lidé nebránili? Proč se nepostavili na stranu své inteligence?
Někteří se jistě báli. Některým to bylo jedno. Ale mnozí se radovali, tančili a skládali oslavné básně na maršála Stalina. Drželi v rukou volant dějin, jak napsal Milan Kundera. Měnili svět, jak věřil Pavel Kohout. Zase tu bylo to mnohohlavé stádo, které nikdy nemá duši ani svědomí, zato má velikou moc.
Ve stádu se jednotlivec lépe schová. Ve stádu se krásně provolávají hesla. Ve stádu se skvěle útočí na bezbrannou či odzbrojenou menšinu.
ŠIKANA. MLOCTVÍ. STÁDNÍ MYŠLENÍ.
Tři důležité a provázané elementy každé totalitní ideologie i praxe. Tři zajímavé a navzájem prolnuté formy zla.
Máme to za sebou, říkáme si často. Nacismus skončil v roce 1945, komunismus v roce 1989. Proč se k tomu vracet. Proč jitřit minulost.
Protože ďábel totality dřímá v každém z nás. Stádní myšlení je nám stále blízké. Mloctví je pohodlnější než samostatnost.
A šikana se běžně objevuje ve škole, na pracovištích i v internetových diskusích.
Stačí tak málo. Jen být přesvědčen, že většina, ke které se hrdě hlásím, má nezpochybnitelnou pravdu.
Pak už stačí vzít do ruky kámen nebo usednout k počítači:
„Na kříž s ním!“
Veronika Valíková Šubová
Vyprávěnky Mirky Pantlíkové
Už loni mi přišla poštou útlá knížka vzpomínek a krátkých příběhů především ze Slovácka. Teď jsem konečně měla čas sednout k Vyprávěnkám z kraje, který dobře znám i díky svému Čaroději. A pozvu vás na krátkou procházku.
Veronika Valíková Šubová
Čas návratů
V sobotu proběhl koncert, který se odkazoval ke Koncertu pro všechny slušný lidi z 3. 12. 1989. A mně došlo, čím se naše generace lišila od té dnešní. Naši hrdinové byli básníci a spisovatelé, nikoli politici a generálové.
Veronika Valíková Šubová
Genderová identita a nová traumata
O ideologiích genderu a četnosti pohlaví přemýšlím dlouho, však už mě několik lidí označilo za chlapa, což kdysi rozesmálo mého lékaře, hýčkaného gynekologa. Ale s operativními změnami pohlaví u náctiletých se nesmířím nikdy.
Veronika Valíková Šubová
O písničkářích a básnících
Je písničkář také básník? Oba píšou verše. Ty básníkovy čteme v knihách, recitujeme, různí šílenci chtějí, abychom je rozebírali, a hudebníci je zpívají. Písničkář si své verše zpívá sám, někdy zpívá i verše jiných básníků.
Veronika Valíková Šubová
Jak mi pan Básník (Jaromír Nohavica) pokřtil v Obecním domě rok a půl staré batole
Odkládali jsme ten křest kvůli různým okolnostem. Ale 23. 1. 2024 mi můj pan Básník v Obecním domě konečně pokřtil poslední výtvor. Lepší pozdě než nikdy. Pořád jsem měla pocit, že něco není dokončené.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě
Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Soubor nemovitostí v obci Konojedy, Uštěk
Úštěk - Konojedy, okres Litoměřice
2 650 000 Kč
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky