Co by asi dnes četl Jan Amos?

Co dnes čtou naše děti? Jak jim literaturu přibližují jejich kantoři? Mají pochopení pro fantasy, dystopie, detektivky a slečny na vdávání? A proč jsou metody češtinářů tolik odlišné... Ke Dni učitelů nejen pro učitele.

Končí měsíc knihy a zase mají svátek učitelé. Středoškolští jazykáři dostali dárek: online hodiny jim zpestřuje zjišťování, kolik maturantů se přihlásí k letos nepovinné ústní zkoušce z jejich předmětu. A protože studenti se odjakživa učí kvůli povinným zkouškám a nezbytným faktům, kvůli zájmu o předmět či kvůli učiteli, který v nich zájem probudil, budou to čísla zajímavá.

Součty češtinářů zatím vysoké nejsou. I vášniví čtenáři zřejmě oddělují lásku k literatuře od formálních rozborů dvaceti knih. A třebaže se mnozí učitelé snaží řízený rozhovor nad textem polidštit, jiní posílají maturanty na lov synekdoch a řečí polopřímých bez uzardění. Navíc zakonzervované školní seznamy „povinné“ maturitní četby představují jen malý výsek literatury. 

Proč se metody učitelů češtiny tolik liší? Někteří stále trvají na četbě Babičky, kterou si vážně užijete kolem čtyřicítky, nebo uvíznou měsíce v české poezii a Fitzgeralda, Steinbecka, Bulgakova i britský román profrčí za tři hodiny. Jiní diskutují o Shakespearovi, Nabokovovi, Pamukovi či Ishigurovi, ale nebojí se ani autorů, jejichž díla u teenagerů vedou žebříčky čtenářských preferencí – u mladších stále Foglar a May, Rowlingová, J. Kinney s deníky poseroutky či autorka Stmívání S. Meyerová, u starších Austenová, sestry Brontëovy či Christie, z moderních autorů třeba King, Irving, Zusak, Larsson. A samozřejmě autoři náročnějších fantasy, Tolkien, Lewis, Sapkowski, Lukjaněnko, Adams a Martin.  

Detektivky nestárnou

Nad žánrem fantasy si pohrdlivě odfrkne leckterý učitel či rodič, všichni ti hobiti, zaklínači, elfí královny a čarodějové prý odvádějí čtenáře od reality. Jenže mladí si nevybírají texty, které literární vědci označí za hodnotné, čtou ty, které je baví, v nichž se mohou identifikovat s hrdiny, potkat velká přátelství, lásku, boj dobra se zlem či variace starých mýtů.

V nejlepších dílech žánru fantasy, dystopické sci-fi a detektivního thrilleru najdete kristovské paralely, smlouvy s ďáblem i věčný boj statečného jedince proti moci, která chce ovládnout svět. Jsou to nestárnoucí, věčné příběhy v novém kabátku, co teenagery táhne ke knihám.

Proto by budoucí češtináři měli už během studia získat slušnou orientaci v moderní literatuře včetně té, již literární vědci vytlačují na okraj. My starší jsme samouci, v čase totality nás na fakultách texty světových autorů míjely, z českých jsme oficiálně četli jen ty povolené. Výrazně nám chyběla osobnost typu Václava Černého, která by v pralese literárních věd ukazovala cestu. Proto mě zajímalo, jak jsou na tom studenti učitelství rodného jazyka a literatury dnes.

Abych zjistila, co je kde čeká, prošla jsem studijní plány osmi fakult a oslovila s dotazy asi čtyřicet akademiků. Pražská Filozofická fakulta Univerzity Karlovy má v programu veliký záběr českého písemnictví od nejstarších textů, hodně teorie, tvorbu pro děti a mládež a didaktiku oboru, ale světová literatura stále absentuje.

Pedagogická fakulta UK nabízí v bakalářském studiu opět hlavně dějiny české literatury a teorii, v posledních semestrech volitelný seminář ze světové literatury, v magisterském programu kapitoly ze světové literatury, tvorbu pro děti a mládež i didaktiky, které slibují práci s texty, diskuse o čtenářství a praktickou stylistiku. Předmět zaměřený na moderní světovou literaturu jsem nenašla.

Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni má studijní programy lehce nepřehledné, moderní literatura není zjevně prioritou katedry čjl. Do plánů Palackého univerzity v Olomouci se mi nepodařilo proniknout.

Na konkrétní dotazy týkající se výuky moderní světové literatury a autorů, kteří vedou žebříčky čtenářských preferencí, odpověděla pouze Pedagogická fakulta UK, která má v plánu tyto problémy řešit.

Přece mají někde literaturu rádi

Ozvali se však téměř všichni oslovení akademici z Filosofické i Pedagogické fakulty brněnské Masarykovy univerzity a z liberecké Technické univerzity, kde po revoluci vznikla Pedagogická fakulta. Všechny tři fakulty nabízejí budoucím češtinářům přednášky i semináře ze světové literatury, i té nejmodernější, diskuse o preferovaných knihách pro dospělé i děti včetně fantasy, dystopií a severské detektivky, srovnávání filmových adaptací a původních děl i kurzy tvořivého psaní.

Šéfové kateder i učitelé daných předmětů mi dali jasně najevo, že mají studijní plány promyšlené a uvědomují si, jak je pro budoucí češtináře důležitá orientace právě v této oblasti. Z jejich komunikace je patrný zájem o předmět i láska k literatuře.

Češi rádi zmiňují Komenského a jeho pedagogické zásady. Patří k nim názornost, postup od známého k neznámému, přizpůsobení se věku žáka a potlačení strachu hrou. Opěvovaný Jan Amos, který sám psal tak trochu fantasy, (stejně jako o třicet let starší Shakespeare,) by jistě četl příběhy milované jeho žáky, protože by věděl, že mu hoši jako Frodo, Geralt či Tyrion na oplátku pomohou oživit méně populární texty, jimž říkáme klasika.

Snad jeho principy někdy většinově pochopí i učitelé našich učitelů na fakultách. Reforma školství by totiž měla začínat právě u nich.

Psáno pro MF Dnes, 27. 3. 2021