Všežravý stát /5. pokračování/ Jádro věci-volební paradox

Státu neunikne nikdo. Spořádá daně fyzických i právnických osob, zbaští cla, odkousne si z darovaného majetku a předčasně se raduje i jeho umírající občan, protože státu neunikne ani po smrti - v účtu za pohřeb bude daň z přidané hodnoty.    

5. Jádro věci - hlasovací paradox

Kudy se podle vás teď zadlužená Amerika a celý vyspělý svět budou ubírat dál?

Tak tomuhle já vůbec nerozumím a je to pro mě úplná záhada. Na světě je tolik inteligentních lidí a oni se nedokážou domluvit na tom, aby to fungovalo. Mír, byznys, ochrana planety, všechno… Copak jsme takoví blbečkové?

Asi to není jen otázka inteligence…

Bez politiky se vlastně žít nedá, protože jak máte víc než dva lidi, jeden musí být vždycky ten, kdo nakonec rozhodne. Politika je něco, co se nějak vymyká. 

Z rozhovoru s režisérem Milošem Formanem

Každodenní nakupující svým soukromým peněžním „hlasováním“ roztáčejí převody, přes které se to všechno pohybuje. Rozhodují se sami za sebe a většinou se chovají racionálně a logicky. Vezměme si třeba takového pana  D.B., který je tak obyčejný, že se dá přehlédnout i na pláži, na které je sám. A tenhle pán, když se chce napít, dává přednost balené vodě před minerálkou, a minerálce zase dává přednost před pivem. Má tedy pořadí obliby nápojů - balená voda, minerálka a na konec pivo. Při tomto pořadí oblíbenosti pak také tento pán D.B. logicky dá vždy přednost minerálce před pivem.

Pan  D.B. se ovšem rozhoduje jen sám za sebe. Představme si ho ovšem jako člena té nejmenší možné skupiny, která se rozhoduje hlasováním, skupiny tří lidí. Každý z nich má své pořadí oblíbenosti nápojů a jejich úkolem je třeba přidělit peníze na propagaci nejoblíbenějšího nápoje. Vyhraje ten nápoj, pro který bude hlasovat většina.

Kromě pana D.B. se hlasování zúčastní slečna A, která má překvapivě nejraději pivo, kterému dává přednost před vodou a té před perlivou minerálkou – a tedy zase logicky vždycky dá přednost vodě před minerálkou. Třetím členem skupiny je pan B, osoba celkově vyrovnaná, až na zděděný odpor k vodě. Tudíž preferuje minerálku před pivem a na posledním místě je u něho voda. Takže když si má vybrat mezi pivem a vodou, dá přednost pivu.

Hlasující
		minerálka	pivo
	pivo		minerálka
	Minerálka	pivo

Když se bude hlasovat o vítězi z dvojice voda – minerálka, zvítězí hlasy slečny A a pana D.B. voda.  V dalším kole se bude hlasovat o vítězi mezi balenou vodou a pivem – hlasy slečny A a pana B zvítězí pivo. Skupina tedy na základě hlasování vybrala pivo.

Může se ale stát, že se v prvním kole bude hlasovat o pivu a vodě. V tomto případě hlasy slečny A. a pana B. opět zvítězí pivo, ale při dalším hlasování mezi pivem a minerálkou ovšem hlasy pana D.B. a pana B zvítězí minerálka. Skupina tentokrát zvolila jako vítěze minerálku.

Pokud se ovšem začne hlasováním mezi pivem a minerálkou, většinou dvou hlasů – hlasy pana D.B. a pana B. – zvítězí minerálka. V dalším kole ale porazí hlasy pana D.B. a slečny A voda minerálku. Skupina tentokrát zvolí jako vítěznou balenou vodu.

V prvním hlasování vyhrálo celkově pivo, ve druhém skupina rozhodla pro minerálku a potřetí u ní vyhrála balená voda. Vždy záleželo pouze na tom, o které dvojici nápojů se hlasovalo jako první. Zvítězily by všechny tři.

Z tohoto hlasovacího paradoxu plynou dva významné závěry – ten první je, že skupina jako celek nedokázala rozhodnout o vítězi. Záleželo pouze na pořadí, v jakém se hlasovalo. Pak ovšem slečna A bude trvat na tom, aby se nejprve hlasovalo mezi minerálkou a balenou vodou, pan B bude prosazovat jako první hlasování mezi pivem a balenou vodou, zatímco pan D.B. bude vědět, že zajistí vítězství balené vodě, když se prosadí nejprve hlasování mezi minerálkou a pivem. Skupina se tedy nebude schopna dohodnout ani na pořadí hlasování.

Ale to hlavní je následující: už jen skupina pouhých tří voličů rozhodne pokaždé jinak – přitom ale rozhodování proběhlo podle demokratických pravidel, kdy o vítězi rozhoduje většina..

Podobně ale na základě hlasování rozhoduje i vláda. Vládu tvoří dejme tomu Liberální strana, Socialisté a Zelení a rozhodují o tom, zda se finančně připojit k nově stavěné Severní větvi plynovodu nebo k Jižní větvi nebo bude financovat ropovod. Liberálové na základě stranického programu dávají přednost Severní větvi před Jižní a před stavbou ropovodu. Socialisté naopak vybírají na prvním místě Jižní větev jako nejlacinější variantu, před ropovodem a na posledním místě mají ekonomicky náročnou variantu Severní větve. Zelení dávají přednost ropovodu před Severní větví, a nepřijatelná je pro ně Jižní větev.

Strana
Liberálové			Ropovod
Socialisté		Ropovod
Zelení	Ropovod

Při hlasování o Severní a Jižní větvi díky hlasům Liberálů a Zelených dá vláda přednost Severní větvi. Následně se bude rozhodovat mezi ropovodem a Severní větví. Většinou dvou hlasů -  tentokrát hlasy Socialistů a Zelených - dá vláda přednost ropovodu. Což je programová priorita Zelených.  

Pak může nastat situace, kdy se po prvním hlasování z nějakých - třeba jen čistě formálních důvodů - musí hlasování opakovat. A v novém hlasování zvítězí nikoli ropovod, ale Jižní větev. Hlasovalo se totiž nejprve o projektech Severní větev a ropovod – vyhrál ropovod – ale v druhém kole hlasování vyhraje Jižní větev. Neboli svůj program prosadili Socialisté.

To se ale nelíbí Liberálům a Zeleným, a tak jejich většina prosadí nové hlasování a do třetice vítězí tentokrát Severní větev. Nejprve se hlasuje o ropovodu a Jižní větví – a v druhém kole mezi Jižní a Severní větví. Vítězí Severní větev, neboli tentokrát program Liberálů.

 A tak to může jít dokola kolem a kolem se toč.

Opakovaná hlasování přinesou samozřejmě do vlády hodně vzrušení a vzájemného obviňování a pro veřejnost bude zřejmé, že vláda vybrala pokaždé jiný projekt - anebo že není schopna se rozhodnout. A strany, jejichž projekty neprošly, budou obviněny z neplnění svých předvolebních slibů. Málokoho bude zajímat, že je neplnily, protože je prostě splnit nemohly.

Ve skutečnosti nešlo zase o nic jiného, než o projev vlastnosti většinového hlasování a jednotlivé strany v tom byly zcela nevinně. A to ministři hlasovali přísně podle stranických programů a nepromítali do hlasování třeba lobbistické zájmy.

Může se ale také stát, že zelení při zákulisním jednání přesvědčí socialisty, aby hlasovali také pro ropovod, a to výměnou za to, že při budoucích hlasováních o sazbách daně z přidaného hodnoty zase zelení podpoří priority socialistů. Když se uskuteční tento politický obchod, vyhraje ropovod při jakémkoli pořadí hlasování a socialisté zase příště s pomocí zelených prosadí svou sazbu DPH. Takové zákulisní politické obchodování vzbudí ovšem pobouření a prestiži politiků rozhodně nepřispěje.

Ještě složitější je dobrat se k rozumnému výsledku v parlamentu, kdy se hlasuje o desítkách často se vzájemně vylučujících návrhů, doplňků, změn. Že často vznikne právní paskvil anebo nevznikne léta vůbec nic, že nejsou přijaty změny, po nichž volají všichni, zatímco ty doplňky přijaté ke zlepšení zákonů se vzájemně popírají, protože zlepšení si představují různí poslanci různě – to není nic divného. Naopak to patří k logice věci. A tou je hlasování podle většinového pravidla.

Hlasovací paradox tedy sděluje, že při veřejném rozhodování nám nejsou  inteligence ani zdravý rozum nic platné, protože je vlastnostmi rozhodování na základě hlasování vyřazen ze hry.

Proto vypadáme jako „takoví blbečkové“.

(pokračování)