11. Odbory jako organizované sobectví

11. Odbory jako organizované sobectví (pokrač.)

Ekonomové starých škol by nikdy neuvěřili, že je reálně možná ekonomika, ve které existuje vysoká nezaměstnanost a zároveň rostou ceny. To by považovali za absurdní. Také to za jejich časů nemožné bylo. Ale jen do doby, kdy tržní ekonomiku začaly deformovat odbory.

Nejnázorněji to předvedly Anglii, kterou desítky let působení jejich a  jejich politické strany Labour Party přivedly ke stagnaci a úpadku. Už v šedesátých letech minulého století se o Anglii všeobecně mluvilo jako o „Nemocném muži na Temži“. Ale nebyl nemocný – jen mu léta vládly odbory a jejich strana. Teprve po politické porážce této strany a zlomení moci odborů o více než desetiletí později se Británie začala vzpamatovávat.

A není zvláštní, jakým sympatiím se odboráři a ti horničtí zvlášť těšily u husákovských československých komunistů. Nejenže vráně k vráně, ale tihle britští se v očích našich soudruhů snažily zničit celý britský kapitalistický systém. Tak  jim velmi fandili. (Odborářský předák Artur Scargill by mohl vyprávět).

 Tvrzení, že činnost odborů ve svém důsledku vede k vyšší nezaměstnanosti nebo  vyšším cenám se někomu může zdát příliš kategorické a u jiných vzbudí emoce a pravda také je, že je možné ho vyvrátit. Je možné ho vyvrátit, když bude dokázáno, že křivka poptávky po práci se chová jinak, než všechny ostatní křivky poptávky po vzácných zdrojích – že totiž s růstem jejich ceny – v tomto případě mezd – poptávané množství klesá. A že naopak s poklesem jejich ceny (mezd) poptávané množství roste. Pokud nebude dokázáno, že v případě poptávky po pracovní síle se tato křivka chová jinak a proč, jsou veškeré emoce zbytečné a nikam nevedou.

Jen díky činnosti odborů, kterým se podařily dosáhnout toho, že mzdy nemohou v období stagnace klesat, nastal jev, kterému se začalo říkat stagflace – stagnace (nebo hospodářský pokles, a tedy růst nezaměstnanosti) a zároveň růst cen, inflace. Neboli stagflace je praktickým ověřením, důkazem tvrzení ekonomické teorie, že činnost odborů vede k růstu nezaměstnanosti nebo růstu cen anebo k nějaké kombinaci obojího.      

Tedy jejich činnost škodí všem ostatním - kromě nich. Neboli jsou skupinou organizovaného sobectví.