Povídka PIKO připomíná normalizační léta- deváté pokračování

Karel vlastně nyní vůbec nechápal, co se okolo něj děje. V hlavě se mu stále přehrávala jedna písnička, vybavovaly vzpomínky. Učitelka, která stále vyhrožovala, se před ním matně ukazovala a opět ztrácela. Proč tolik věcí zahodil, aby našel nové?

"Já vás Pokorný varovala!"
Karel hleděl z okna a stále slyšel v uších tu písničku. Stále dokola, ten refrén, nešel z hlavy vypudit. A kdo je vlastně ta dívka, co tancuje na louce? Vypadá jak víla. Krásně se usmívá. A opět mizí. Možná se mu opět začaly vynořovat nesplněné touhy, které nepatří do tohoto světa. Vše bylo tak na dosah, blízko. Vždy ale přišla nějaká podmínka, hlas, který cosi namítal. Byl to rozum? Ztrácel odvahu cokoliv učinit. V hlavě zmatek.
Soudružka Nováková stále opakovala to své, "Já vás Pokorný varovala!"
Slyšel to sám, ve svém snu, nebo skutečně opakovala to své? Stále stejná písnička, stále stejný refrén, stále ta tančící dívka na louce. Jako by se Karlovi, který Karlem v tomto snu není začaly předvádět zvláštní, dva a zcela pomotané sny. Představy, časové prolínání dvaceti let.
Najednou, jako by si vzpomněl na Martinu, která seděla na šatně, na vedlejší lavici. Vybavily se mu další tváře, mnoho dalších tváří.
"Pavle, co je? už zvonilo," strčil do Karla Chvojka., "jdeme do hospody, máme tělák."
Karel se vzpamatoval: "Jak, do hospody na tělák?"
"Ne, máme Volnýho, je to matikář, ale učí tělák. Měl průser. A tak na to kašle."
"Jak nemůže učit matiku."
"Ale měl problémy tady s tou Novákovou, vona ho udala nebo co. A Volný je rád, že ho nechali ve škole. Vlastně má na starosti tu tělocvičnu."
"Tak proč tedy do hospody?"
"Stejně si nás nepamatuje," řekl Chvojka a hnal Karla rychle ze schodů.
Písnička dohrála, tančící dívka zmizela. Martina se ztratila z jeho obzoru. Nyní už byl jen Chvojka a jeho chuť na pivo. Povídal o tom celou cestu, které je ve Varech nejlepší.
"Dělej Pavle. Mám žížeň!"
Čtvrtá cenová skupina, zakouřená restaurace. Plno lidí, řevu a dvě židle pro Jirku Chvojku.
"Čau Julčo, dáš nám dvě?"
"Ahoj Jirko, zase tělák?," zeptala se servírka.
"Jasan, tak už to sem sázej. Jo, tohle je Pavel. Sice nějakej zmatenej, ale dobrej."
"Čau," usmál se Karel a zapálil si cigaretu, byť normálně nekouří.