Pracující důchodci

Tak se zase řeší důchodci. Nepobavil mě tak ani samotný článek, protože vyšší zdanění práce důchodců se mě ani tak moc nedotýká. Trojnásobek průměrné mzdy. To už se mě netýká vůbec. Ovšem ta tak zvaná potrefená husa se ozve vždy.

Jsem plně invalidní důchodce. Tedy podle nového důchodce s omezením III. stupně. Sedím šest hodin na vrátnici a zabírám místo nezaměstnaným, kteří by stejně tuto práci nevzali. Snad možná nějaký cizinec z chudé země.

Podle rad některých bych měl sedět doma, brát léky, píchat si injekce, dívat se na televizi. Platit řádně poplatky, nájem, žít skromě, nejezdit na výlety. Otravovat lékaře, brát drahé léky a nechat platit za Acylpyrin ty, co zakašlou.

Někde jsem četl, že v jednoduchosti je krása, nebo síla? Možná jednoduchá řešení přinesou klid v politice a ekonomice zároveň. Radek John si hraje na politika, vyhazuje schopné lidi a hovoří o jakési personální změně. Urázil se, že musí více škrtat. Byť nakonec uznal, že by to byla hloupost ohánět se blbostmi. Má se pracovat a ne si stěžovat. Byl by jako já. Nejsem politik. Zkazím si maximálně svou práci. Ale to jsem jen odbočil od tématu.

A tak občas v tichosti čtu a nebo poslouchám o tom, jak dobře si žiju. Důchodce, co má slušný příjem. Dostává od státu a ještě pracuje. Jak je to nemorální. A tak v klidu jdu zapsat spz jednoho kamionu, co přijel a se slovy, "Potrefená husa se vždy ozve," konstatuji jedno. Hlídejte si zdraví, abyste nebyli invalidé a stárněte pomalu, abyste jako starobní důchodci nezabírali místo mladým.

Mládí má zelenou, mládí je perspektivní. Stejně jako zdraví. Oni se o nás postarají, my přece nepracujeme, jen pomalu umíráme, nemáme si s kým popovídat, a pícháme si injekce a počítáme kolik času zbývá do další dávky léků.

Občas jde v televizi i zajímavý film.