Nechtěl bych být politikem

  Skupina jistých lidí nám může bránit být úspěšnými. Je tedy nad naše síly se dostat nahoru ( strach, nechuť podnikat tuto cestu, vyžívání se v tomto stavu v možnosti zviditelnit se touto cestou, těžká nemoc aj.). I přesto to vyžaduje vlastní přičinění, rovnající se síle nátlaku této skupiny a to přinejmenším.

  Nechtěl bych být politikem v době krize, protože právě politika je tou nejhorší možnou alternativou, pokud nám jde o oblibu u voličstva. Všichni jsou nespokojeni a proto je tu pravá chvíle pro populismus různé ráže. Pokud bych chtěl být politikem, kvůli slušnému příjmu, zřejmě zvolím metodu, zda je to skutečně ta nejlepší cesta ke zbohatnutí. Třeba ekonom, burzovní makléř či bankéř bych na tom byl lépe, navíc bez toho, že jsem zviditelněn. A protože jak někteří říkají, že jako on má názor většina, spokojím se s tím, že být politikem nechci. 

  Ptám se stále, proč tu ještě jsou ti věčně nespokojení, kteří hovoří o tom, jak je za humny lépe. Jak je jejich ekonomika rozvinutá, jak se i nezaměstnaný má dobře, že se dá ze sociálních dávek normálně žít. Třeba ve Velké Británii, kde jsem ani já, ani on nikdy nebyl. Ale kdybych se na tu politiku dal, byl bych jistě spravedlivý, hlavně bych se zaměřil na lidi, kteří si nemohou pomoci sami. To je vlastně skoro většina. Možná moje většina z mého okolí, která hovoří za nějakých 60% voličů levice, prý. Kdosi mi nedávno pověděl, že levice či pravice, jsou to stejní zloději. A pak se staňte politikem, který by byl jak už jsem uvedl spravedlivý ke slabým. Opakoval bych se. Ovšem jako politik bych asi musel opomenout úsloví o stejných žaludcích, Nerad bych se účastnil honu na lékaře a další kvalifikované lidi u rakouských či německých hranic, aby nám neutíkali. Protože jak známo, člověk- lékař a člověk- dělník nekvalifikovaný má stejný žaludek jako nezaměstnaný. Pak těžko vysvětlovat. Proto také nechci být politikem. 

  Nejen dle stavu mého osobního rozpočtu, zadluženosti a tak, bych zřejmě postupoval jako ministr financní Kalousek. Prý se nedá srovnávat osobní, rodinný a státní rozpočet. No, samozřejmě že nemusím vyplácet sociální dávky za potřebné ( i nepotřebné). Přesto zkušenost s tzv. osobním ratingem mám. Nepůjčí mi každý. A příjem do státního rozpočtu pomocí půjček, třeba od světové banky je znát. Tři a nebo sedm procent? Nebo nic. Nechtěl bych být politikem, protože nechápu nevyužití evropských dotací. 

  Možná. Rozházet všechny peníze na sociální pomoc, myslím tím pro nezaměstnané, pro ty co pracovat nechtějí, nemohou. Pro ty, co mají nízký příjem a nemají ani na nájem. Možná bychom mohli chodit po zablácených chodnících, neasfaltovaných silnicích jezdit. Případně zcela zastavit dopravu, na kterou není. Neinvestovat do budoucnosti, protože si na tu nezaměstnanost zvykneme do té doby, než lidé vyjdou do ulic stávkovat za kus chleba, který je tak drahý, protože je vzácný.

  Proto přenechám politiku politikům i s tím, že jsou považováni za zloděje, tuneláře aj. Mimochodem, Rath je za mřížemi a pokušitelé také a nebo půjdou. Jako každý, kdo krade. Obyčejný člověk a nebo politik.

  Proč nechci být politikem? Nesnesu, aby mě někdo na ulici nazýval zlodějem. Jen proto, že jsem politik. A to je mi líto.