Žhavé kauzy: brutální mordy, mordy politiků a mordyje i čeští teroristé

Nejžhavější je asi ta s tím hnízdem a nenažraným ptáčkem v něm, ale tato spíše etická kauza trochu zastiňuje zajímavé kriminální případy, které se táhnou, a které jsou něčím kontroverzní nebo alespoň vzbuzují ve společnosti emoce.

Pominu-li tedy ono zmíněné Čapí hnízdo, stále není u konce proces, který onehdy položil vládu: kabelky paní Nečasové, respektive ambice té dámy řídit nejen premiéra (což je těžké, mít ji to za zlé; muž jako muž), ale i tajné služby. Neshody mezi dvěma soudy možná vyšumí do nikam.

Na nějakou dobu zmizel z pozornosti případ „Kramný“. Je to logické, protože padl pravomocný rozsudek a usvědčený vrah manželky a dcery si odpykává 28 let vězení. Celý případ byl neuvěřitelnou šarádou soudních znalců a patrně to celé ještě neskončilo, protože po obnově procesu volá skupina poslanců, kteří společně se spolkem Šalamoun prý mají nové znalecké posudky, které teorii vraždy elektrickým proudem popírají. Co si o tom má člověk myslet? Chce se někdo na této extrémně zmedializované kauze zviditelnit, nebo jsou vskutku pochybnosti?  Aniž bych chtěl vyjadřovat názor o vině či nevině, přišla vražda elektřinou jako podivná a autor takové techniky jako úplný idiot, nicméně pan Kramný se tak párkrát prezentoval, takže ví bůh.

Místo aby David Rath psal v ťurmě svoje paměti, vesele oddaluje definitivní rozsudek a udržuje se v kondici souzením se s bratrem o dědictví, žalobou na státní zástupkyni Bradáčovou za nactiutrhání a domáháním se peněz zabavených při domovní prohlídce, které mají být poctivě vydělané. Působí to na mne dojmem, že doktor Rath jednou dožije svůj dlouhý a pestrý život jako bezúhonný občan s čistým trestním rejstříkem. Rád bych se mýlil.

Velmi kuriózní je i kauza „Nečesaný“, tedy pokus o loupežnou vraždu kadeřnice stejnojmenným mládencem, který byl už dvakrát pravomocně odsouzen, ale pokaždé osvobozen a Nejvyšším soudem z basy propuštěn. Nyní probíhá z rozhodnutí právě Nejvyššího soudu další líčení s jiným senátem, než který vynesl předešlé rozsudky. I v tomto případě se jeví, že obžalovaný čin spáchal, ale je zde evidentní problém mu to jednoznačně dokázat, respektive zcela vyloučit byť asi dost nepravděpodobnou možnost, že to bylo všechno jinak. Problémem je prý chybná práce policie a změněné výpovědi poškozené. Čtvrté kolo soudních procesů se zapíše do historie soudnictví, ale nechci se zbavit přesvědčení, že na Nejvyšším soudě snad nesedí idioti a pro svoje konání mají ti soudci nějaké důvody. Tedy, alespoň ten důvod, aby byla dodržena veškerá práva obviněného a dle principu „in dubio pro reo“.

Jelikož bydlím nedaleko pankrácké věznice, i na vlastní uši jsem slyšel řádit demonstranty z řad anarchistů, kteří před věznicí pravidelně protestují proti věznění (zatím vazebnímu) pánů Sovy a Ignačáka, kterým hrozí jako opravdovým českým teroristům velmi vysoké tresty za plánování útoku na vojenský vlak. Tato kauza je zajímavá tím, že k jejich dopadení a následnému stíhání dali podnět infiltrovaní policejní agenti. Ti tvrdí, že obvinění skutečně útok připravovali, obvinění se brání, že je k tomu přímo dovedli právě ti agenti-provokatéři, kteří snad vyráběli i výbušninu a vytipovali vlak. Vůbec si netroufám to hodnotit, mé pocity oscilují od kriminalizace klukoviny po mimořádně nebezpečné společenské jednání. Konečně hodně trestných činů ve stádiu pokusu je takto problematických, protože do hlavy nikdo nikomu nevidí. Je nejen právní, ale trochu i filosofickou otázkou, v jaké fázi přípravy se někdo stává zločincem.

Další zajímavý případ už mě nenapadá, což může být i tím, že to zase až tak moc nesleduji a každodenní příděl vražd, silničních neštěstí a jiných tragédií se pokouším zcela ignorovat. Výše zmíněné kauzy však mají asi díky své obskurnosti charakter takových soudniček, kteréžto literárně zpracované jsem měl vždy od českých autorů tohoto žánru rád, ale ani zločinci, ani četníci už asi nejsou, co bývali za dob Poláčka, Haška a Čapka. Řekl bych, že i Ivo Jahelkovi docházejí příběhy dostatečně zajímavé a zároveň vtipné, protože v kriminálních případech aktuálně dominuje brutalita a korupce, i když, kdo ví, jak by se mistři žánru vypořádali s tím Čapím hnízdem. Já myslím, že dobře, protože ta kauza splňuje veškeré náležitosti pro vtipný, satirický a nekorektní fejeton či povídku. Třeba se toho někdo ujme.

Poznámka:

Jenom pro zajímavost, když jsem se snažil „být vtipný“ s těmi mordy a mordami, tak jsem si oživil etymologii toho „mordyje“. Evokuje to oprávněně francouzskou kletbu, ale myslel jsem si, že je to zkomolenina „mon Dieu“, tedy zvolání: „Bože můj“. Není to tak, je to zkomolenina, ale zaklení: „mort Dieu“, což kdosi otrocky překládá: „smrt Bohu!“ Logičtější mi však přijde zvolání: „mrtvý Bože!“  Na každý pád se od „mort“ odvozují páchané mordy i vytlemené mordy. Kde se však vzaly ty „hadry“ v mordyjehadry, a také šmordyje, morceshadry, to jsem nenašel.