Všechny plány snadno zhatí drzí vepři štětinatí! (předvolební zamyšlení)

Scény jako z apokalyptického filmu: Dříve divoká zvěř opustila lesy a vstoupila do města. Trávník v centru náměstí prodělal hlubokou orbu a k venčení psa po setmění je třeba značné odvahy. Město ovládají chrochtáci.

Možná jsem to s tou apokalypsou trochu přehnal. Divoká prasata zatím ve dne po náměstí nechodí, za světla se taktně zdržují v předměstských křovinách, lesících a zanedbaných částech parku. Za tmy je ovšem město jejich. Nikdo na ně nemá. Nelze je lovit, nelze je odchytit. Zatím se dají odehnat, ale je asi jen otázkou času, kdy si svá domovská práva začnou prosazovat.

Přemnožení a s ní související expanze divokých prasat je problém. V době energetické krize, války na Ukrajině a v předvečer voleb působí problém s těmi prasaty z „divoké přírody“ asi banálně, ale problém je problém bez ohledu na jiné problémy a košile je bližší než kabát. Tím chci říci, že při večerním venčení psů zatím nepotkám rudoarmějce (natož pak Vovu), ale divočáky ano. Zdražení energií je sice nepříjemné, ale zatím nejde ani o zdraví, natož pak o život, kňour či bachyně potenciálně nebezpeční jsou, minimálně psům zcela jistě.

Před několika lety jsem vydal článek, ve kterém jsem na základě prostudování řady relevantních zdrojů objasňoval historii výskytu a přemnožení prasete divokého v českých zemích. Dnes mi přijde už docela zbytečné znovu naříkat nad chybami, které se v minulosti v tomto ohledu staly. Nastal čas hledat řešení tohoto problému, který jsme si sami způsobili a nikdo jiný, než my ho také nemůže vyřešit. To znamená, že přemnožení prasat není žádným přírodním procesem a příroda nás proto žádným autoregulačním procesem prasat nezbaví.

Ač nejsem přes divočáky odborník, připadá mi zjevné, že problém s přemnožení divokých prasat je nutné řešit centrálně na celorepublikové úrovni. Četl jsem i slyšel zcela oprávněné nářky myslivců, že odstřel prasat, a to zvláště v zalidněných lokalitách je prakticky nemožný. Přísné bezpečnostní normy to značně komplikují i mimo civilizaci, protože civilizace značně zasahuje i do větších částí „divoké přírody“. Zaznamenal jsem dílčí úspěchy s odchytem do klecí, ale přijde mi, že ty úspěchy jsou více náhodné než dílčí.

Přiznám se, že můj vztah k myslivosti je mírně řečeno značně rezervovaný. Jsem přesvědčen, že myslivci, kteří tento problém fakticky způsobili, ho sami nevyřeší. A kdo tedy? Z logiky věci to nemůže být nikdo jiný než jiné ozbrojené složky, tedy policie a armáda. Dobře si pamatuji, jak při rozšíření prasečího moru (to je mimochodem také jeden rizikový faktor) zasahovali vojenští odstřelovači. Tam někde spatřuji řešení: Policie a armáda zabezpečí prostor a odstřelovači s infraoptikou a s tlumiči na puškách počnou systematicky prasata likvidovat. Nastupují veterináři a po nich řezníci. Tak se dočasně stane divočina nejlevnějším masem na trhu.

Řeknete si, že si to představuji jako Hurvínek válku. Je mi jasné, že ani takové řešení není jednoduché, ale jiné řešení mě nenapadá a ani jsem o žádném jiném řešení ani neslyšel. Naopak mi přijde, že se řešení tohoto problému stále odkládá, což je vlastně jen čekání na to, až se po událostech, kdy je způsobena škoda, stanou události tragické, což je asi jen otázka času, který je daný tím, že pokud jsou divočáci drzí už koncem léta, tedy v čase hojnosti potravy, jak to asi bude vypadat v tuhé zimě?  

Nechtěl bych se dočkat toho, až někdo zazvoní u dveří, já otevřu a tam bude stát divoký kanec s rodinou řka: „Mám hlad, dej, co máš, jinak se budeš divit!“  V názvu článku avizuji předvolební zamyšlení, což bylo myšleno pouze tak, že jsem si nikdy nevšiml, že by nějaká partaj měla v rámci nereálného volebního programu řešení této problematiky.

Poznámka: Pokud někomu přijde, že název článku je parafrází známého hesla z Černých baronů, tak mu to přijde zcela oprávněně.