Pirátský ideologický guláš

Nebezpečí ze strany Pirátů prý spočívá v tom, že jsou to levičáci, komunisté, marxisté, bolševici, socialisté, progresivisté, multikulturalisté, globalisté, liberálové a zastánci jiných odpudivých ideologických a politických směrů

Pod jedním ze svých předchozích článků, který byl hojně komentován, jsem se dozvěděl, jak někteří lidé vnímají ideologickou podstatu Pirátské strany. V této souvislosti mne ví bůh proč napadlo, jestli všichni ti, kteří s takovým gustem používají různé ideologické nálepky, vůbec rozumí jejich podstatě, smyslu a jestli vědí, jak nějaký jev pojmenovat a zdali někým jiným pojmenovaný jev je pojmenován adekvátně a smysluplně. Také se zamýšlím nad tím, jestli je nutné nesympatie k nějaké straně vyjadřovat těmi ničím nepodloženými nálepkami. Jestli není lepší to, co příslušná strana dělá, plánuje či deklaruje, konkrétně a věcně zpochybnit.   

Mám-li se vyjádřit nekorektně, myslím si, že mnozí lidé z výše uvedenými pojmy nakládají, aniž by se vůbec jejich podstatou a vhodností jejich použití zaobírali. Trochu mi to připomíná, jak se mě onehdy jeden diskutující pokoušel, neznaje asi vulgárnější označení, urazit tím, že o mně napsal, že jsem intelektuál. Chci tím naznačit, že třeba levicové smýšlení není ničím, za co by se někdo měl stydět a co by jiný měl vnímat jako zavrženíhodné, že různé podoby může mít vše točící se kolem slova sociální či socialistický, a že ani progresivismus či globalismus nemusí vždy vzbuzovat jen negativní emoce, a že třeba liberalismus se váže k principům osobní svobody, což by snad nemělo v obecné rovině urážet vůbec nikoho.

V následujícím textu shrnu pár hojně využívaných pojmů. Nechci nikoho poučovat a není to ani nic světoborného, protože s níže uvedeným se lze pomocí třech kliků seznámit ledaskde jinde. Mám však rád názorná shrnutí, která slouží i mně samotnému, protože se někdy sám dopouštím toho, co jsem v předešlém odstavci podrobil kritice. Tak tedy: 

Levičáci versus pravičáci

Tahle označení se zprofanovala ještě dříve, než se obecně rozšířila. I za Velké francouzské revoluce, v Generálních stavech, odkud ty pojmy pochází, šlo spíše o to, kde kdo stojí, než o to, jak kdo smýšlí.  Pravolevé rozdělení bylo vždy poněkud zjednodušující a v současné době se smysl těchto pojmů téměř vytratil, protože údajná pravice se běžně prezentuje levicovými počiny a naopak, levice klidně hlásá mnohé pravicové principy.

Marxisté

Mohlo by se zdát, že s marxisty je to jednodušší. Marxista by měl být ten, kdo ctí, rozvíjí a šíří zásady učení Karla Marxe. Je však nutno se zeptat, které zásady konkrétně, jestli ty, které iniciovaly vznik hrůzných režimů, nebo jen ty obecně platné, nebo snad všechny?  Reálně je však marxismus spíše pojmem politické ekonomie a zakládá se na poznaných, popsaných a takto fungujících principech, a jedinou kontroverzí je to, co se v praxi v podobě Marxem navrhovaných východisek neosvědčilo, nepotvrdilo, ale následně zneužilo. V tomto smyslu může být marxistou chápán ten, kdo věří v utopické a zkušeností překonané myšlenky o uspořádání společnosti, ale také i ten, kdo zastává jen onu analytickou část Marxova učení.

Bolševici

Všichni víme, kdo bolševici byli. Ruský bolševismus je vedle německého nacionálního socialismu asi nejzločinnější ideologií 20. století, a to ideologií, se kterou se váže ona hrůzná praxe. „Bolševik“ je tak, stejně jako „nacista“ či „neonacista“ v dnešním době označením zločince, který hodlá nějakým způsobem příslušné ideje a praktiky aplikovat, což je ale vždy třeba doložit, bez toho je to jen hrubá urážka.

Komunisté

Je to ideologie, která je založena na společném vlastnictví a stírání třídních rozdílů. V tomto směru je to čirá utopie, ale komunistou se může (sám sebe i jinými) nazývat i ten, kdo těm utopiím nevěří, ale adoruje zločinné režimy, které se o tuto ideologii opíraly. Jinými slovy zločinnost komunismu nespočívá v nějakých bláhových představách o jakési utopické společnosti, ale ve zcela konkrétních počinech, které se pod záštitou této ideologie děly, a v postojích, které jsou v konfliktu s lidskými právy a svobodami.  

Socialisté

Pod pojmy „sociální“ a „socialistický“, které samy o sobě vyjadřují každý něco trochu jiného, se dá zahrnout ledacos včetně plynulého přechodu z pojmu do pojmu. Podstata socialismu rozhodně není zločinná, zločinné mohou být jen prostředky jakými se třeba soukromohospodářský řád mění v systém založený na společném vlastnictví.  Takový přechod však nemusí být vždy násilný a nemusí být ani úplný. Socialismus se na jedné straně dotýká utopického komunismu, marxismu a na straně druhé stojí nějaký sociálně demokratický projekt, v jehož rámci jde více než o socializaci o sociálnost. Podoba socialismu je tak definována jeho přívlastky: křesťanský, národní, komunální, demokratický apod. Nazvat někoho socialistou, je tak zcela bezobsažné, a je třeba jasně popsat, co takový socialista vlastně dělá či dělat chce.

Progresivisté

Je to takové módní slovo, které ze slovníku filozofů a politologů obohatilo slovní zásobu i výrazně méně informovaných jedinců, kteří ho začali používat ve vztahu k „prohnilé a scestně se vyvíjející“ západní společnosti. Trochu mi to připomíná ty normalizační fráze pranýřující zlé „kapitálisty“. Tehdy nám vadilo, že jsou těmi kapitalisty příliš, dnes nám asi vadí, že jsou jimi málo. Progresivismus vznikl jako obecně pozitivní ideologický princip osvícenectví a vyvinul se z něho vcelku neutrální pojem, který je spíše než liberalismus opakem konzervatismu. Tato ideologie, která nemusí být ideologií, ale i jen prostým postojem, se pojí i s prosazováním myšlenek humanismu, pacifismu, multikulturalismu či rasové rovnosti. Silný důraz je kladen na ochranu životního prostředí a na sociální stát. Progresivisté usilují o sociální spravedlnost a rovnost a podporují prosazování občanských a lidských práv. Možná stojí za zvážení, jestli je až taková hanba být progresivistou.

Multikulturalisté 

S „multi – kulti“ je to podobné jako s progresivismem. Je třeba rozlišit produkty jakéhosi sociálního inženýrství a proces, který je v podobě prolínání kultur starý jak lidstvo samo. Tomu přirozenému procesu je patrně nesmyslné se bránit, ten umělý je asi smysluplné odmítat.

Globalisté

Je-li globalismus reflexí skutečnosti, že svět je jednou provždy propojen, je to reflexe zcela opodstatněná. Ovšem stejně jako v případě multikulturalismu může někdo na ono propojování cíleně tlačit. V takovém případě je asi dobré se zeptat, proč tak činí. Globalismus má asi smysl podrobovat kritice jen tehdy, probíhá-li nepřirozeně.

Liberálové

Těžko si představit nějakou vysloveně negativní podobu liberalismu, a pokud ano, je to z mého pohledu projev takové podivné módy používat obecně pozitivní výrazy v pejorativním smyslu nebo tak činit pomocí různých přívlastků. Stejně jako není žádné zlé dobro, nemůže být podle mého názoru ani žádná špatná svoboda. Liberalismus totiž není ničím jiným než v osobní rovině svobodomyslností a v politické rovině je to princip prosazující svobodu, demokracii, tržní ekonomiku, volný trh, sekularismus, právní rovnost a dodržování občanských a lidských práv.

***

V úvodu článku jsem napsal, kým jsou Piráti prý. Na základě výše uvedeného se asi nedá říci, kým jsou skutečně, ale s jistotou se dá konstatovat, kým nejsou. Přijde mi obecně dobré podrobovat věcné i názorové kritice jakoukoli stranu, ale myslím si, že taková kritika by měla vycházet z reálných skutečností, věcných i ideologických, a nikoli z mnohdy zcela zcestného emocionálního nálepkování, které je tak populární zvláště v době předvolební.