Milióny Orbánů

Přístup maďarského premiéra je v Evropě poměrně ojedinělý, to však neznamená, že by byl výjimečný obecně. Stanovisko, že válka je sice špatná, ale my máme sledovat vlastní zájmy, možná brzy převládne nejen v Maďarsku.

Možná takový přístup už převládl, akorát tomu neodpovídají vyjádření většiny evropských politiků a empatičtí, pomáhající a tvrdý přístup vůči Rusku vyžadující občané jsou jaksi více viditelní a slyšitelní než ti, kteří zastávají názor, že je to sice hrozné, co se na Ukrajině děje, ale v zásadě to není naše věc a naše aktivity by měli směřovat k tomu, abychom si co nejméně uškodili. Myslím si, že ruskou agresi odsuzuje drtivá většina lidí, respektive nedovedu si představit, že by svéprávný a základní morální normy ctící člověk mohl ruské počínání podporovat či obhajovat, jako to činí devianti typu Jaroslava Foldyny, ale rozhodně každý není ochoten slevovat ze svého standardu a vystavovat se různým rizikům.

I maďarský premiér formálně odsoudil ruskou agresi a v rámci objektivity je třeba konstatovat, že Maďarsko přijímá válečné uprchlíky a angažuje se v humanitární oblasti. Ovšem jednou věcí jsou ony humanitární aktivity a druhou je vlastní pomoc Ukrajině a přístup k ruskému režimu. Maďarský premiér pěstoval velmi korektní a loajální postoje vůči Vladimiru Putinovi, ale na rozdíl od nás, kdy se takto prezentovali jen „nemocní“ prezidentové, se to stalo výrazem politiky maďarského státu. Maďarský režim se rozhodl výrazně nenarušit ony dobré vztahy s Ruskem a nepoškozovat tím svoje ekonomické zájmy, které se jako v případě jiných zemí týkají strategických surovin a obchodu jako takového.

Z jistého úhlu pohledu nám může být maďarský přístup vlastně sympatický, protože Orbán se alespoň nepřetvařuje, nelavíruje mezi deklaracemi a skutky, nevymlouvá se a nestydí se za svůj pragmatismus, jako to činí Německo, které z takového postoje slevuje jen velmi opatrně a pod tlakem, stejně jako Francie, jejíž prezident má sice emocionální výstupy, ale Renault v Rusku až po měsíci počal nějak reagovat, a to opět jen díky veřejnému mínění. To ovšem nic nemění na tom, že je to politika principiálně pochybná, krátkozraká a amorální. Loajalita ke zločinnému režimu je cestou do pekel a aktuální snaha o minimalizaci ekonomických ztrát se brzy může přetavit v budoucí ztrátu vlastní nezávislosti a svobody.

Je zbytečné přemítat o tom, jak skutečně Viktor Orbán smýšlí, protože tato politika se těší podpoře nadpoloviční části maďarských voličů a patrně Orbánovi zajistí vítězství v parlamentních volbách. Docela by mě zajímalo, jak by takové referendum o přístupu k Rusku a Ukrajině dopadlo u nás? Možná bychom se hodně divili tomu, kolik našinců v rozporu s televizními reportážemi a novinovými články zastává minimálně velmi rezervovaný přístup. Ten rozpor vlastně vnímám i bez toho, stačí si mimoděk vyslechnout pár neoficiálních diskusí a přečíst si komentáře na sociálních sítích. V tu ránu se představa jednotného a zásadového Česka počíná hroutit a jediným štěstím je, že naši Orbánové nejsou u moci, respektive mají dost starostí sami se sebou.

To „štěstí“ ovšem nemusí trvat příliš dlouho. Žádná vláda v žádné demokratické zemi nemůže dlouhodobě ignorovat veřejné mínění a nálady občanů. Pokud válka na Ukrajině brzy nedospěje k nějakému řešení, o čemž je možné reálně pochybovat, tak nám reportáže se všemi válečnými hrůzami zevšední, nenávist k ruskému režimu vychladne, snaha pomáhat vyprchá a jediné, co zbude, budou ekonomické dopady a s nimi statisíce uprchlíků, jejichž veřejný status se z oběti rychle změní v přítěž. Orbánové v nás zvítězí a političtí Orbánové nahradí aktuální politickou garnituru, která mnohé z nás nadchla svým přístupem i činy, ale brzy bude skládat účty za cenu chleba.

Jediné, co z této úvahy vyplývá je po tisící opakovaná nutnost v zásadních situacích zastávat zásadní a principiálně správná rozhodnutí bez ohledu na to, jestli jsou výhodná a bezpečná. Pokud jde o svobodu, nezávislost a suverenitu země jsou ekonomické dopady podružné, stejně jako žádná ropa na světě nemá cenu krve obětí nesmyslné imperiální agrese, a pocit klidu, bezpečí a dostatku nesmí být vyvažován hrůzou, strádáním a bídou jiných. Orbánovská politika (nejen v podání maďarského premiéra) je špatná, protože je amorální a sobecká. Taková politika byla i v minulosti vždy potrestána a díky takové politice se svět ocitl tam, kde se aktuálně nachází.